Šerm & Švuňk

A: povidej
B: nejdřív hodíš na iniciativu
B: každej má nějakej základ podle zbroje a schopností
B: třeba jeden má 0 s normál brněním a druhej minus 1 s o neco lepsim
B: tezsi brneni trochu oslabuje obranne cislo, ale zlepsuje zbroj
B: No takze boj probiha takto
B: Hodi si dva iniciativu, kdo ma vic, muze utocit
B: zvoli, jestli chce utocit na meč, nebo na tělo
B: když na meč, má bonus plus čtyři, když na tělo tak nic
B: nejdřív útok na meč
B: jde o to, fláknout do protivníkova meče větším útokem, než kolik hodí na obranu
B: když se zadaří, má útočník do budoucna plus 1 na iniciativu
B: a jde další kolo
B: kdyby obrana byla silnější než útok, inc bod by měl k dobru bránící se
B: Když získá útočník bonus za iniciativu a v dalším kole opět vyhraje (ať už jako útočící nebo bránící se) dostává další bod iniciativy
B: Takhle je může sbírat dokud vyhrává
B: Nepustí pak soka k útoku
B: dokud ho on nepřekoná obranou a iniciativa se neobrátí na jeho stranu.... resp. bonus iniciativy
B: To jsou všechno jen šermířské serepetičky
B: Může se ale udělat útok na tělo.
B: Ten je bez bonusu. Když ho obránce nevykryje, je tu zásah
B: na zásah se hází jako na útok, přičemž útočné číslo je hod kostkou plus o kolik útok přehodil obranu
B: Takže třeba jsem útočil 12 a on se bránil 8. Zasáhl jsem. Zásah bude hod kostkou plus 4
B: No a on se brání svou kvalitou zbroje, plus hod kostkou. Takže třeba má tu těžkou zbroj... 6... plus hod. Když se podažří přehodit zbroj, je tu zásah.
B: Zraněný má po zásahu iniciativu mínus tři a v dalších kolech mínus jedna permanentně. Po dvou zásazích už mínus dva...
B: No pak je tam ještě jedna vychytávka
B: Obrana
B: Bránit se můžeš buď normálně...
B: a nebo tak, že deš na férovku po meči, což ti dává obranný bonus plus 4, ale nemůžeš v následujícím kole útočit na tělo
B: No a poslední vychytávka je ještě s tou zbrojí.
B: Každá zbroj má nějakou kvalitu a inc postih žejo
B: To je normální. Ale zásadní věc je to jaké má ta zbroj pokrytí těla.
B: To je vyjádřeno u každé zbroje procenty.
B: Takže třeba hadrová zbroj má 40 procent nechráněných míst
B: Rytířská 10
B: Vtip je v tom, že když jde na zásah... tedy už jsi překonal obranu a deš proti zbroji
B: Tak si můžeš říct, že chceš útočit na nechráněné místo
B: Po hodu proti zbroji si ještě hodíš ta procenta... A když se trefíš do 40 resp do 10 u rytířské... tak jsi způsobil dvojnásobné zranění. Jinak nic
B: a to je celé :-)
B: zkusil jsme si souboj a krásně to fungovalo. 11 kol, dva zásahy a byl tuhej
B: krásně se dá taktizovat
B: Ještě je tam pravidlo, že po neúspěšném zásahu se iniciativy nulují
B: a při dvojnásobném překonání obrany při útoku na meč či dvojnásobné překonání útoku jakoukoli obranou je bonus ne 1 ale 2
B: tys usnul
A: ne..si to ted, kdyz vidim, že si zkoncil zkusim precist... jinak navrhuji abys to zkopiroval a dal na vyhnanstvi
A: to je zásadní připomínka

Pohádka, ve které hříbky hrají jen malou, ale důležitou roli

V každém zkušeném lese se vyskytuje několik zkušených medvědů. Většinou samotaří na svém bodličkovém teritoriu a trvají na tom, že lidé jsou zlí, protože jedí o Vánocích medvědí tlapky.

V této nezkušené pohádce se vyskytuje jeden malý nezkušený medvěd. O lidech a jejich zálibě v pojídání medvědích tlapek pochopitelně slýchal už od raného dětství, takové věci se vykládají medvíďatům, když nechtějí večer zalézt do nory a spát. Tento malý nezkušený medvěd má za sebou pravou medvědí výchovu, ale protože je ještě docela malý, těžko se vyrovnává s okamžikem, kdy ho máma medvědice plácla po prdýlce a vyslala ven do lesa, aby si našel vhodné místo k samotaření. Méďa už zná les jako své blechy, ví, ve kterých stromech se schovávají hnízda lesních včel a kde může přejít řeku suchou tlapkou, ale pořád mu nějak není jasné, co si tu celý ten dlouhý čas sám počne...


Občas v lese potkává lidi. Chodí si tam se skloněnou hlavou, s očima upřenýma do jehličí, tak se vždy stačí před nimi schovat dřív, než si ho všimnou. Asi hledají medvědy, nebo přímo medvědí tlapky, myslí si, vůbec by se tomu nedivil, oni mu ti lidé nepřipadají příliš důvtipní, často stál jim po větru a zvětřili ho někdy? Kdepak! Zato se nadšeně vrhají ke každému hříbku a zcela nelogicky a hloupě je rvou ze země a strkají do lesklých ošklivě barevných tašek místo toho, aby si hezky sedli a pochutnali si na houbové lahůdce. Méďa má houby rád. A proto nerad vidí, když mu je všechny lidé vysbírávají.

Jednou se takto náš Méďa prodíral malinovým křovím a zčista znenadána se vynořil na mýtince a tam člověk jako hrom!
Teda vlastně to nebyl ani tak člověk jako člověčí mládě a vlastně nebylo jako hrom, ale spíš jako věchýtek. Sedělo na pařezu a koukalo tuze smutně. Méďa se pochopitelně polekal a zkusil nebezpečného vetřelce vystrašit mohutností svých tlap a mocností svého hlasu!
Jenže, když se v medvědí škole bralo zastrašující mručení, zrovna nedával pozor, a tak z něj vyšlo jen nesměle a tiše něco jako: „Brum um, bum?!“


Lidské mládě se na něj podívalo modrýma očima, vzdychlo si a to je všechno. Mohl se teď pochopitelně otočit a utíkat, co by mu síly stačily, ale Méďa byl už dlouho sám, a když si to mládě tak vzdychlo, vzdychlo si i něco v něm samém.


Chvíli přešlapoval na místě a pak si přisedl kousek od mláděte na zelený palouček. Žádný z nich nic neříkal, ale jak tam tak spolu svorně notnou chvíli seděli, přestal se Méďa cítit sám. Ale malý človíček měl v očích pořád ten smutek, až se Méďovi srdce svíralo.
Tu si všiml, že na paloučku kvetou kytičky, modré, jako oči toho dítěte.


Utrhl jednu z nich, takové drobné malé kvítečko to bylo, a podává je tomu mláděti...

Dnes už se nedovíme, proč bylo to lidské dítě takové smutné. Víme jenom, že smutek občas dopadá nejen na všechna lidská mláďata, ale i na ty veliké, že má mnoho různých důvodů a příčin. Ale také víme, že občas stačí jedna malá podaná kytička od někoho, kdo sice netuší, proč nám je smutno, ale má v sobě kus medvědí dobrosrdečnosti, a hned se ten smutek tak trochu zmenší...

A na to si, milé velké děti, kdykoli uvidíte pomněnku, vzpomeňte...

Více na http://www.fler.cz/zbozi?id=325906

Časopis Kafe 1/09

Casopis_KAFE_1-09

Publish at Scribd or explore others: Poetry Creative Writing poetry poem

Komfort Mag

Narazil jsem na zajímavý časopis, který dosáhl všeho, o čem lze jen snít. Vydali dosud dvě čísla. První s názvem "K vodě" a druhý "K holiči". No a povedlo se...

"Olga Benešová a Radek Sidun byli za první číslo Komfort Magu nominováni na Objev roku – Cena České spořitelny Cen Czech Grand Design 2008."

"Na slavnostní ceremonii byly v neděli 17. května 2009 v Curychu uděleny ceny prestižní soutěže evropského grafického designu ED Awards. (...) Bronz za časopis Komfort získali Olga Benešová a Radek Sidun."

Tedy tohle je cíl každého designéra. Udělat časopis a dočkat se něčeho takovéhoto.

Jinak samotný časopis je koncipován zcela podle mých představ. Tzn. jako neziskový, nekomerční, naprosto dotovaný. Myšlenky na to, že by se celé to moře práce mohlo nějak finančně vrátit berou jen energii a elán, ženám z nich roste celulitida a mužům padají vlasy. Jsou totiž úplně liché. Na uměleckých časopise vydělat nejde. To vím nabeton.

Takový časopis se dělá pro radost, prachy se na něj skládají, tiskne se pro blaho vesmíru. Jediné čeho lze snad dosáhnout je to, že po několikaletém působení se ti díky fanouškovské základně pokryje alespoň tisk, ale ani o chloupek víc.

Otvírám tímto oficiálně debatu na téma NAŠEHO časopisu. V mých představách nějak nazpůsob komfort magu.

zkouska

Open publication - Free publishing - More test

Landjaeger Magazine... tak tohle jednou uděláme

Narazil jsem na skvelou vec. Jakýsi časopis kulturní umělecký alternativní shraňující mladé spisovatele, básníky a výtvarníky.. prostě něco jako my... vydal speciální číslo svého časopisu na
pivní tácky. Normál vycházejí v tradiční vázané formě. ....




...dokonalé. Více zde a zde.

Dobrý skutek (doplněno)

Před rokem jsem na ulici vyplnil dotazník a zavázal jsem se měsíčně posílat člověku v tísni stovku. Ale protože jsem tehdá měnil bydliště, ozvala se mi má banka, že tohle tedy ne, že tohle sou nesrovnalosti a že trvalý příkaz zadán nebyl. Od té doby mi člověk v tísni dvakrát volal a ptal se po svých prachách. Slíbil jsem mu vždycky, že zajdu do banky a vše napravím. Dosud jsem ale nenašel čas.

Dobro ale lze dělat i jinak... napřímo. Například včera jsem se z vlastní vůle rozhodl redesignovat logo Terapeitickou komunitu Mýto. Měl jsem pro ni vytvořit inzerát do Espritu a nemohl jsem se ani koukat na značku, kterou používá doteď. O to víc mě to dralo kvůli tomu, že to je projekt čapzu, a že když jsem teď grafikem čapzu, mohl by si to někdo spojovat se mnou.

Možná si říkáte, že ...cha cha, to si myslíš jen ty, že si tímhle někomu udělal dobře. Paní ředitelka si svoje logo vlastnoručně v pawrpointu nakreslila a nevymluvíš jí, že je na něm něco špatně... Možná máte pravdu, ale myslím, že mám jeden argument, který to logo háže do koše. Tím je zjevně chybně umístěný nápis. Je naprosto malinký a v podstatě v každém normálním použití nečitelný. Tak doufám, že tohle pochopí.

Tedy vyhnanci, dělejte sobecky dobro napřímo, dočkáte se (snad) poplácání po zádech, uznání a pochvaly, což vám imaginární člověk v tísni s vaší stovkou v ruce nedopřeje. Vlije vám to do srdce radost a dobrý pocit.


Nakonec ale neni tak zle, po menší mailové přestřelce, vytvoření několika návrhů apod. Zvítězil avarianta loga, se kterou jsem spokojen (kupodivu zodpovědní nevybrali to nejhorší, co jsem nabízel).. i když tedy mě donutili nepoužít fotku, kterou jsem měl ve výše uvedeném návrhu inzerátu a tak, ale nemohu chtít vše.

Vyhnaní na branku

i proposed a toast

Rád bych pronesl přípitek...

No comment

Překrásné snění

Rozloučení se svobodou II. (tentokrát se svobodou nevěsty)

Oficiální verze (pro pány):

Během dámského dýchánku se nic vážného nestalo. Dámy cucaly limonády, ukusovaly buchtičky a vedly mravnou konverzaci o počasí (nikoli o mužích!!!), domácích pracích a lehce intelektuální při o posledním vydaném kousku z kolekce Harlequin. V úsměvném duchu se večer protáhl až do devíti hodin, kdy se společnost odebrala ke spánku...

Podpultová heslovitá verze no. 2 (dámy vědí víc):

- zcela nahý, mužně zarostlý striptér (překvapení večera a zůstal s námi a dováděl s námi až do konce!)
- recept na piňakoládu – 4 dcl bílého rumu, 2 dcl smetany, 6 dcl ananasového džusu (protřepat, nemíchat)
- mise tiramise
- aktivní aktivity (duo princezna & zámek málem vítězné)
- zvrhlé plstění
- flaška (o tu měl zájem hlavně striptér)
- rušení nočního klidu hlasitým smíchem

Rozlučka se širokého svobodou

Rozlucka se svobodou2

Publish at Scribd or explore others: Illustrations rozlucka se svobodou

Škola seznamování

skola seznamovani mala

Publish at Scribd or explore others: design studio dusot

a2a2a: Minulost, Smrt, Transcendence

Odkaz na rozebíranou sbírku a2a2a, doporučuji přečíst předem

Dával jsem si se sbírkou a2a2a na čas. Rozhodl jsem se pojmout reakci na tuto sbírku jako malou ilustraci toho, jak plodná a důležitá je práce se sbírkou. a2a2a ji předvedl na zdejší poměry mistrně. Vedle toho, jak schopný je básník, když se zaměříme na konkrétní text, je také velice vnímavý k celku toho, co píše. Tento text nemá za cíl být plnohodnotnou recenzí, či kritikou, ale jen pokusem o vhled dostavby sbírky, kterou je nutné při čtení zároveň procházet. Také bych prosil o srovnání s vývody kritické recenze od akredita, se kterou nepřímo toto mé čtení a2a2a polemizuje.

Úvodní básně jsou jako pohlazení. Glorifikace jakéhosi zlatého věku. Ta je ovšem prováděna poměrně zajímavým způsobem. Nejsou tu pouze evokace starých a dojemných scenérií, tady bývala pekárna a tady jsme hráli kuličky. Lyr. Subjekt do těchto (mnohem nápaditějších) nákresů zasahuje. Dělá to však zajímavým způsobem, jakoby v řeči onoho starého světa. Je to oslava minulosti minulostí. „Půltónům nádraží odstínům / šedé i prknu přes kaluž / rozsvítím lampión“. Jinak řečeno, staré idilce přidám ještě kousek staré idilky. Vyrušení nevyrušujícím způsobem umocňuje působení těchto úvodních básní. V jedné básní jakobych dokonce viděl náznak uctítívání minulosti podobné kultu předků, na práh noci se staví miska mléka, jako potrvava pro boha minulosti.

V básni Ke starým adresám vidím první narušení evokace zlatého věku přítomností. Východiskem nebo spíš postojem lyr. subjektu k tomuto dění je vlastní neměnnost, i když se mění svět: „Staré adresy ukládám nalevo / nepiju kofolu i básníků je víc než / bych si přál // Jen dívkám stejně kloužou trička z ramen / a já se stejně červenám“

Útesy Trelleborgu náhle a nově přinášejí živelnou exotickou obraznost z jiného světa, nikoli už domov. Přichází konfrontace s démonizovaným vnějším světem. Děsivý příliv.

Poslední leč – vracíme se do kulis domácího světa, ale už je tu hřích, myslivci se smějou spolu se ženami řadám mrtvých zajíců. Už jen smích myslivců se ženami působí divým dojmem. Příroda se začíná personofikovat, naděje pokleká do polních brázd.

V další básni se znovu objevují náznaky obrazů idilické minulosti, ovšem nahlížené jsou z nemocnice a ještě v lednu. Jakoby toho přílivu a smíchu nad mrtvými zajíci bylo moc a lyr. subjekt se dostal na nemocniční lůžko. Přesto převládá spíš pocit léčení než nemoci. To potvrzuje následující báseň, která tvrdí, že z němocničního lůžka je vidět víc, než ze hřbetu koně a hned to dokládá krásným magickým pozorováním. Tato magie ale už není pouhou nostalgií, jako na začátku, je přítomným viděním.

Přichází motiv vody a ryb, nevědomí, spojený s básněmi věnovanými rodičům. Maminka je mlčení, noc a ústa svlažená lžičkou vody. Tatínek hrubá síla, osamění, poklad okamžiku. Těžko nutit interpretaci, jsou to osobní básně. Věnování tu nicméně nepůsobí pouze formálně, díky nim tu před námi stojí maminka a tatínek. Následuje depresivní báseň Ve starém bytě. Sbírka se dostává k vyvrcholení, odhaluje opozici paměti a stáří, smrti. Báseň Semafor jakoby bilancovala, spíš ale odráží vědomí nedokonalosti, mluví se o nenalezené odvaze, přešlapování, odpustcích, lži, hořkosti... Při čtení "měsíční" pasáže této básně mrazí v zádech. Na smířlivé gesto stromů reaguje básník odhalením měsíce – který přeci větve stromu proti nebi rázem proměňuje v pařáty.

Dále se rozvíjí motiv smrti, smrt je vyústěním. Uzavírá se tak hermeneutický kruh od paměti dětství k stáří smrti. Až teprve za tímto kruhem stojí závěrečné zvolání poslední básně, ve kterém se lyr. subjekt vzdává tváře jako něčeho, co je lhostejné, neboť to je jen součástí kruhu. Vzdání se tváře je pokusem odstoupit o krok stranou, pokus o transcendenci. Nejde o odmítnutí tváře, ale o její přesažení.

Jinak řečeno sbírku vnímám jako popis cesty ze zlatého věku minulosti přes nevybíravou přítomnost, lidskost ke stáří a smrti... Těsně před smrtí nám však je jako záchranný kruh podsunuta transcendence.

Švagřík - hoper, metalista, anarchista, "antisemista"....a před rokem vášnivý milovník Ewy Farny

Příprava na manželství - Lekce 1

Vedle prstýnků (máme, i s vyrytým datem - couvnout už nelze), úředních formalit (vyřizuje se), květin (máme už představu), slavnostních oděvů (ve fázi hledání a tápání) jsme tento týden v přípravě na manželství pokročili především po duševní stránce.
Rozvodové statistiky hovoří jasně – manželství není žádná sranda. A i když nás na naší první katolické předmanželské přípravě varovali, že manželství před Bohem je uzavřeno navždy, a jako nejlepší způsob zvládání manželských potyček nám těžce pohodovej, na sílu vtipnej, s evidentně nevyřešenou vlastní sexualitou „panáček“ doporučoval odpouštění. A jakkoli jsme si pak se Širokým v Zemanově kavárně s nadsázkou onen večer bonmotovali, museli jsme naznat, že taková duševní příprava není na škodu nejen prostému lidu, ale ani našim smlsaným intelektuálně rozevlátým myslím.
Den nato jsme se již věnovali rozvodu. Tedy Mému báječnému rozvodu v herecky vynikajícím podání Elišky Balzerové. Ačkoli jsme se opět shodli (ach, jak jinak!), že tato mistrně napsaná hra je tak trochu vskutku vtipný popík s psychologicky nemistrně vykreslenou hlavní postavou, bavili jsme se velmi dobře. Rozvod v tomto případě se o nás neotřel, protože ve vztahu hlavních hrdinů chybělo to, co my máme již teď – sdílení a otevřenost. Tak doufejme, že si za dvacet let otevřeně nesdělíme, že nesneseme být už déle spolu.
Ale i kdyby, my se bereme před Bohem a navždy, tak si zkrátka budeme muset všechno odpustit.
Také jsme čistě teoreticky probírali možnost předmanželské smlouvy, ale naštěstí „když si bere chudý chudou, tak věří, že šťastní budou,“ a řešit tyhle problémy nemusejí.
Pokud by se někomu naše příprava zdála málo romantická, tak ještě dodám, že já mám tik v levém oku ze všech těch věcí, které je nutné zařídit, a protože Š se věnuje nejvíce přípravě krutě nevýdělečného (a že se nám přípravy na svatbu již povážlivě zařezávají do kontokorentů!) písmáckého časopisu Kafe, tak je docela možné, že se vlastní svatby nedočká...
Ale nepředbíhejme – ještě před svatbou nás čeká loučení se svobodou. Dámy už vědí:

Pánové doufám si to užijí rovněž tak a mému milému Širokému svatbu nevymluví, alébrž mu od srdce domluví, aby kolem své milé více pobíhal, švitořil a aby ji v nemoci i ve zdraví, v přípravě i po svatbě více pomáhal!