Ze života

Pro Bystrozrakého

Don’t Give Up

Kate Bush, Peter Gabriel

In this proud land we grew up strong
We were wanted all along
I was taught to fight, taught to win
I never thought I could fail

No fight left or so it seems
I am a man whose dreams have all deserted
I've changed my face, I've changed my name
But no one wants you when you lose

Don't give up
'cause you have friends
Don't give up
You're not beaten yet
Don't give up
I know you can make it good

Though I saw it all around
Never thought I could be affected
Thought that we'd be the last to go
It is so strange the way things turn

Drove the night toward my home
The place that I was born, on the lakeside
As daylight broke, I saw the earth
The trees had burned down to the ground
Don't give up
You still have us
Don't give up
We don't need much of anything
Don't give up
'cause somewhere there's a place
Where we belong

Rest your head
You worry too much
It's going to be alright
When times get rough
You can fall back on us
Don't give up
Please don't give up

'got to walk out of here
I can't take anymore
Going to stand on that bridge
Keep my eyes down below
Whatever may come
And whatever may go
That river's flowing
That river's flowing

Moved on to another town
Tried hard to settle down
For every job, so many men
So many men no-one needs

Don't give up
'cause you have friends
Don't give up
You're not the only one
Don't give up
No reason to be ashamed
Don't give up
You still have us
Don't give up now
We're proud of who you are
Don't give up
You know it's never been easy
Don't give up
'cause I believe there's the a place
There's a place where we belong

Kdysi tudy přošel Karel IV

Ve dvacátém století se Kuchař
rozrostl z podsadité vesničky
na drobnou vísku s historickou návsí
velikosti podsadité vesničky
a jeho význam vůčihledně vzrostl.

Přesto ale starostové nedokázali
zabránit jeho spádu v padesátých letech
pod Vysoký Újezd ani následnému zániku
pradávného názvu obce Kuchař
a naopak vzniku názvů ulic.


Urbanistický záměr vesnice

Urbanistický záměr vesnice se zdráhal
slučovat s tím, co postavili developři přes noc
zůstal tak z rána oddělen, ponechán napospas
zánovním stavbám a jejich obyvatelům.

Urbanistický záměr vesnice ve své
dopolední situaci pocítil - jistou svébytnost
jakoby dospěl a stal se k poledni důstojným
oponentem stavbám, povznikaným přes noc.

V podvečerních volbách
došlo k jistým sporům mezi stranami
zejména ohledně severní strany

až urbanistický záměr vesnice utvořil koalici
s dosud opovrhovanými stavbami
vzniklými před vznikem urbanistické praxe.

Accent Magazine

"Accent Magazine is a global celebration of lives lived outside the ordinary". Tedy časopis o podivínech a vyhnancích.

Inspiruje mě na tom forma, jak je celej časopis udělanej: Je to online, zadarmo a super jednoduše konzumovatelné – dobře se to používá, nic neruší.

Stojí to alespoň za prolistování, protože jak se píše na magculture: "It’s a publication that has a particularly strong eye for iconic images, so that it’s become one of the leading sources for underground documentary photography."

Namátkou jsem přečetl jeden článek hned z čísla jedna, kde se mluví o hluboké vazbě mezi Jamajčany a botama Clarks. Prej to byl (a snad i je) totální kult. Když regémani vyjížděli s kapelama do Anglie, bod jedna na jejich itineráři prý byla návštěva obchodu Clarks, kde nakupovali boty pro celou rodinu... V Kingstonu, hlavním městě Jamajky, si prý tyhle boty mohli dovolit jen gangsteři a hudebníci.

Článek mi udělal radost, protože teď své deset boots budu nosit s ještě větší pýchou a ohledně jisté nepohodlnosti prostě necouvnu. Tyhle boty jsou "statement", že se v nich nedá chodit mě nesmí zajímat.

Accent Magazine
Povídání na MagCulture

Pravá struktura pobytu

Naše ženy (a to říkám s vědomím, že já se svou ženou žádný problém nemám) jsou problém. Zneužívají našich vlahých osrdí k zahnízdění svých hystericky zaťatých pěstiček, a srdce, co naše srdce, ach která nám buší tak prudce v dutinách břišních, kam byla vyhoštěna, co připomínky původního významu velvyslanectví zemí civilizovaných, v zemích vykořisťovaných: totiž podporovat jednostranně významný obchod a pěstovat antropologii chudoby.

Ach jak dobře vám rozumím (a to říkám při vědomí toho, že já si opravdu nemohu štěžovat, líbám, zlato) vy vyhnaní! Musíte jezdit po nemocnicích s falešnými mozkovými příhodami, dáváte se na cestu čajů a tai-chi, které neomylně jako energetické centrum čchi stanovuje pupek. Číňané dobře vědí, kam mají jejich válečníci vyhoštěná srdce, tygr a drak, jin a jang, toť žena a milenka, odvěký princip všeho mužského vraždění i sebevraždění.

Tak tedy celibát? Ani ne z víry k bohu, ale z nutnosti. Tato otázka stojí před námi ještě před jinými otázkami existenčními a existenciálními. Jakkoli skryta může se nejprve zdát, i bez filosofické průpravy ji každý muž snad až příliš brzo, a zároveň pozdě, objeví! O to osudovějí se jeví tato nejméně vznešená, přesto první z filosofických o tázek, že má i jasnou odpověď: ne. Toť pravá struktura pobytu: bytí, které ve své touze po celibátu tento nepřijímá, ačkoli v něm fakticky často spočívá. Vyhnanství! Vyhnanství! Vyhnanství čisté lásky k ženám! I když já si nemůžu stěžovat.

To, co klavír

Dlouhému a Bystrozrakému


Vždy, když se mi nedívala do očí,
díval jsem se jí do očí.
Znamenala pro mne to, co pro jiného
řezbařina nebo klavír.
Když jsem jí navlíkl svůj svetr,
divila se, co jsem si to dovolil.

Zvlněné, jemné předivo mých
dosavadních chmur
česané ještě jemnějšími silami,
vypiplané rodiči a idioty,
co se se mnou prali,
stalo se jediným vláknem: ty a ty,
tedy jen a pouze ty,
pojď se mnou tam – a tam
na tebe promluvím,
budu se tě ptát, ale také vést monology,
aby sis odpočinula,
a když tě to nebude děsit, já budu trpět,
zopakujeme to.

Seznámil jsem jednou
kamaráda s klukem, který se vyznal,
a ten mu řek: jdi na holky,
neboj se toho a jdi na holky,
vždycky tam nějaká jenom tak stojí,
brečí, zapařuje zrcadlo,
když ji rychle vyneseš ven, ani jí to nepřijde,
postavíš ji na chodbu a řekneš pevně:
Počkej na mne zde! To ji stabilizuje.

Seděli tam až do rána. Nejdelším
rozhovorem bylo nedorozumění:
HULENÍ! JESTLI NEMÁŠ HULENÍ!
COŽE?!

Znamenala pro mě to, co klavír, rozumíš?
Ty umíš hrát na klavír? Ne, ale ty jo, ne? Ne.
Znamenala pro mě to, co pro tebe to, co ty
umíš ze všeho nejlíp. Kamaráde
jestli spolu ještě zejtra pořád nebudeme,
a já se posledně pěkně ztrapnil,
tak tě zvu na pivo! Jinak ne.

Ptal jsem se jí, bez náznaků,
jako chlap chlapa: miluju tě.
A ona nevěděla, co s tím salátem,
měla ho plnou pusu, ale nechtěla mě nechat
v takové chvíli čekat.
Tak řekla nosem: ne.

Ty vole to fakt?

Pamatuju si ten detail. Zvětšilo jí to oči,
z úcty ke mně už nedokousala, jenom polykala,
jakoby tam měla ňákej pás,
jako v uhelnym dole,
až se jí ty oči zase zmenšily,
usmála se a já viděl,
že tam má prázdno.

Tos řekl hezky.

–––

Jenže ty krásný vzpomínky!
(potichu prosimtě)
jak jsme spolu byli na kopci
a ona najednou, spontánně, začala být spontánní,
rozběhla se bosa, ani nevím, kdy
stihla vyzout ty kanady,
dolů po louce.

Tvářil jsem se aspoň,
že ji v duchu doprovázím, ale
to neměla šanci zády vidět.

Seš pařez.
Jo.

Možná ji jen srala
ta tvoje obraznost?

Vertikála

Potlučený soustružník, vtažený
vrtačkou do hoblovačky, pákou
vyřadil hradlo, zhasnul a uklidil,
vydal se zpátky, domů k nám, přes most.

Jeho domácnost - prostu překážek -
spojovala jednolitá dlažba. Dveře na háček
přes den střídala lana, zavěšená na skobičkách
po nádveřních křížcích. Všechny teď visí v křížkovně.
Každý Ježíš jiné barvy kříže.
Každé lano jiné dětské tíže.

Mámanželka připravila obědvací misky,
takzvané talíře, nejez ještě, ještě
přijde tatínek, slyšíš, už nám v chodbě laje,
jen si počkej na řízek, mami, já maso nechci.
Jak bylo v práci-fajn, a co jste vrtali-mleli.
Počkej, co s rukou-nic, to je jen od tyče,
kterou jsem zapomněl, když jsme si sedli.

Ze dvora na komín třicet dva skládacích metrů,
měřeno od ořechu. Nehrál si na dvorku
Jarček zase sám? Počkej, se-podívám,
stojí tam dva cizí kluci...

Čekají, jestli mě,
rodiče, pustíte, sami
už dávno jedli.

Hodinu potom, co odešli:
výtvarná stránka dětské Bible.

PF 2014

více ZDE.

Letos aktivně! 3

Celé album k prohlédnutí ZDE.

Rodný dům

Bobek odešel, ale nechal tu vzkaz pro Širokého.

Klobouk dolů

Musím pochválit titulku posledního ekonoma. Moje nadšení vychází z toho, že celkem dobře vím, co stojí něco takového vymyslet. Ilustrace jasně reaguje na text... je to vtipné... skvěle to vypadá... pochopí to každý blb... je to prostě naprosto vynikající. Klobouk dolů.

Letos aktivně! 2

Kolegové, minulost byla jaká byla. Nejsme s ní spokojení. Očekávali jsme víc výletů, víc poznávání cizích krajů, víc zážitků. Aby právě probíhající sezona nekopírovala minulou, vyzývám k zahájení plánování akcí 2013. Složení je jasné: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Na tom není co měnit, zbývá jen zodpovědět kdy a kam. Kolegové, očekávám vaše návrhy.

K podráždění představivosti a paměti použijte TENTO odkaz.

Chodit tam častěji

Na chvíli tvůj, svěží vzduch
trvá lesu věčnost. Vždy podle rady:
obejmi strom, vyber si takový,
který neobejmeš. Vesnice z paměti
mizí, není ji přes stromy vidět.
Ani tvůj strom není vidět
z takové blízkosti.

Vyplaší tě až srnka, nebyl to kanec, sci-fi:
srdce ti přestane tlouci
až někdy někde v budoucnosti.

/jožkovi/

Strážníky zaměstnávají opilci

1. 6. v 15 hod. Žádost z vlakového nádraží o vykázání nepřizpůsobivých osob, které se zdržovaly v odstavených vagonech a v přilehlé budově. Zde ničily majetek ČD a dále tu údajně přespávají. MP přislíbila častější kontroly. V době oznámení však nikoho na místě nezastihla, ani poté po dalších kontrolách.

1. 6. v 15.30 hod. Dlouhé prsty měl 13 letý chlapec. Odcizil v místním supermarketu sladkosti za 10 Kč. Byl převezen k rodičům, kteří byli o celé věci obeznámeni.

1. 6. ve 22.30 hod. Rušení nočního klidu na sídlišti Větrník nedalo lidem spát. V ulici K Vodárně se pořádal „mejdan“. Hlasitá hudba a pokřikování na balkonech. Vše ukončili strážníci s majitelem bytu.

2. 6. v 15 hod. Dopravní nehoda u zámku. Jednalo se o srážku osobního vozidla a motorkáře. Nehodu zavinil řidič OV tím, že nedal přednost. Na místo přijela rychlá záchranná služba, která odvezla do nemocnice v Příbrami řidiče a spolujezdce motocyklu s lehkými zraněními.

3. 6. v 10 hod. Nahlášena krádež stromků a ostatní zeleně ze Šmelcovny. Zloději se dostali na pozemek plotem, který si předem rozpletli. Způsobená krádež se vyšplhala na částku převyšující 40 tisíc Kč.

3. 6. v 19 hod. Vedle scateparku děti rozbíjely láhve. Dva chlapci r. 1999 a 2000 se podivně bavili rozbíjením skleněných lahví. Když spatřili hlídku, dali se na útěk. Ale byli zachyceni. Nejenže museli po sobě skleněnou spoušť uklidit, ale o svém jednání byli informováni i jejich rodiče.

4. 6. v 18.45 hod. Opilý muž ležel na parkovišti na Větrníku. Byl odvezen na Vlašku, kde bydlí. Ale ještě o něm bylo slyšet o hodinu později, strážníci ho opět odvedli domů, ležel totiž v právě napršené louži nedaleko svého bydliště a hrozilo mu prochladnutí a utonutí.

5. 6. v 15.10 hod. Zraněný muž krvácející z rány na hlavě byl nalezen v ulici Jáchymovská. Muž se nacházel ve velmi silně podnapilém stavu a zranění si způsobil sám, pádem na zem. Byla zavolána RZ. Další muž – známá firma – se v podnapilém stavu nacházel přímo na vozovce v ulici Rosovická.

8. 6. museli strážníci zasahoval v ulici Nová, kde přímo u domu ležel muž v „náladě“. Byl z místa vykázán.

8. 6. v 16.30 hod. Na Hradci někdo uvázal ke stromu německého ovčáka a v klidu si odjel. Pes vyl na celé okolí, až si toho všimli výletníci, pohybující se v lesích. Strážníci psa převezli do záchytného zařízení při MěÚ Dobříš. Jedná se o černou fenu.

9. 6. Napil se a najedl, ale k placení se neměl. Stalo se v Modré kočce. Muž byl strážníky ztotožněn. Později bylo zjištěno, že to samé provedl výtečník i v restauraci Na Prachandě a v pivnici Heinz. Muž byl zadržen a předán PČR, která ho odvezla na záchytku, pro jeho silnou opilost.

9. 6. strážníci opět volali rychlou záchrannou službu, která ošetřila muže na Dukelském náměstí, opět se jednalo o opilou osobu – muže.

11. 6. Vandalové poničili v Lipkách u tenisových kurtů velký betonový květináč, který převrátili a dále odsunuli betonové zátarasy. Svoji energii by mohli jistě využít užitečněji.

12. 6. ve 24 hod. Dopravní nehoda se zraněním se stala v ulici Pražská (u Shell). Strážníci zajišovali silniční provoz do příjezdu dopravní policie Příbram a poté až do následného odtahu porouchaných vozidel.

14. 6. v 17.20 hod. „Botičku“ strážníci použili na osobní vozidlo v ulici Za Poštou. Řidič vozidla nereagoval na výzvy MP. Stál v zóně bez karty a s vozem jezdil, i když neměl platnou TK. Kamerový záznam vše potvrdil. Případ je prozatím v šetření.

15. 6. v 6 hod. ráno. Rozházené a poražené dopravní značky. Přenosné dopravní značení rozházel neznámý vandal u kulturního domu a v části Mírového náměstí. Strážníci značky uvedli do původního stavu.

16. 6. už v dopoledních hodinách ležel u prodejny COOP na náměstí opilý muž z Milovic.

21. 6. Zničená houpačka na dětském hřišti u kina. Strážníci její část odvezli k opravě. Je třeba konstatovat, že houpačky jsou určeny pro mladší děti a ne pro odrůstající mládež, která pochopitelně „má o nějaké to kilo více“… Provozní řád dětského hřiště by si měl přečíst každý návštěvník. Dozví se i to, že se na dětském hřišti nesmí požívat alkoholické nápoje a kouřit.

21. 6. ve 22.50 hod. Rušení nočního klidu – intenzivní štěkání psa nedalo spát rodinám na Mírovém náměstí. Promluveno s majitelem psa. Přislíbil nápravu.

28. 6. ve 14.00 hodin Zasahovalo se na úřadu práce. Hlídka MP byla přivolána na Úřad práce v Dobříši. Přivolaná hlídka na místě zjistila od pracovnic ÚP, že přítomný muž r. 1963, bytem Dobříš, pokřikuje hlasitě po budově, je silně podnapilý, což činí pravidelně při každé návštěvě Úřadu práce, a domáhá se razítka od uvedených pracovnic. Hlídka muže důrazně upozornila, aby opustil budovu. Další návštěva na Úřadu práce mu byla doporučena v určitém termínu, ale ve střízlivém stavu.

– Tento měsíc strážníci předali majitelům jejich ztracené mobilní telefony. Stalo se 3×.

– Taktéž se nalezly 3 peněženky, jejich majitelé si je již vyzvedli.

– Občané na MP donáší nalezené a opuštěné ptáky, jedná se většinou o poštolky. Strážníci každý případ konzultují s pracovníky Stanice pro opuštěná a zraněná zvířata ve Voticích.

Strž. Alena Kovaříková, zástupce velitele MP Dobříš 

V každém lepším knihkupectví...

... a knihovně už mají Širokého.

Pokřtěno 12. června 2012.

Najdete například tu.

A již brzy ve Vaší domácí knihovně.


Ukázka (zavádějící Motto) - vybral (marketingově zběhlý) Zámek:


MOTTO


Jako matná víra ve tmě
anděl ved mě
ožralého do hospody
ve dne

Fara a jak si na takovej barák vydělat

V minulém příspěvku jsme mohli vidět fotografie, na kterých trojka dobrodruhů navštívila Café Fara. Náhodou jsem narazil na povídání o tom, jak krásně teď faru rozšířili a vyšperkovali (moje jediná výhrada je, že bych na jejich místě vyházel ten nemožnej kovanej zahradní nábytek). Prohlížejte ZDE.

Meditace nad obrázky fary a dalších krásných baráků mně přivádí na otázku: Jak si na tohle všechno krucipísek vydělat? Mluvil jsem včera s tátou a ten to vidí snadno. Povídal, že už delší dobu při pohledu na naši rodinu nechápe, proč se nepustíme do vydávání časopisu. Má pro ten časopis název, má i vágní představu o tom, co by bylo obsahem. Nulovou představu má však o distribuci a vůbec finančním zajištění, což nic nemění na jeho skálopevném přesvědčení, že by to šlo.

Polemizoval jsem s tátou a během našeho hovoru od něj nezaslech nic, co by mé pochyby jakkoli nahlodalo. Zapůsobilo na mě jen jeho opravdu pozoruhodně neochvějné přesvědčení, že to není blbost. A tak jsem pocítil, že jsem asi už nějak starej a pomalej a zkostnatělej, když už nedokážu jen tak snít a věci prostě dělat (viz čínské moudro napravo). Jak to tedy zaonačit s tím vyhnaneckým časopisem? Povězte. Jak táta opakovaně řekl: "je třeba to přesně trefit". Takže, co myslíte? Jak na to?

Letos aktivně!

Kolegové, minulost byla jaká byla. Nejsme s ní spokojení. Očekávali jsme víc výletů, víc poznávání cizích krajů, víc zážitků. Aby právě probíhající sezona nekopírovala minulou, vyzývám k zahájení plánování akcí 2012. Složení je jasné: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Na tom není co měnit, zbývá jen zodpovědět kdy a kam. Kolegové, očekávám vaše návrhy.

K podráždění představivosti a paměti použijte TENTO odkaz.

Vybředněme ze splínů

Protože už mé srdce nemůže snést pohled na rodný, ztracený dům, publikuji něco pro pobavení. Třebas to není sranda úplně vkusná a lze vznést na takové nechutnosti spoustu námitek... Avšak právě sme s bystrozrakým odevzdali návrhy redesignu jednoho nejmenované časopisu pro sestřičky a tak máme chuť zapomenout a posunout se dál. Snít o tom, že je tu léto, postáváme v cizí zemi u baru a po očku merčíme krásné blondýnky, brunetky a zrzky.