vyhnanství: července 2008

Poskočila jsem si, když jsem poprvé u svých objednávek uviděla červený vykřičník, který značí novou objednávku. Je to tak! Poskočila jsem na FLERU z pozice vystavovatel do pozice prodávající. Mám teoreticky prodané tři výrobky, prakticky dva, za něž už na účet došla platba a které jsem už odeslala. A protože si buduji jméno a protože mi přijde, že to nejen vypadá líp, ale hlavně velmi potěší, snažila jsem se o to, aby moje horký zboží odcházelo ode mě jaksepatří ohozené.

Ano, prodal se Záchranný kruh i s Širokého autorskou básničkou! A zmizely také plstěné fanynky:

A protože jsem došla k závěru, že jsem šikovná a zasloužím si odměnu, a protože už nemám z čeho tvořit, objednala jsem si až z Prahy rouno. No nádhera!!! Ach, ty barvy!

Takže až i poslední vyhnanec zmizí na filmovce, sabotážně jim zaplstím tento blog od sklepa až po půdu! Ha!

Ještě jednou se omlouvám za tón, kterým jsem vše sepsal, především princezně, která si do mne narozdíl od dlouhého nerýpla a můj tón si nezasloužila. Pokusím se být věcný. prosil bych vás taky o konkrétnost. Soudy, který překlad je lepší, jsou zcela na nic, když se nemluví o konkrétních místech v textu. Odložme emoce, odložme soudy, zaoberme se překladem jako takovým.

Nejdřív ale musím reagovat také obecně. Nechci rozhodně říci, že můj překlad je lepší proto, že jsem vymyslel rýmy, ael prostě proto, že jsem respektoval, že autor použil rýmy. Kdyby je nepoužil, rozhodně by nebylo v pořádku překládat text s rýmy. Je samozřejmě také pravda, že pokud to překladatel tak cítí a dovede nahradit rýmování jiným prvkem a nepochopitelně tak docílí větší věrnosti řpekladu, je to v pořádku. To jde ale udělat jen ve velmi výjmečných případech a překladatel musí být opravdu dobrý.

Počítat slabiky mne nenapadlo, příliš by mne to svázalo. Nejde ale ani tak o počet slabik jako takový, ale o držení jakéhosi metra, systematické střídání trochejů a daktylů. Kopírovat originál by v tomto směru jistě šlo, i když velice obtížně. Obrazy by musely být ještě odvážnější, protože by se prostě nedostávalo slov, která by sedla jak do smyslu, tak do metra. Hlavní problém je ale ten, že angličtina má zcela jiné přízvuky a tak je "kopírování" metra prakticky nemožné. Je třeba nějaké metrum zvolit. Pouhé dodržení počtu slabik (v prvních 3 verších máte 3x17) z rytmického hlediska nic neřeší. Například "v" se při čtení čte spojitě se slavikou "je" a hned vám počet slyšených slabik klesl o jednu. Přepis metra mžoná nedovedu udělat uplně přesně, je to poměrně složité věc, ale zhruba by to bylo asi takhle:

(T - trochej, Xx)
(D - daktyl, Xxx)

Zmatek v jejích očích mluví za všechno
T,T,T,D

Confusion in her eyes that says it all
D,T,T,T,T (poslední neuzavřená("all" = X-), tedy jamb)

Váš řádek tedy končí brzdícím daltylem, zatímco originál vzletným jambem, očekáváním, nakročením. Začátek verše je zas opačný, začínáte úderným trochejem kde je uvozující daktyl. Tady ale musím dát za pravdu, že je možné interpretovat confusion i jako trochej, má totiž přízvuk na prostřední slabice (xXx) což v češtině neexistuje a tak je to takový hybrid mezi daktylem a trochejem.

Můj překlad je takovýto:

Zmatek v jejích očích říkajících vše
T,T,T,T,T,T(jamb)

Zachoval jsem vyznění řádku(jamb), začátek jsem vzal rovněž trochejově. Co se týče počtu přízvuků tak vy jste na čtyřech, originál na pěti a já na šesti. Počet slabik jako takový je irelevantní.

Potom je tu refrén.

Shes lost control again
Přepisovat na trocheje a daktyly tu skoro nejde, vypíšu jen počet přízvuků, jak je Ian zpívá.
XxXXXXX

Rytmicky tomu podle mne nejlépe odpovídá:
Ona je bez sebe, zpíváno takto:
XXXXXX Tedy důraz na každé slabice

Když si to zkusíte, jde to zaspívat stejně jako shes lost control again. Narozdíl od neovládá se. I kdybychom taky dávali důraz na každou slabiku, jedna chybí. navíc kladení důrazu na každouslabiku ve víceslabičném slově (neovládá) je problematické. Snažil jsem se překládat tak, aby text šel stejným způsobem zpívat.

Když chce překladatel držet rytmus, musí se držet především toho, co již napsal. Každý řádek, který má nějaké metrum, vyvolává očekávání podobného metra v dalším řádku. toto očekávání lze naplňovat a zklamávat, nebo něco mezi - obohacovat, rozvíjet. Například já jsem se v prvním a třetím řádku držel trochejského rytmu s jambovým koncem, ale na začátek jsem nedal trochej, nýbrž daktyl. Druhý a čtvrtý řádek jsou refrény, rytmicky samozřejmě totožné.

Vzniká tak takováto sekvence:

Zmatek v jejích očích říkajících vše
Ona je bez sebe
Proplouvá kolem těla nejbližšího chodce dnem
Ona je bez sebe

T,T,T,T,T,T(jamb)
DD
D,T,T,T,T,T,T(jamb)
DD

I graficky je vidět plynulý vývoj rytmu. Refrén jsem vyznačil jako dva daktyly, protože vyznačovat samé důrazy je hnus. Volně čteno jsou to dva daktyly „Onaje Bezsebe“. První a třetí řádek jsou identické, s tím že přibyl jeden nakopávající daktyl. Když se oba řádky přečtou po sobě, je v nich posun, ale plynulý.

U vás vzniká takováto sekvence:

Zmatek v jejích očích mluví za všechno.
Neovládá se.
Chytá se nejbližšího kolemjdoucího,
neovládá se.

TTTTD
TTT(jamb)
DTTTD
TTT(jamb)

Zde je změna o něco zapeklitější i když uplně drhnoucí není.Místo prvního trocheje v prvním řádku se objevil daktyl. Tedy dvě změny, zmizení trocheje a přidání daktylu. Zvukově to má ale jedno úskalí. Kdyby byl daktyl pouze přidán a zbytek by zůstal, přečetli bychom jej jako úvod k zopakování známého metra. Takto je nutno číst verš rovnou a jedna slabika prostě přebývá. Není to nutně chyba, je to posun k méně vázanému metru. Jinak řečeno se jedná o rezignaci na počítání slabik, nikoli naopak.

Přesně přepsat originál je těžké, ne-li nemožné. Je třeba použít citu překladatelova, který sám zvolí odpovídající metrum v češtině. Zda je lepší mé metrum nebo vaše není lehké rozhodnout, jistě by šlo zvolit ještě několik zcela jiných. Podstatné je jak se tohoto započatého metra držíte v přeloženém textu.

Další kapitolou je volnost překladu. Já jsem se daleko víc uvolnil a byl jsem proto obviněn z přebásnění. V některých případech bych s tímto obviněním souhlasil, je velice těžké zvolit odpovídající obraz, aby byl věrný originálu. Princip vytváření zdánlivě vlastních obrazů je ale velice široce rozšířený a pro dobřý překlad nutný. Zde bych souhlasil s Annou Kareninovou která „se stavěla za to, aby překladatelé dbali především na jakýsi smysl básně, snažili se najít to správné lexikum, významově odpovídající originálu.“ Ukázkovým příkladem jsou idiomy. Nelze je překládat vždy otrocky, většinou je daleko citlivější zvolit idióm, který koluje v našich luzích a hájích. Například „nemusí pršet, jen když kape“ nelze přeložit do angličtiny doslovně. Je třeba jít po významu a typickém použití idiomu a zvolit podobně oblíbený idi´´om anglický. Idióm totiž nenese jen svůj význam, ale také svou idiomatičnost, která by se prostým překladem ztratila a text by tak působil naprosto jiným dojmem. V angličtině by ona část textu byla brána jako pokus o tvůrčí obraz zatímco u nás jako neinvenšní využití lidové slovesnosti. To je ovšem extrémní příklad. Jde o to, jaké si zvolí překladatel priority. Například když by překládal homéra a snažil se dodržet hexametr nebo co to tam je, podřídil by tomuto úzkostlivě drženému pravidlu tu slovosled, tu celý obraz. Samozřejmě to nemůže dělat libovolně, musí se ve všem snažit přiblížit k originálu.

Abychom se vrátili k mému překladu. Ve zkoumaných prvních čtyřech řádcích je patrně sporný překlad spojení „passer by“. První, co mne napadlo, byl překlad „proplouvá kolem těla nejbližšího míječe“, tento jsem ale zavrhl pro přílišnou výraznost onoho novotvaru „míječe“. Potřeboval jsem tři slabiky které se dají číst jako jamb. „Chodce dnem“ mi nakonec posloužilo. Zeptal jsem se sám sebe, jaký je v té písni onen passer by. Je to nahodilý člověk, na kterém stojí za zmínku jen fakt, že míjí. Je to bezejmený člověk hledící do země a kráčející dlouhou ulicí. A k němu se ona přichyluje?... toto slovo je těžké přeložit. Slovník napovídá, ale většina významu tohoto slova (clinging) je spíše v jeho zvuku. Ale držme se překladu spojení passer by. Představil jsme si jej takto a stvořil jsem osobu kterou charakterizuje pouze chůze dnem. Je stejně bezejmenná. Chybí jí ale exprese míjení. To je škoda, ale věrnější překlad jsem v daných mezích nedovedl stvořit. „Chytá se nejbližšího kolemjdoucího“ je po této stránce přesnější, ovšem za cenu jednak rytmu (viz výše) a druhak zvuku (viz minule zmiňované zdvojení zájmena „se“). Pěkné a odvážné (ačkoli mne obviňujete při odvaze z přebásňování) je přeložení clinging jako chytání se. Správně jste pochopili jádro situace, o kterou jde a odvážně zvolili neslovníkový překlad.

Pochybuju, že jste až sem dočetli, soudě podle podráždění, jaké jsem ve vás vyvolal. Mě se ale také nelíbí, když ze mě děláte blbce a paušálně odmítáte všechny argumenty jako špatné bez sebemenší pochybnosti. Trochu se zamyslete a pohrejte si, tady o nic jiného nejde.

Prosím o toleranci k nepřesnostem, nejsme tu proto, abychom jadem druhého při každé příležitosti potupili. Mě opravdu baví a zajímá překládání. Netvrdím že můj překlad je skvělý, jen se snažím, aby takový někdy byl.