Le Noise

Již delší dobu chci zmínit svůj největší hudební zážitek z poslední doby. Je jím nové album Neila Younga Le Noise. Povšimli jste si, jak se naše vzpomínky a životy stávají úplně vyautovanými? Je snad pro lidi o deset let mladší něž my (tedy osmnáctileté dospěláky) něčím Jarmuschův Mrtvý muž? Je z nich někomu něco po nějakém Youngovi?

Ale na druhou stranu máme já nebo ty právo si přisvojovat Younga, který byl starý už před tím, než jsme se narodili? Jistě uhrane i mladší lidi než jsme my. Je to nezničitelný člověk se záběrem mimo náš dosah. Nějak mi připomíná Davida Lynche... Krom geniality asi tím, že je to Kanaďan, což Lynch tedy není, ale vzhledem k Twin Peaks ho budu mít vždycky tak trochu za kanadského burana (i když třeba princezna, jak vím, ho pro jeho filmy považuje za skandinávce, jako byl Bergman nebo stále je Lars von Trier).

Přijde mi, že tohle je hudba v základním stavu bez příkras. Pouze kytara a hlas, něco, jako to nejzákladnější ze všech rocken rollů nebo čert ví čeho.... opět na okraj: cítím se momentálně nejen generačně out, ale taky inteligenčně down. Už mám dojem, že jediné, co tříbí můj vkus, je superstár a vášnivé spory s rámci rodiny, jestli tohle ta třináctiletá soutěžící zazpívala krásně nebo falešně, což vlastně považuju za děsnou debilitu, ale jsem toho plný. Co s tím?.. Proto taky končím se svými pokusy něco říci.

K textům: jaksi sama hudba vyzývá k tomu, aby si člověk někde našel texty. Třeba zde.
K samotné hudbě: celé album je vyvěšeno na you tube ve formě filmu. Je to vcelku neuvěřitelná věc. 40 minut videa, písnička po písničce. Ke shlédnutí zde.
Doporučení: dát si sluchátka, osolit to, a pustit si z daného filmu aspoň první píseň. Já když to viděl, tak jsem čuměl.

Na závěr trochu poezie, kterou jsem přeložil (blbě) z recenze na Pitchforku:

(...) S ohledem na démony plížící se celým albem nás možná nepřekvapí, že jediné dva akustické tracky "Love and War" a "Peaceful Valley Boulevard" působí stejně silně jako hlasitější písně; jejich jasnost a intimnost je ve srovnání s okolo stojícími vypalovačkami až neharmonická. Díky svému důvěrnému tónu se stává tajemná píseň "Peaceful Valley Boulevard" opravdovým portrétem zavržené Ameriky (...) Young může být znám pro svou maelströmovou kytaru, ale v tomto případě se na nás apokalypsa plíží skrze šepot, který si Youngův hlas osvojil během dekád, kdy musel sledovat, jak se svět řítí do pekel. Když se později v písni "Rumblin" ptá "When will I learn how to heal?", ví moc dobře, že škoda je nenapravitelná.