I proposed a toast

Pod trpkým tlakem doslova několika žádostí podléhám, kapituluji znaven, ač nezdolán, tak překonán - i když možná jen chci aby to tak vypadalo, o čemž nepřítel musí trpce pochybovat v koutku svého upachtěného vítězstvíčka. Dobře, zveřejním svou svědeckou řeč, která sklidila tolikeré ovace, ale o jejíž skutečné púsobnosti rovněž vedu přetrpké spory. Vždyť považte, ani jednou mne nezastavil některý z bodrých nalévačů slivovice, ačkoli se to všem opakovaně stávalo. Žádné, tak co ty, brachu, tys to tam dobře rozmách, zkamasi? Ukaž jak umíš pit! Ani nevím, jak se to správně říká, nikdo se neodvážil. Je to už takový úděl všech velkých Čechů, kteří vystoupí z řady a zasrší vtipem veřejným! Ach i ty, ach i ty, Havle, se svými absurdními hrami, i tobě spílají sráčů, právě proto, že nejsi sráč o nic víc, než Hutka nebo Mejla Hlavsa, Magor a Hana Hegerová. Nuže tu je můj projev na počest ženicha, jak jsem jej v přímém přenosu zapsal se svých rtů.


Mílí svatebčané,
dovolte mi, abych pronesl slavnostní přípitek na počest nevěsty a ženicha!
Nemám moc dobrou paměť a hlas se mi chvěje, proto mi, prosím, dovolte, abych svůj projev přečetl.

Před třemi týdny jsme spolu s Karlem doprovázeli Jožku na jeho rozlučce se svobodou a zdálo se, že naše svoboda již nemůže být větší. Jeli jsme zrovna osobním vlakem z Mariánských Lázní do Chebu, když mne napadlo otevřít ještě tu láhev slivovice, kterou přinesl Jožka. A právě v této pohnuté chvíli jsme si všichni – ale především Jožka – vzpomněli na naši krásnou nevěstu Kamilku, která tehdy zůstala sama doma. Vyměnila nám totiž slivovici – Jožkovu poslední svobodu – za vodu.

Dalo se to čekat, vždyť Jožka už dávno není svobodný! Celých 8 let již uplynulo od chvíle, kdy se s Kamčou poprvé setkali na skautské akci ve slovenském Ružomberoku. Ona mu tam, prý jednoznačně, naznačovala svou náklonnost tím, že si dávala kopretinu do vlasů. A on jí potom doma sepsal dopis s vyznáním.
O měsíc později se dali dohromady na dětském táboře Svatoplukovy Pruty.
Na ten tábor jsem měl tenkrát jet já, ale když jsem viděl, jak je můj bratr beznadějně zamilovaný do malé Kamilky, šlechetně jsem mu své místo přenechal.

Od té doby je Kamča nedílnou součástí naší rodiny. Od té doby je Jožka mnohem milejší, než býval, mámu tenkrát skoro přestal zlobit, do školy se skoro přestal učit a v jeho očích šlo od té doby kdykoli přečíst jediné jméno: Kamila.

Milí novomanželé,
dovolte mi připít na váš šťastný společný život, na vaše budoucí děti a na vaši novou rodinu!

Loučení se svobodou

Hoj bujná svobodo, mám-li tě dosti! To by mne zajímalo, co toto skoro staročeské zvolání znamená. Juchám si, že mám svobody dosti, nebo pochybuji o tom, zdali mám svobody dosti? Možná obojí. Juchám si, že mám svobody dosti, o čemž pochybuji. Takové pocity mohou být pro ženatého člověka, muže typické. Ovšem jen pokud "je ten typ". vpravo nahoře visí báseň pro tento den. Tato báseň je neaktuální. Ne, že by se nehodila pro tuto chvíli, ale není v tak říkajíc ostré verzi, pročež jen pramálo zařezává. Bratr sem hodil hned první nástřel, text ale postupně uzrál a dozrál do podoby trochu jiné, což je třeba respektovat - a to neříkám jen proto, že se jedná o mou báseň, to vyžaduji samozřejmě z principu. Nuže toto je skutečný originál textu, kterého je ten vpravo nahoře jen předpotkem.

Loučení se svobodou
Jožkovi a Kamile

Plechová hala s komínem
jako by tu stála vždy.
Stojí ale jen navždy
někdy od zimy.

Připomíná ti kostel,
podobně jako jí – někde jinde –
připomíná kostel
plechovou halu s komínem.

Vy jste ale již připraveni
a proto nic z tohoto obrazu nebudete brát za své,
leda kouř svobody ve svatebních šatech,
které se na zbytek života vyvěsí...


Samozřejmě bych chtěl dodat, že báseň byla počata na Jožkově poslední svobodné vyjížďce osobákem a je věnována novomanželům, aby se do těch čítanek taky nějak dostali. Velmi dlouhému a princezně k jejich sňatku gratuluji.