Le Noise

Již delší dobu chci zmínit svůj největší hudební zážitek z poslední doby. Je jím nové album Neila Younga Le Noise. Povšimli jste si, jak se naše vzpomínky a životy stávají úplně vyautovanými? Je snad pro lidi o deset let mladší něž my (tedy osmnáctileté dospěláky) něčím Jarmuschův Mrtvý muž? Je z nich někomu něco po nějakém Youngovi?

Ale na druhou stranu máme já nebo ty právo si přisvojovat Younga, který byl starý už před tím, než jsme se narodili? Jistě uhrane i mladší lidi než jsme my. Je to nezničitelný člověk se záběrem mimo náš dosah. Nějak mi připomíná Davida Lynche... Krom geniality asi tím, že je to Kanaďan, což Lynch tedy není, ale vzhledem k Twin Peaks ho budu mít vždycky tak trochu za kanadského burana (i když třeba princezna, jak vím, ho pro jeho filmy považuje za skandinávce, jako byl Bergman nebo stále je Lars von Trier).

Přijde mi, že tohle je hudba v základním stavu bez příkras. Pouze kytara a hlas, něco, jako to nejzákladnější ze všech rocken rollů nebo čert ví čeho.... opět na okraj: cítím se momentálně nejen generačně out, ale taky inteligenčně down. Už mám dojem, že jediné, co tříbí můj vkus, je superstár a vášnivé spory s rámci rodiny, jestli tohle ta třináctiletá soutěžící zazpívala krásně nebo falešně, což vlastně považuju za děsnou debilitu, ale jsem toho plný. Co s tím?.. Proto taky končím se svými pokusy něco říci.

K textům: jaksi sama hudba vyzývá k tomu, aby si člověk někde našel texty. Třeba zde.
K samotné hudbě: celé album je vyvěšeno na you tube ve formě filmu. Je to vcelku neuvěřitelná věc. 40 minut videa, písnička po písničce. Ke shlédnutí zde.
Doporučení: dát si sluchátka, osolit to, a pustit si z daného filmu aspoň první píseň. Já když to viděl, tak jsem čuměl.

Na závěr trochu poezie, kterou jsem přeložil (blbě) z recenze na Pitchforku:

(...) S ohledem na démony plížící se celým albem nás možná nepřekvapí, že jediné dva akustické tracky "Love and War" a "Peaceful Valley Boulevard" působí stejně silně jako hlasitější písně; jejich jasnost a intimnost je ve srovnání s okolo stojícími vypalovačkami až neharmonická. Díky svému důvěrnému tónu se stává tajemná píseň "Peaceful Valley Boulevard" opravdovým portrétem zavržené Ameriky (...) Young může být znám pro svou maelströmovou kytaru, ale v tomto případě se na nás apokalypsa plíží skrze šepot, který si Youngův hlas osvojil během dekád, kdy musel sledovat, jak se svět řítí do pekel. Když se později v písni "Rumblin" ptá "When will I learn how to heal?", ví moc dobře, že škoda je nenapravitelná.

Cesta domů

Bonnie Tyler a J. Blunt remixx

Díky široký za přiblížení nám zajímavého fenoménu "litteral version" písní. Dovolil jsem si nabourat tvůj post hlavně proto, abych ti nastínil kouzlo klikacího linku jako je tento: Bonnie Tyler. Ale taky abych se vyznal z lásky k jamesovi bluntovi. Je tak sladký.. sem s ním v životě neviděl klip..jen slycham v nakupních centrech a jinde jeho tklivé písně a i když se za to stydím, chvěji se při nich po těle jak patnáctiletá dívka... snad za to může ten jeho hlas a primitivní angličtina.

No ale k věci: sledoval jsem linii, na kterou jsi nás navedl a našel jsem litteral version Bluntovi tklivé písně, která mě pobavila snad jeste vic jak ty Bonnie. Ale především jsem prvně uviděl ten jeho klip... boha! Může být něco sladšejšího? Něco prvoplánově cukrkandlovějšího? Vždyť i ty holky si musí připadat jako.. jako... jako by je někdo zneužíval. No prostě, je tohle vůbec možné? Něco tak suprového, něco tak vkusně nevkusného?!

Odkaz na Blunta před tím: zde, a potom: zde

Princezna, jak ji neznáme

Princezna není grafik, ale postavena před úkol vytvořit v co nejkratším čase logo pro Kabinet vyučovací techniky obstála na jedničku. Vedoucí kurzu DTP, se ještě nevyjádřil, ale počítám, že nebude šetřit chválou. I když kdo ví. Stačí se podívat na stávající logo Kabinetu.. laťka je vysoko.

Postup prací jsem řídil já a byl asi takovýto:

1. Vyber písmo. Princezna přišla s tím, že vzhledem k velmi technickému zaměření instituce, kterou ologovává, bude nejlepší pixelové písmo. Z toho nejkrásnějšího pak nápis vysázela.
2. Najdi doplňující symbol. V mapě znaků svého pixel písma si povšimla zábavně nepochopitelné kresby některých azbukových znaků, které jí připomněly různě se tvářící obličejíčky (některým z pamětníků by snad připomněly space invaders). Tři různě zbarvené znaky pak umístila nad nápis.

Výsledek mne velmi potěšil a musím před princeznou smeknout neboť prokázala rychlost, obratnost a důvtip, který se u lidí nepopsaných grafickýma fintama nevidí.

I proposed a toast

Pod trpkým tlakem doslova několika žádostí podléhám, kapituluji znaven, ač nezdolán, tak překonán - i když možná jen chci aby to tak vypadalo, o čemž nepřítel musí trpce pochybovat v koutku svého upachtěného vítězstvíčka. Dobře, zveřejním svou svědeckou řeč, která sklidila tolikeré ovace, ale o jejíž skutečné púsobnosti rovněž vedu přetrpké spory. Vždyť považte, ani jednou mne nezastavil některý z bodrých nalévačů slivovice, ačkoli se to všem opakovaně stávalo. Žádné, tak co ty, brachu, tys to tam dobře rozmách, zkamasi? Ukaž jak umíš pit! Ani nevím, jak se to správně říká, nikdo se neodvážil. Je to už takový úděl všech velkých Čechů, kteří vystoupí z řady a zasrší vtipem veřejným! Ach i ty, ach i ty, Havle, se svými absurdními hrami, i tobě spílají sráčů, právě proto, že nejsi sráč o nic víc, než Hutka nebo Mejla Hlavsa, Magor a Hana Hegerová. Nuže tu je můj projev na počest ženicha, jak jsem jej v přímém přenosu zapsal se svých rtů.


Mílí svatebčané,
dovolte mi, abych pronesl slavnostní přípitek na počest nevěsty a ženicha!
Nemám moc dobrou paměť a hlas se mi chvěje, proto mi, prosím, dovolte, abych svůj projev přečetl.

Před třemi týdny jsme spolu s Karlem doprovázeli Jožku na jeho rozlučce se svobodou a zdálo se, že naše svoboda již nemůže být větší. Jeli jsme zrovna osobním vlakem z Mariánských Lázní do Chebu, když mne napadlo otevřít ještě tu láhev slivovice, kterou přinesl Jožka. A právě v této pohnuté chvíli jsme si všichni – ale především Jožka – vzpomněli na naši krásnou nevěstu Kamilku, která tehdy zůstala sama doma. Vyměnila nám totiž slivovici – Jožkovu poslední svobodu – za vodu.

Dalo se to čekat, vždyť Jožka už dávno není svobodný! Celých 8 let již uplynulo od chvíle, kdy se s Kamčou poprvé setkali na skautské akci ve slovenském Ružomberoku. Ona mu tam, prý jednoznačně, naznačovala svou náklonnost tím, že si dávala kopretinu do vlasů. A on jí potom doma sepsal dopis s vyznáním.
O měsíc později se dali dohromady na dětském táboře Svatoplukovy Pruty.
Na ten tábor jsem měl tenkrát jet já, ale když jsem viděl, jak je můj bratr beznadějně zamilovaný do malé Kamilky, šlechetně jsem mu své místo přenechal.

Od té doby je Kamča nedílnou součástí naší rodiny. Od té doby je Jožka mnohem milejší, než býval, mámu tenkrát skoro přestal zlobit, do školy se skoro přestal učit a v jeho očích šlo od té doby kdykoli přečíst jediné jméno: Kamila.

Milí novomanželé,
dovolte mi připít na váš šťastný společný život, na vaše budoucí děti a na vaši novou rodinu!

Loučení se svobodou

Hoj bujná svobodo, mám-li tě dosti! To by mne zajímalo, co toto skoro staročeské zvolání znamená. Juchám si, že mám svobody dosti, nebo pochybuji o tom, zdali mám svobody dosti? Možná obojí. Juchám si, že mám svobody dosti, o čemž pochybuji. Takové pocity mohou být pro ženatého člověka, muže typické. Ovšem jen pokud "je ten typ". vpravo nahoře visí báseň pro tento den. Tato báseň je neaktuální. Ne, že by se nehodila pro tuto chvíli, ale není v tak říkajíc ostré verzi, pročež jen pramálo zařezává. Bratr sem hodil hned první nástřel, text ale postupně uzrál a dozrál do podoby trochu jiné, což je třeba respektovat - a to neříkám jen proto, že se jedná o mou báseň, to vyžaduji samozřejmě z principu. Nuže toto je skutečný originál textu, kterého je ten vpravo nahoře jen předpotkem.

Loučení se svobodou
Jožkovi a Kamile

Plechová hala s komínem
jako by tu stála vždy.
Stojí ale jen navždy
někdy od zimy.

Připomíná ti kostel,
podobně jako jí – někde jinde –
připomíná kostel
plechovou halu s komínem.

Vy jste ale již připraveni
a proto nic z tohoto obrazu nebudete brát za své,
leda kouř svobody ve svatebních šatech,
které se na zbytek života vyvěsí...


Samozřejmě bych chtěl dodat, že báseň byla počata na Jožkově poslední svobodné vyjížďce osobákem a je věnována novomanželům, aby se do těch čítanek taky nějak dostali. Velmi dlouhému a princezně k jejich sňatku gratuluji.

afterparty

Po nekonečné pauze přicházím s čímsi, co třeba naše milé čtenáře potěší.

Kdo hledá pointu?

Tak. Stalo se. Dne 6. července 2010 puntík definitivně vystěhoval ze své galerie vše, co bylo málo chlupaté. Aby si zachoval jednost, exkluzivitu a vůbec. Ale protože s tím nechlupatým rozhodně nemíní přestat, zřídil tomu nové bydlení a nyní Vám představuje:

neboli www.fler.cz/pointa

A s jejím slavnostním otevřením nabídl hit letošního roku, jaký svět neviděl, originální látková přání.


No, umí tohle Vaše přání?

Nebo tohle?


















Skoro na každou příležitost přání s pointou:

GB VS. ČR

Jak někteří z blízkých ví, koupil jsem si prvně v životě dvě knihy ze zahraničí. Dovolte mi krátkou rekapitulaci:

1. objednány dvě knihy
2. po týdnu došla do shránky kniha první. V té samé době se ve shránce objevila upomínka, že je cosi na poště.
3. Kladení si otázek: "K čemu je ta upomínka? K čemu jen? K tomu co právě došlo?"
4. Princeznino zničení upomínky.
5. následují cca 4 návštěvy pošty oddělené vždy zhruba 4 dny, kdy jsem vždy stejně předložil občanku, pani se podívala do PC.. vrrrm, vrrrrrm: "ne, bohužel tu pro vás nic nemáme"
6. vyřízení jisté reklamační korespondence, kdy nás všechny indická pracovnice Shimaaaaya, nebo jak se to milé děvče jmenovalo, ujistila, že se nic neděje, chyba je na její straně, a že nám knihu pošle okamžitě znovu.
6. doručení nového lístku o jakési zásilce na poště (včera)
7. dnešní cesta na poštu, předložení občanky, pohled paní do PC.. vrrrrrrm, vrrrrrrm: "ne, bohužel tu pro vás nic nemáme"
8. předložení papírku se slovy: "Ale já jsem dostal tohle..."
9. Nehnutí brvou od pracovnice pošty, která papír vzala, ušla 4 metry, zahrabala v hromádce balíků a předložila mi dva exempláře knihy The Newspaper Designers´s Handbook

Dojemnou tečku za tímto příběhem činí bonus, který jsem obdržel v nové zásilce, kam pod tíhou viny Shimaaaaya nejspíše umístila jako malé odškodnění záložku. Záložku, která ještě navíc dotvrzuje skvělý dojem, který v nás všech zanechala britská firma Book Depository, kterou špendrián firmy Česká pošta připravil o jeden exemplář knihy v hodnotě 55 euro.

Vyhnanec v Hostu

Jediný z nás, který odhalil své jméno, tedy široký aka Tomáš Gabriel ukázal, co znamená vystavení se slunečnímu svitu: zkrátka popularitu, publicitu a slávu. Co by se stalo, kdyby se nabíledni ukázala tělesná schránka takové třeba princezny, bystrozrakého.. nebo zámka? ...

Jak říká Jiří dědeček ve svém skvělém novém albu: "Pánbu uchovej"

Open publication - Free publishing - More tomas

Ano!

Po nahlédnutí klíčovou dírkou, nyní již hotové "projekty"

Podařilo se mi umluvit na focení modelku - byla velmi veselá:

Taky mi radila s cenou. Ale dejte na ni při té její veselosti! Bílou taštičku a klobouček budu prodávat dohromady jako sadu, černé zvlášť. Práce na tom bylo nespočetně, což o to... Holky se mi pak doma tak vyhecovaly, že naznaly, že ty svatební věci mívají hrozně drahé a vůbec to není tak pěkné a že když to bude dražší, že si toho pak ta kupující bude víc vážit, no zkrátka kolem a kolem, že pod tři tisíce za bílou sadičku prý nemám jít... Potřebovala bych zkušeného pricemakera...

Puntik (c)

Břízka k břízce

Taková koláž ze slavnostního tvoření puntíka z posledních dní...

Mimo jiné nově luxusní dekorování svatebních kabelek a vůbec první svatební dekorace na hlavu a první využití tylu. Kamink sůůn.

A tohle je první ultratenké plstění - s nitkami bambusového vlákna, které vrhají odlesky. Bude z toho závoj na plstěnou panenku kokeshi a další dekorace na černý baretek. Tedy aspoň podle předběžných plánů.

Buttonkování u puntíka

Aktualizace - brože/placky vzbudily ohlas - jeden ohlas si dokonce zadal vlastní tématické jako dárek pro jistého pana Fenoména kulinářské blogové scény s přesahem - poznáte podle buttonů?

Aneb po dlouhé době trochu vzpruhy do tmavých dní v puntíkově (ne)existenci a tmavé existence puntíkovy mateřské lodi...

Puntik (c)

Časák během dvou dnů

Drazí moji, postupně se mi rozrůstá škála dobročinného designování. Ať je to záslužný projekt Kafe nebo kniha pro kamaráda Jiřího T. Krále.

Mimochodem.... velkým krokem do světa dobrých činů je zřejmě dělání knih obecně. Láká mě to. Dojímají mě osudy nakladatele Floriana, podivína Váchala a jejich soudobých protějšků z různých bizardních mininakladatelství. Pravý nakladatel se pro věc samozřejmě obětuje. Rodina je živa z mála, a když se díky akci v supermárketu povede nečekaně ušetřit, peníze se vrazí do další knihy. Já jsem zatím nevrazil nic nikam. A nikdy nevrazím, protože moje nastávající je rozumná žena. Jediné co mi zbývá je štedré nakládání s vlastním časem. Práce zadarmo na všemožných frontách, zvláště těch, kde se nejedná o věčné hodnoty, ale o blbost. Protože ale moje žena je doopravdy rozumná, nějak mi nechce trpět ani tuto formu seberozdávání. Proto pro sebe potřebuju akce krátkodobé a rychlé... zde se dostávám na konec odbočky a nezbývá mi než osvětlit tajemný titulek postu.

48HR MAGAZINE je zajímavý projekt založený asi na tomto: jakási partička hodlá udělat během dvou dnů časopis od á do z. Od napsání, přes focení, designování, tištění, po rozeslání všelikým lidem. Vykrmit plánovaný časopis v dané době máme my, internetová komunita. Někdy v květnu bude nám všem, co se přihlásíme, zasláno téma čísla s tím, že pokud chcem, právě nám začalo odtikávat 24 hodin, během kterých můžeme poslat své kousky... texty, fotky, umění jakéhokoli druhu. Redakce to poskládá a nakonec pošle do vaší schránky.

Tak že bych to zkusil? Co vy vyhnanci, zkusíte? Myslím, že lze i posílat fotky uplstěných objektů.

Případ

Zapálil si a řekl:
Narychlo opuštěný byt,
ve kterém se ale na nic nezapomnělo...

Nedopalky cigaret
nejsou v popelníku

Dokonce i noviny s rozhozeným hřbetem
zdají se být již přečtené

Vrah po sobě nezanechal
ani vraždu

Všechen ten dokonalý spěch
ruší jenom šálek vyschlé kávy,
i když i ta vypadá, jako právě vypitá...

Bočírek v režii princezny

Je krásné se občas cítit obdivován. V poslední době se mi toho blaha dostalo od milé princezny a jejích spolubohemistek. Holky totiž organizovaly tradiční bohemistický večírek FFUP a já byl jakožto notoricky známý grafik vyzván k navržení propagačních matriálů. To je úkol, který nikdy neodmítám, jakkoli takový bystrozraký na takovéto věci má svůj vlastní velmi nepříjemný a důchodcovský názor.

Radostně jsem se tedy pustil do všeho toho navrhování návrhů, přepracovávání, posléze vyrábění různých mutací, tisknutí a ořezávání . Jediné co jsem nedělal bylo samotné vyvěšování plakátů a rozdávání pozvánek (plakát velikosti A3 i pozvánku pro učitele velikosti vizitky viz výše).

Na samotný bočírek jsem osobně zašel a musím říci, že zábava byla veliká, pivo levné, kapela dobrá a milé bohemistky krásné. Dokonce jsem dostal i zaplaceno: po odečtení nákladů na tisk apod rovných 50 korun, nepočítaje v to volný vstup na akci. No zkrátka bylo to krásné a jsem za to rád.

ps: přidávám bohemistický vtip na závěr, který pronesl do ztichlého sálu úpěnlivým voláním Měkký jer: "Je tady Jiří Orten? Prosím vás, je tu někde Jiří Orten?! Neviděl jste prosím někdo Jiřího Ortena?! Před klubem na něho čeká sanitka!"

Lovecká sezóna

Taková pozvánka pro křováka

Jak začla velká láska

Už je tomu téměř šest let, kdy se Ona, naivní venkovská dívka...
...a On pražský intelektuál, který se se svým světobolem utíkal k přírodě,...
jednoho dne potkali v lese a začali spolu chodit.

Blahopřejeme k výročí!!!

Srdcová záležitost

A opět trocha cizího jazyka

..... .... ... .. . . .

...kurz mokrého plstění...




















...a suchého indesignování...

Jaroslav Seifert - Vlajka republiky

puntik