24.07.15



















Kdysi tudy přošel Karel IV

Ve dvacátém století se Kuchař
rozrostl z podsadité vesničky
na drobnou vísku s historickou návsí
velikosti podsadité vesničky
a jeho význam vůčihledně vzrostl.

Přesto ale starostové nedokázali
zabránit jeho spádu v padesátých letech
pod Vysoký Újezd ani následnému zániku
pradávného názvu obce Kuchař
a naopak vzniku názvů ulic.


Urbanistický záměr vesnice

Urbanistický záměr vesnice se zdráhal
slučovat s tím, co postavili developři přes noc
zůstal tak z rána oddělen, ponechán napospas
zánovním stavbám a jejich obyvatelům.

Urbanistický záměr vesnice ve své
dopolední situaci pocítil - jistou svébytnost
jakoby dospěl a stal se k poledni důstojným
oponentem stavbám, povznikaným přes noc.

V podvečerních volbách
došlo k jistým sporům mezi stranami
zejména ohledně severní strany

až urbanistický záměr vesnice utvořil koalici
s dosud opovrhovanými stavbami
vzniklými před vznikem urbanistické praxe.

20.03.15

Accent Magazine








"Accent Magazine is a global celebration of lives lived outside the ordinary". Tedy časopis o podivínech a vyhnancích.

Inspiruje mě na tom forma, jak je celej časopis udělanej: Je to online, zadarmo a super jednoduše konzumovatelné – dobře se to používá, nic neruší.

Stojí to alespoň za prolistování, protože jak se píše na magculture: "It’s a publication that has a particularly strong eye for iconic images, so that it’s become one of the leading sources for underground documentary photography."

Namátkou jsem přečetl jeden článek hned z čísla jedna, kde se mluví o hluboké vazbě mezi Jamajčany a botama Clarks. Prej to byl (a snad i je) totální kult. Když regémani vyjížděli s kapelama do Anglie, bod jedna na jejich itineráři prý byla návštěva obchodu Clarks, kde nakupovali boty pro celou rodinu... V Kingstonu, hlavním městě Jamajky, si prý tyhle boty mohli dovolit jen gangsteři a hudebníci.

Článek mi udělal radost, protože teď své deset boots budu nosit s ještě větší pýchou a ohledně jisté nepohodlnosti prostě necouvnu. Tyhle boty jsou "statement", že se v nich nedá chodit mě nesmí zajímat.

Accent Magazine
Povídání na MagCulture

12.03.15

Pravá struktura pobytu



Naše ženy (a to říkám s vědomím, že já se svou ženou žádný problém nemám) jsou problém. Zneužívají našich vlahých osrdí k zahnízdění svých hystericky zaťatých pěstiček, a srdce, co naše srdce, ach která nám buší tak prudce v dutinách břišních, kam byla vyhoštěna, co připomínky původního významu velvyslanectví zemí civilizovaných, v zemích vykořisťovaných: totiž podporovat jednostranně významný obchod a pěstovat antropologii chudoby.

Ach jak dobře vám rozumím (a to říkám při vědomí toho, že já si opravdu nemohu štěžovat, líbám, zlato) vy vyhnaní! Musíte jezdit po nemocnicích s falešnými mozkovými příhodami, dáváte se na cestu čajů a tai-chi, které neomylně jako energetické centrum čchi stanovuje pupek. Číňané dobře vědí, kam mají jejich válečníci vyhoštěná srdce, tygr a drak, jin a jang, toť žena a milenka, odvěký princip všeho mužského vraždění i sebevraždění.

Tak tedy celibát? Ani ne z víry k bohu, ale z nutnosti. Tato otázka stojí před námi ještě před jinými otázkami existenčními a existenciálními. Jakkoli skryta může se nejprve zdát, i bez filosofické průpravy ji každý muž snad až příliš brzo, a zároveň pozdě, objeví! O to osudovějí se jeví tato nejméně vznešená, přesto první z filosofických o tázek, že má i jasnou odpověď: ne. Toť pravá struktura pobytu: bytí, které ve své touze po celibátu tento nepřijímá, ačkoli v něm fakticky často spočívá. Vyhnanství! Vyhnanství! Vyhnanství čisté lásky k ženám! I když já si nemůžu stěžovat.