Pravá struktura pobytu

Naše ženy (a to říkám s vědomím, že já se svou ženou žádný problém nemám) jsou problém. Zneužívají našich vlahých osrdí k zahnízdění svých hystericky zaťatých pěstiček, a srdce, co naše srdce, ach která nám buší tak prudce v dutinách břišních, kam byla vyhoštěna, co připomínky původního významu velvyslanectví zemí civilizovaných, v zemích vykořisťovaných: totiž podporovat jednostranně významný obchod a pěstovat antropologii chudoby.

Ach jak dobře vám rozumím (a to říkám při vědomí toho, že já si opravdu nemohu štěžovat, líbám, zlato) vy vyhnaní! Musíte jezdit po nemocnicích s falešnými mozkovými příhodami, dáváte se na cestu čajů a tai-chi, které neomylně jako energetické centrum čchi stanovuje pupek. Číňané dobře vědí, kam mají jejich válečníci vyhoštěná srdce, tygr a drak, jin a jang, toť žena a milenka, odvěký princip všeho mužského vraždění i sebevraždění.

Tak tedy celibát? Ani ne z víry k bohu, ale z nutnosti. Tato otázka stojí před námi ještě před jinými otázkami existenčními a existenciálními. Jakkoli skryta může se nejprve zdát, i bez filosofické průpravy ji každý muž snad až příliš brzo, a zároveň pozdě, objeví! O to osudovějí se jeví tato nejméně vznešená, přesto první z filosofických o tázek, že má i jasnou odpověď: ne. Toť pravá struktura pobytu: bytí, které ve své touze po celibátu tento nepřijímá, ačkoli v něm fakticky často spočívá. Vyhnanství! Vyhnanství! Vyhnanství čisté lásky k ženám! I když já si nemůžu stěžovat.