Vertikála

Potlučený soustružník, vtažený
vrtačkou do hoblovačky, pákou
vyřadil hradlo, zhasnul a uklidil,
vydal se zpátky, domů k nám, přes most.

Jeho domácnost - prostu překážek -
spojovala jednolitá dlažba. Dveře na háček
přes den střídala lana, zavěšená na skobičkách
po nádveřních křížcích. Všechny teď visí v křížkovně.
Každý Ježíš jiné barvy kříže.
Každé lano jiné dětské tíže.

Mámanželka připravila obědvací misky,
takzvané talíře, nejez ještě, ještě
přijde tatínek, slyšíš, už nám v chodbě laje,
jen si počkej na řízek, mami, já maso nechci.
Jak bylo v práci-fajn, a co jste vrtali-mleli.
Počkej, co s rukou-nic, to je jen od tyče,
kterou jsem zapomněl, když jsme si sedli.

Ze dvora na komín třicet dva skládacích metrů,
měřeno od ořechu. Nehrál si na dvorku
Jarček zase sám? Počkej, se-podívám,
stojí tam dva cizí kluci...

Čekají, jestli mě,
rodiče, pustíte, sami
už dávno jedli.

Hodinu potom, co odešli:
výtvarná stránka dětské Bible.