Zmatek v jejích očích říkajících vše
Ona je bez sebe
Proplouvá kolem těla nejbližšího chodce dnem
Ona je bez sebe
Vydává tajemství své minulosti
A říká jsem zase bez sebe
Hlas který jí říkal kdy a kde se čeho zhostit
Říká jsem zase bez sebe.
Otočila se a vzala moji ruku říkala
Jsem zase bez sebe
A nikdy nedovím se důvody a zda
Řekla jsem zase bez sebe
A řvala na boku a kopala a vykřikla
Jsem zase bez sebe
A složila se na zemi já myslel že mi umře
Řekla že je zas bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe
Musel jsem volat jejímu příteli a popsat mu svou situaci
A říci že je zase bez sebe
Zpovídala všechny chyby a všechno co ztrácí
A řekla jsem zase bez sebe
Měnila tak často řeč a intonaci
A byla zas bez sebe
Až došla k té hraně kde se únik ztrácí
A smála se jsem zase bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe
Mohu žít o trochu lépe s mýtem a lží
Když temno vpadlo sem já plakal povalený
Mohu žít o trochu šířeji
Až změny pominou a nutnost odezní
Abych byl bez sebe Až přijdem my
11.06.08
Ona je bez sebe
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Hm, tak to sis teda pěkně pošmákl co ;o)
Řekla bych že pěkně. Pěkně přečeštěno, dokonce i nepobásněno, ale zůstáno v originální poloze. Takže pěkně.
Ano myslím, že sis široce pošmákl. Pekne se ti to povedlo. Sice by se dalo o leccem diskutovat (např poslední sloka je podle mě poněkud vedle), ale pekne.
Bych prosil, široký, jakou jsi zvolil strategii při překladu. Vidím, že jsi zkoušel rýmy atd...hmmmm. Pověz.
pro zajímavost přidám trochu reálií: Curtis toto napsal v době, kdy se dozvěděl, že jedna jeho známá trpící epilepsií zemřela. Ian Curtis trpěl epilepsií taky.
Skutečně, poslední sloka jest oříškem. Když ji eď zpětně čtu, změnil bych slovo "šířeji" za civilnější a jemnější "volněji". Problém je ale trochu jinde, na samém konci. ten je vědomě nevědomě pozměněn. Dochází mi, že nerozumím, co originál řpesně na tomto místě znamená a tak jsem podchytil jen náladu a vymyslel vlastní rýmový řádek s použitím podobných slov ale s patrně zcela jiným významem, než je ten originální, který jsem bohužel nepochopil. Prosím povězte jak prozaicky rozumět poslednímu řádku, respektive dvěma řádkům. Pak bude třeba možné zvolit lépe odpovídající překlad.
Postup jsem zvolil ten, že jsem se dnažil držet nálady textu, která je utvářena především nedodržováním logiky plynutí vět, jinak řečeno curtis hláškuje, místo aby souvisle mluvil, což posílá text do epilepticko expresivních dimenzí. Silným jednotícím prvkem je vtíravý refrén, střídaný naproto nevtíravým, až básnicky elegantním rýmováním. Tedy jsou tu tři hlavní přísady: roztrhanost/nedoostřenost vět, refrén a rýmy. To jsem se snažil zachovat a sledovat v překladu, na významovou přesnost jsem zcela nehleděl, protože ani v originálu není text konstruován jako jednoznačná pevná stavba. Držel jsme se spíš jednotlivých obrazů než nějakého gramatického vztahu mezi nimi. Prosil bych vrtání do řpekladu, respektive jeho konzultaci a vylepšení jednotlivých částí... debatu o překladu jako takovém skrze tento konkrétní kousek a podobně. Vlastní návrhy překladu...
Okomentovat