Na zemi ležel,
že neměl dost síly stát,
sedět v tom pádu
již nestihl...
Na zemi dřímal,
po vší té hrůze, kterou padl
bylo mu opět dobře
a začal závodně plavat.
04.06.08
Noční rozcvička
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
no kamaráde široký, to je dobrá báseň. Pravdivá a unavená.
Přemýšlím jen, proč bys zrovna ty měl padat. Která hrůza by tebe, sedmdesátikilového pořízka, mohla složit?
Možná je to ale báseň o bystrozrakém. Jenže aby se bystrozraký složil, nemusí čelit žádné hrůze, stačí mnohem menší strach, vlastně jen vánek.
Tedy je to možná ještě báseň o mně. Ale to již je úplně za vlasy přitažené. Já a skládat se! Já a podlehnout? To se ještě nestalo.
Mne rovněž žádná můza nesložila, což je bohužel zpětně vidět i na rytmické nedotaženosti básně. Vytvářím obrazy, pohledy, nikoli nutně popisy toho co se mi právě děje - nebo někomu konkrétnímu.
Okomentovat