O sobě mohu šířit lži.
Nelze mne ale obvinit
ze zrady pravdy, jíž jsem já.
Vše budou jenom hříchy a
ovinou tě a uštknou --- a
budeš se mnou spát.
25.05.08
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
Obrázek pro tuto chvíli
Moudro pro tuto chvíli
Ať ten, který tvrdí, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.
— čínské přísloví
Rubriky
- vlastní tvorba (39)
- všelicos (37)
- vyhnanství (13)
- Skládám se z písmen (12)
- časopisy (8)
- Spor o existenci andělů (5)
- e-Fix Šalda (5)
- Na pokračování (4)
- kurz angličtiny (4)
- stav-netu-právě-teď (4)
- threadless (4)
- Fotopohádky (3)
- Jak si Široký vzal Zámek za svůj (3)
- Opera (3)
- folk (3)
- překlad (3)
- Retrokénko (2)
- citáty ve stínu 2 (2)
- eliášovo vyhnanství (2)
- evokace (2)
- Deník pojišťovacího básníka (1)
- Praktická věda (1)
- Prokryvy (1)
- Spor o existenci Boha (1)
- Spor o existenci smrti (1)
- citáty pod lampou 1 (1)
- fotoreportáž (1)
- jarní básnění (1)
- časopis (1)
11 komentářů:
no tedy.. zajímave, ale nesedi mi tam posledni vers...a podle me by to mohlo pokračovat, být delší a rozvitější ;)
ale zajimave..jako myslenkove..takové ďáblovo vyprávění
jinak tedy oceňuji civilní tooon, tedy jako to, jak obyčejné jsou to vety. Takové nečekané od tebe, velký široký.
ilustrace :(
nevím co říct, musím si to rozmyslet.
Máš pravdu, ďáblovo vyprávění. Můj původní záměr, který ale asi skutečně není textem tematizován, byl zachytit toto vypravování jako vypravování boží, zachytit paradoxní pozici boha, který si může takové řeči dovolit a zůstat přitom dokonale mimo zodpovědnost. Nabízelo se mi řešení v podobě polopatického pojmenování básničky "A bůh řekl" nebo něco podobného. To mi ale přišlo příliš polopatické. Tak jsem zvolil pojmenování Hádanka... mělo se hádat, o koho jde a zároveň byl ve slově obsažen had. tento název ale dle mého pozorování na literárních serverech naprosto nepůsobil kýžený efekt a vedl k banálnímu čtení básně. Zvolil jsem tedy název Had s tím, že konec konců had a satan jsou něčím od boha, součástí jeho systému a tedy jeho. Nebylo to ale moudré, protože báseň nesvádí k zamyšlení nad paradoxem nemožnosti boží viny, ale jen k spíše obraznému a tradičnímu zamyšlení nad biblickým motivem hada.
Rozvitější by to jistě být mohlo, možná i mělo. Nemyslím ale že by si samotná báseň říkala o doplnění svého zbytku. Spíš si říká o zbytek cyklu, o zasazení do kontextu dalších básní popisujících daný úhel pohledu na věc. Věčné zakládání cyklů, ve kterých pak nedovedu pokračovat je můj dlouhodobý problém. Ale zase za tím je jen lenost. Díky za čtení a poznámky, dlouháne.
trochu osobní komentář: nemyslím si, že si "bůh může takové řeči dovolit a zůstat přitom dokonale mimo zodpovědnost". Nepřijde mi přitažlivé, že by b. říkal lži, myslím totiž, že by nikdy žádné neříkal. Pravdu asi člověk, ale (anděl) může zradit, ale b. prostě ne. Někdo, kdo je pravda, pravdu nemůže zradit, to je na hlavu padlé a zvrhlé, a to prostě b. není.
Nejsem si jistá, jak moc vážně to s tím "paradoxem boží viny" myslíš, nebo jak to vlastně myslíš. Ale zlobí mne, že by nám nějaká báseň měla říkat, že b. si může hřešit jak chce,ale protože je b. nic se mu nestane.
Ono nám to říká v podstatě křesťanství v nauce o predestinaci. Bůh nás mohl všechny zatratit, protože Adam a Eva zhřešili, ale neudělal to. Nicméně má na nás stále právo. Jedinou cestu, jak se dostat ze světa utrpení dává skrze křest, víru a poslední soud. Bůh dal, Bůh vzal. Bůh nemůže zradit pravdu právě tak, jako ty nemůžeš sama sobě něco ukradnout. Hřích je něco, co má Bůh v kompetenci, ale co se ho nedotýká. Na hříchy se dívá, soudí je. To, co on stvořil pro zrádce Adama s Evou, tedy svět plný nejen dobra, ale také utrpení a klamu, je generátor hříchů. Jsou od boha dané proto, aby si v kontrastu s nimi mohli lidé uvědomit smysl ráje, smysl dobra, víru. Samotné hříchy jdou ale mimo Boha. Jsou ostrým nožem, který bolestivě vyřezává krásnou sošku dobra. Moje básnička se ale nedrží striktně křesťanské verze. Odděluji jako to podstatné u boha nemožnost zrady sebe sama a v hříchu vidím jen něco pozemského, jenom takové malé hříchy co tě uštknou a ty zemřeš a táta ti to vysvětlí.
Moudře díš, princezno, ale širokého báseň má, alespoň se domnívám, v tomto ohledu logiku, neboť on má božství tak trochu spojené s já...
široký, tedy je to zajímavé, co říkáš. Zajímalo by mě po formální stránce, jak si došel k tomuhle civilnímu tónu. žejo. Jsou to dvě naprosto smysluplné věty zlomené do veršů. Jen poslední verš je trochu nepochopitelný. Je to, jakoby vypravec celou dobu vyhrožoval lidstvu a nakonec najednou řek neco soukromého, výhružku vlastní milence.
princezno, nestav se k tomu osobně. Široký to má jako akademické inťošské cvičení. Sám na boha nevěří, to je jasný. A to se chce ženit v kostele, prosim.
Tyhle paradoxy boží viny atd. brali smrtelně vážně jen hrdinové dostojevského románů. Běsi
Ano, skutečně, lásko má, mé božství je spojené s tebou!
Je vidět, dlouhý, že mne málo čteš, jinak bys tuto výrokovou polohu v mých básních znal. Omlouvá tě snad jen to, že jsem ještě nic nevydal. Na začátku byla myšlenka, prostě mě napadla myšlenka, že můžu o sobě lhát, ale ta lež mne neobelstí a ani sebe sama nezradím, protože pravdy o mě jsou tu pro mne a mé potěšení. Třeba si takhle půjdu po ulici a řeknu si, že mám zelené vlasy, což nemám. Necítím přitom zradu, jakou bych cítil, kdyby to řekl někdo jiný... A v takové situaci je i Bůh, akorát že on je vším a tak jej nemůže žádná lež zradit. Stvořil ale člověka, kteerému dal vlastní nezávislou vůli. Ta jeschopna sice ne zrady, ale hříchu. Ten je jakási boží simulace toho jaké by to bylo, kdybych nebyl sám-jediný a někdo mě mohl lží zradit. Je to ale jen fikce a hra. Ve skutečnosti je všechno v pořádku a v klidu.
dlouhý, již několik let takové hrdiny hledám...
Zajímavé je číst ten text jakoby to říkala eva...
Okomentovat