Slyší jen chrpy
a křičí na ořechy:
Jsou bezbožné!
Neví Je Anděl
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
Obrázek pro tuto chvíli
Moudro pro tuto chvíli
Ať ten, který tvrdí, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.
— čínské přísloví
Rubriky
- vlastní tvorba (39)
- všelicos (37)
- vyhnanství (13)
- Skládám se z písmen (12)
- časopisy (8)
- Spor o existenci andělů (5)
- e-Fix Šalda (5)
- Na pokračování (4)
- kurz angličtiny (4)
- stav-netu-právě-teď (4)
- threadless (4)
- Fotopohádky (3)
- Jak si Široký vzal Zámek za svůj (3)
- Opera (3)
- folk (3)
- překlad (3)
- Retrokénko (2)
- citáty ve stínu 2 (2)
- eliášovo vyhnanství (2)
- evokace (2)
- Deník pojišťovacího básníka (1)
- Praktická věda (1)
- Prokryvy (1)
- Spor o existenci Boha (1)
- Spor o existenci smrti (1)
- citáty pod lampou 1 (1)
- fotoreportáž (1)
- jarní básnění (1)
- časopis (1)
11 komentářů:
jsem neskutečně zarmoucena vaším nezájmem
Princezno, prorokuji ti sajfrtovu cenu. Tedy asi až za několik desítek let, ale jednou ji dostaneš :)
Netřeba se rmoutit, jen vydržet - nejde o nezájem, ale o totální nepřízeň okolností - Široký je v maximálním pracovním vytížení, navíc ještě rozšířeném o několikadenní odloučení na školení v Pardubicích bez přístupu k internetu. Ale vše četl a jistě jak se vrátí přidá už ve stavu svěžím a čerstvém zevrubnou stať k Princezniným básním!
Co se týče mně, trávím své poslední dny nad záchodovou mísou, což nezní vůbec chutně, leč pravdivě, dnes jsem již zvládla sníst kousek suchého rohlíku, takže křeče v prázdném žaludku krapet polevily, a doufám, že za pár dní budu už schopna vnímat i něco tak náročného jako je poezie.
lituju tě zámku.. myslím, že princezna na tom byla před nedávnem také velice neblaze... myslíš, že by tvoje nevolnost (stejně jako princeznina) mohla být způsobena alergií? pylem atd?
pyl trhá ovečkám střívka?
Zámkova nevolnost byla patrně způsobena konzumací dvou nahnilých medvědů.
U této básně, které mne jako celek trochu míjí, bych se rád zamyslel nad prvními dvěma verši. Tuto metodu tvorby obvrazu mám velice rád. Něco se dá ve větě do nějaké souvislosti, posloupnosti, logického sledu, ačkoli to zdánlivě nedává smysl, ten je ale přítomen při hlubším zamyšlení nad slovy jako symboly. Nit, kterou lze v takovémto spojení nalézt, obvykle bývá velmi jemná a běžného člověka vůbec nenapadne. Kombinovanější mysl se k účinné interpretaci dokáže dostat, ale aby se mohla odvážit vzít obraz za slovo, je třeba tuto linku podpořit zbytkem básně. Tento obraz musí v jisté rovině vytvořit téma, kterého se báseň pak drží. Buď jsem prostější člověk, nebo opravdu nejde nalézt logickou souvislost v úvodních dvou verších. Protipoloha sluchu a křiku by měla nějak odpovídat chrpám a ořechům. Chrpy jsou typické svou modří, připodobněním k očím, dalšího stereotypu si nejsem vědom. Slyší jen chrpy bych ve vztahu k těmmto stereotypům vnímal leda kdyby třeba následoval verš "a vidí ozvěny". Chrpy se vážou k očím, ozvěny k sluchu... prostě je to překřížené, je tamlogika - řekl bych si a nějak tento obraz uchopil. Patrně by se jednalo o milostnou báseň, patrně tesknou. Křičet ořechy je poměrně expresivní a použitelný obraz sám o sobě. Ale zase jej nedovedu uchopit okolním textem. Musím text vnímat jako "zapeklitou popisnost". Prostě někdo slyší jenom chrpy, ocž je fajn představa a k tomu dál křičí na ořechy, což je taky fajn věc. Každý řádek sám za sebe. Každý razí svou estetiku, ale celek není provázaný ničímjiným než právě tímto násilným přístupem a popisným smyslem řádek po řádku. Nebo jsem něco nepochopil. U takto odvážných obrazů stačí jen nezachytit jeden význam chrp či ořechů a jemná linka je ztracena.
Tak to bych si dovolil nesouhlasit.
1. báseň chápu, a to na první pohled - bez nějakého úsilí mysli, jako povídání o nějakém člověku. Dostávám o něm celkem spoustu informací. Že slyší chrpy, křičí na ořechy.. což je oboje divné. Pak se dozvím, co na ně křičí, a nakonec se dozvím, že o tom ani neví.. že tohle dělá nevědomky... protože je anděl, nebo neví, že je anděl.. poslední verš je gramaticky, či jak ,poněkud divoký, takže umožňuje různé čtení. Takto básni rozumím, nedělá mi to problémy a jsem zcela spokojen.
2. z tohoto hlediska mi úvahy o tom, že by slyšené chrpy měly mít protipol v něčem viděném... co ale normálně je k slyšení, přijdou od věci. Nemyslím, že by bylo nutno vybudovávat nějakou logiku, jak ji široký žádá........
3. uvažujme: pokud by ten anděl slyšel ozvěny a my si řekli, aha, tak to asi ve své andělskosti má zjemnělé vnímání, které vidí lidem pod kůži, zahlédne pravdu, kde my nevidíme nic.. byla by z toho rázem vážná báseň.. o velké pravdě... a kdoví, jak by dopadla.
4. Pokud ale je báseň napsána, tak jak ji napsala princezna, je plna jistého šílenství, je to spíš výjev z Bohnického sanatoria. Je v tom zkrátka pořádný kus interpretační svobody, která nechává na mně, jestli budu považovat hrdinu za blázna, anděla, či něco mezi tím.
Milý dlouhý, musím s tebou dlouze polemizovat.
1. Tvé chápání básně je v souladu s tím, jak báseň bohužel četl i já. Právě to mi na ní vadí. Nespojitost obrazů. Taková nespojitost působí nahodile, což báseň znevažuje. Dadaisti na nahodilosti staví - toto ale nebude ten případ. Místo dadaismu je tu berlička šílenství. Je ale rozdíl mezi šílenstvím básnickým a šílenstvím šíleným. Šílenec šílený napíše například: "Matka je komár a na jeho noze // spí karafiátův dědeček. // Bože proč jsi mne vypustil. // Sedm je děr do komnat červených." Básník, který chce zachytit šílenství se ale drží i při takovémto chrlení stopy jako krvelačné zvíře: "Matka je komár a na její noze // spí komár který je otcem. // Bože, proč se do krve neoddělili // ani když jejich těla prolétla keřem // šeříku." Obě tyto básně jsou pochybné kvality, ale ta druhá má cosi navíc - smysl. Odvolávat se na široké možnosti interpretace jako na jistou kvalitu je dost krátkozraké. Takovou kvalitu má jakýkoli náhodný žblebt. Volnost intepretaci si čtenář básně užije jedině tehdy, je-li básní dostatečně svázán. Jinak si žádné interpretace, která mu téměř libovolně vyjde, neváží a tedy ani z básně nemá kýžený estetický zážitek. Nejde přeci o interpretaci ale o silný estetický zážitek. K tomu rozhodně nevede každá interpretace.
2. Máš pravdu, že není nutně třeba, aby spojitost v básních byla logická. Může být v rovině exprese a v jiných vnímatelných rovinách. Přesto ale musí jít o spojitost dotatečně silnou, ať už bude mít jakoukoli podobu. Mnou navržená logická linka byla pouze ilustrací, nikoli jediným možným způsobem poezie.
3. V mém příkladu nešlo o slyšení ozvěn ale o vidění ozvěn. To je ale fuk. Dát básni smysl, myšlenku, je na básnění velice těžké. Moderní básníci vzbudili dojem, že smysl být přítomen nemusí, že stačí nějaké bezcharakterní pole braznosti, na kterém čtenář klíčí své vlastní intepretace jako pšenka. Tak to ovšem není. Velká moderní díla jsou plná smyslu a takováto zdánlivě libovolně uchopitelná obrazná pole umisťují cíleně a pevně do kostry svého díla - které má charakter, smysl, ideu. Bát se banality smyslu, mudrovnosti básně je přirozené. Proto nemůže být básníkem kdokoli, jen někdo má vizi, originální, nebanální vidění smyslu. Tebou popsaný příklad nudné vážné básně je jen popisem tvé neschopnosti stvořit to, co báseň potřebuje - krásný smysl.
4. Ktomuto bodu už jsem se v podstatě vyjádřil. Ještě bych ale chtěl dodat, aby nevznikla mýlka, že teď se navážím spíš do dlouhého než do básně. Ta jistou linku má. Ovšem podle mne ne tu, která by se dala nazvat linkou poetickou a to z důvodu popsaných v bodu 1. Báseň se ale zřejmě o logickou linku nesnažila, stejně jako se nesnažila o tu linku, kterou jsem jí s dlouhým přiznal. Vidím v této básni ambici vytvořit linku v rovině exprese přemosťující a překonávající rovinu logickou. Tak nějak máme cítit propojenost oněch čtyř veršů. Tady mohu jen říci, že na mne tato báseň po této straně nepůsobí, spojitost necítím, ačkoli cítím snahu o ni. Báseň se patrně snaží zachytit andělskou božskost skrze prvek iracionality, který je pro náboženské obrazy typický. Proto ta logická nedosedavost - je něčím irelevantním, symbol anděla válcuje vše, není ani zapotřebí gramatická přesnost, ba naopak. To ale pořád mluvím jen o záměru, který v básni tuším, ale který mé čtení nenaplňuje.
široký, ráda bych se vyjádřila k tvému komentáři, i když musím přiznat, že jsem nejspíš nezachytila všechny tvé argumenty, neb 1. jsem omámená antibiotiky a 2. pokouším se v tomto zvláštním stavu učit na zkoušku z textologie a velmi mě to vyčerpává.
Rozhodně se ohrazuji proti tomu, že bych byla moderní bezstarostný básník nebo podvědomý dadaista. Mrzí mě, že mezi jednotlivými verši básně žádnou spojitost nevidíš, protože podle mě tam opravdu je. Na tomto místě, chci také upozornit, že se mě opravdu nepříjemně dotklo tvé laškování o šíleném básnění šíleného básníka. Rozhodně nejsem šílená, a už vůbec nejsem "šíleně básnící."
Ptáš se patrně, kde je ta nit, která má ony nespojitelné verše údajně spojovat. Tedy slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své! Tou nití je postava, o které nás celá báseň spravuje. To je vše. Mohli bychom říci, že je to takový miniportrét. Interpretační akt, který zde předvedl široký je dle mě zcela v pořádku, ale... když to vemem kolem a kolem, každý interpretační akt je v pořádku---- respektuju, že se ti ti báseň, respektive její logická ucelenost, nezdá, to se nedá nic dělat... Pamatuju, jak mi jednou jeden napsal, že "strukturace je individualni akt cteni, ktery se odehrava v mysli jednotlivce, a neni interasubjektivne platny. Struktura lit. dila neni objektivni fakt." Snad ti to tak stačí.
souhlasím s princeznou!
tedy, široký, nejak proste nechapu tvé zapálené argumenty... respektive nechápu proc je vytahuješ ve spojitosti s touto básní, na kterou zjevně nesedí... a poněkud urážlivě ve spojitostí s princeznou, která, jak sám víš, není naivní náctiletá básnířka.
Tvoje báseň o "karafiátově dědečkovi" (ten výraz se mi mimochodem moc líbí.. na to bych nedošel) se naprosto nepodobá princeznině básni.
Rozhodně jsem princeznu nechtěl urazit. Bláznivost není myšlena osobně, ale spíše jako terminus technikus pro způsob tvorby obrazů bez ohledu na logičnost. To si (tuto "bláznivost" samozřejmě básnící mohou dovolit, pokud dovedou učinně vést linku jinými cestami. Jakou "bláznivou" cestou podle mne chtěla princezna vést linku jsem se pokusil odtušit v závěru svého posledního příspěvku. Kdyby se jí to podařilo, rozhodně bych jí za tuto "bláznivost" tleskal a nikterak bych ji pro ni nepovažoval za blázna, považoval bych ji za mazaného básníka. Za blázna princeznu rozhodně nepovažuji ani když si myslím, že se její "bláznivý" záměr nezdařil. Jedná se o tu nejnáročnější metodu tvorby - proto na ni kladu vysoké nároky. Rozhodně nechci říct, že by princezna byla nějakou "naivní náctiletou básnířkou", jak se mi snaží podsunout dlouhý. Pouze se snažím mít vysoké nároky, jiné totiž nemají smysl. Na závěr bych ještě chtěl podotknout, že můj soud o působnosti této básně není víc, než osobním soudem, především právě proto, že báseň není stavěna logicky, ale výrazově. Jak závažný soud to je, závisí jen na tom, na kolik dáte na můj soud. Nabádám princeznu i dlouhého aby nechali emoce stranou, mluvím zcela nestranně a v dobrém úmyslu posunout autorku dál.
ano no
nestranně posouvej. Princezna, pokud vím, je ti za kritiku vděčná. I když třeba vůbec nesouhlasí
Okomentovat