23.05.08


MIRIAM


Miriam je moje sestra.

Miriam je královna nedýchavečků.

Miriam nemá jméno.

Miriam je zapletená do jeho hedvábí.

Miriam slyší jen chrpy.

Miriam křičí na ořechy: Jsou bezbožné!

Miriam je moje smrtečka a milenka vlčic.

Miriam neví

je vlk.

Miriam říká: Srdce svého nejez!

Miriam jí to srdce.

Miriam neví

je anděl.


8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Miriam se mi líbí.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Sestra a vlk najednou zavání inspirací Topolem, což ale není na škodu, ta vůně pomáhá rozvírat báseň. Oceňuji větší štědrost a rozmanitost básně, otvírá se tak větší prostor k lyryckému uchopení básně. Představa Miriam je zároveň plastická a přitom nejasná. Miriam je docela konkrétně určená, ale toto určení je natolik různorodé, že není možné Miriam jistě uchopit.

dlouhý řekl(a)...

já myslím že je to krásné nedá se to chápat atd a to je asi důvod proč je to dobré nebo co já vím.. a mluvit, milý široký, jen o topolovi znamená, že jsi zachytil jen jediný odkaz..polepši se, k jednomu básníkovi se princezna kloní výslovněji a důrazněji. Jiného básníka pak doslova cituje.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Šiktance cituje. Pak cituje své staré básně. A pak někoho, koho jsem neobjevil. Patrně se poslední odkaz bude nacházet ve čtvrtém řádku, jelikož ten je zajímavě jinaký. Pojmout básnickou tvorbu jako aranžérství?

princezna řekl(a)...

jako mozaiku...ano. Spousta děl vznikla tímhle způsobem.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Vím, že se o tuhle techniku zajímáš, že existuje a je legitimní. Zajímal by mne hlubší pohled na důvody proč tuto techniku obdivuješ a používáš, co od ní čekáš, co bys s ní chtěla dělat, jaké má pro tee snáze či nesnáze, cokoli ze zákulisí tvého sžívání s ní.

princezna řekl(a)...

vůbec se o ni nezajímám, dozvěděla jsem se o ní náhodou ve škole, tak nějak jsme se pokoušeli rekonstruovat genezi nějakých Halasových básní, a jedna z nich vznikla právě tímhle způsobem, zaujalo mě to, ale nic moc o tom nevím, opravdu.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Já o tom také nic nevím, nechci tě z ničeho zkoušet, spíš by mě bavilo se zamyslet nad tím, co se z takového psaní dá dostat, na co se hodí, co se ti na něm líbí či ne... čistě osobní zamyšlení. Pokud na to nemáš náladu, nemusíš nic psát samozřejmě. Prostě si to zkoušíš žejo. Já ale zastávám názor že mudrovat může i ten, kdo si to ani ještě nezkusil a jen se třeba dívá.