Adventní období u Husováků

Vánoce se blíží. A na Hromádce se na ně připravujeme. Pod mým rozhodným vedením pochopitelně. Ale se dvěma zdatnými pomocníky!
Začněme tím prvním, menším, fousatějším a roztomilejším. A jeho prvním sněhem. Ó, jak ten z něj byl nadšený!







Kdybych neztratila někde jeden soubor s fotkama, ukázala bych Vám, jak Široký vydatně louskal ořechy, abych měla skořápky na adventní věnec. Tvořily jsme s B v černé kuchyni u našich, za tepla z hořícího dřeva ve starých kamínkách a za doprovodu rádia ze starého dvojčete. Široký se nám pokoušel dělat dýdžeje, ale jeho často přehrávané kazety z auta se dvojče rozhodlo příšerně zpomalovat. Takže z ABBY se rázem stala ryze mužská kapela, kterým to moc neodsejpá. Širokého to pochopitelně značně rozladilo, je teď její velký fanda.



Soubor záhadně zmizel a tak můžu nabídnout už jen hotovou výzdobu focenou o dva dny později - všimněte si, že první svíčka na věnci byla už rozžata... Nechybí dekorace na koberci - moji mazlící se kluci. Chybí věneček na vstupní dveře do bytu a výzdoba v kuchyni, protože ta byla dokončena později...







A protože se mi zdálo, že té vánoční atmosféry není tak říkajíc voňavě dost, pustila jsem se do své vůbec první vánočky s drobnými změnami podle receptu mojí babičky. Byl to nervák, neb se mi těsto nezdálo příliš hňácatelné a ve veliké půjčené míse se mi pak zdálo málo vykynuté, ale... Ale dopadlo to výborně. Můžete se pokochat stařičkou váhou, lehce zrekonstruovanou, kterou jsem podědila do bytečku a která na vánočku vážila všechny ingredience. A zřejmě velmi spolehlivě. A zřejmě velmi spolehlivě také Široký těsto "vybóchal" (překlad pro Pražáky - promíchal, ale podle mě má Široký špatný termín, promíchat značí určitě i ve středních Čechách něco jiného), je ho potřeba vybóchat opravdu moc, a jelikož se vánočka povedla, tak jsem jej asi kárala, že to fláká, neprávem. Vánočku jsem potom spletla z devíti pramenů a nechala ještě nakynout. Pak už jen potřít vajíčkem a posypat nakrájenými odslupkovanými mandličkami a šup s ní do trouby...







Vánočka se pekla a vypekla! Krásně vypečená, propečená, lehkotěžká, žluťoučká a dobroučká. Dělala jsem ji pozdě v noci, takže večer jsme jen ochutnali ještě teplou patku, ale ráno... Ráno jsme si to vynahradili. Naše první vánočková snídaně s lipovým medem a s kafíčkem ryze českým tureckým a lógrovitým se konala ve vyzdobené kuchyni - na vánočně vyzdobeném stole. Krásné vánoční ubrusy nám ušila moje miloučká B a dala k Mikuláši společně s ručně ušitými a vycpanými hvězdičkami. Barevné ladění jsem si prosila modro-oranžové a skutečně se jí podařilo takovou vánoční látku sehnat. No krása. Pokud jste si všimli, že ty vánočky byly vlastně dvě, tak jste si všimli správně a bylo to z toho důvodu, že jednu jsem udělala B právě jako poděkování za takovou krásnou výzdobu. Jo a Barborku jsme stihli 4. prosince uříznout! Musíme se přece ujistit, že nám to toho 18. dubna skutečně vyjde.







Druhý den se u nás mladí zastavili a poseděli a vyfasovali vánočku. V záběru je také pozvánka do další, tentokrát již vánoční reportáže z Hromádky - vystřihovánky od manželů Vránových (http://www.vranovi.cz/) se Široký právě pokouší vyřezat. Jedná se o Betlém a pokud to do Štědrého dne stihne, tak tradičními papírovými kousky ozdobíme také okna. Zatím má tu ženskou (roz. panenku Marii) a krále (roz. Josefa).







Béděm to začalo, Béděm to končí. A pak že jen zlobí. Kdepa, Béďa si umí i lebedit...







Zámek