Milí vyhnanci, snad vám nevadí moje spamovací nálada, kterou poslední dobou mám. Já jen, že bych rád ukázal, jak se taky dá udržovat blog, když se dostanete do úzkých s vlastní tvorbou, důvtipem a vkusem. ...když z vás práce začne sdírat poslední zbytky volného času a vy už nemáte sílu na nic smysluplného. Já třeba poslední dobou tak moc pracuji, že nemám ani kdy stonat. Když jsem se třeba onehdá před pár dny v pátek přiondal domů, lehl jsem si pouze a začal trpět. Rýma mne neopustila až do nedělního odpoledne. Dnes jsem zbytky té nemoci v práci vyseděl. Náhodou jsem přitom zahlédl nápis, který říkal: "život je moc krátký na to, abys ho marnil ve špatné práci." Myslíte, že se mi tím něco naznačuje? Myslíte, že toho mám nechat.. a to i když je to TOLIK zajímavá práce, TOLIK dobře placená a TOLIK prestyžní?
Tak vám ty nápisy tady ukazuju. Podívejte se a popřemýšlejte. Popřemýšlejte o svojí práci a taky možná o tom, kdy naposledy vás nějaká reklama pobavila? Byl to čtvrtníček? Nebo reklamy na Hornbach? Nebo reklama na takové to domácí žvýkání?
15.09.08
life´s too short
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Tak mě naposledy pobavila reklama... právě teď. Jinak jsem už dlouho žádnou neviděla, televizi nemáme a bilbórdy a bannery a vůbec tak nějak umím vůbec nevidět. Tohle je fakt dobré a inspirující.
Já vím jen, že život je příliš krátký. I na špatnou práci. To je fakt. A taky život je příliš krátký, aby si člověk mohl dovolit nebýt asertivní (= nezařídit si takové podmínky, které jsou pro něj potřebné), mile, slušně, leč sebevědomě a důrazně!
Jo, život utíká.
Když se dívám na ty obrázky a tvé otřesné skazky o práci, kterou trpce trpíš, musím tě jednoznačně podpořit. Sekni s tím. Osobně bych ti ze všech nabídek doporučoval toho baliče, i když ten si zase při tom moc nezakouří, tak možná toho pumpaře.
Ještě k asertivitě - ono se do ní člověku nechce, nejde to samo, musí se jí naučit, ale čím dřív se jí naučí, tím pro něj líp...
Já jsem například na sebe poměrně hodně pyšná, protože jsem na své nedávné praxi zřejmě poprvé v životě se vědomě a cíleně zachovala asertivně - když jsem prostě mile řekla, že jsem ořezala těch 500 pastelek z jedné krabice a tu druhou už nezvládnu. A vyšlo to! Nikdo se na mě nezlobil, jasně že ne, to je jasný... A ta druhá krabice zůstala na někoho jiného (nebo na ten elektrický ořezávač, co by si snad mohli už koupit).
Takže heslo měsíce - asertivita přede vším!
A ještě do třetice - k spamování: nemusí pršet, jen když kape :o) Tak tak dál...
Okomentovat