Rok se s rokem sešel, slovo dalo slovo, rodiče mé budoucí ženy pracně sehnali lístky, ruka ruku myje, včelka Mája křoví brázdí. Osud se dal dohromady, spiklo se štěstí, přišlo na bíledeň a vyšlo najevo jádro pudla, že jsme se stali, já a Zámek, těmi, co čekají, jaké to bude, když budou být na koncertě Karla Gotta: zpátky si dám tenhle film.
Formálně progresivní úvod máme za sebou. Doufal jsem, že jím u Vás navodím podobně smíšené emoce, jaké jsem cítil před koncertem této naší, ale i zahraniční legendy. Bude trapný, jako v televizi? Kolik z koncertu zaberou jeho narcistní bonmoty? Bude se pohybovat stejně stařecky, jako za mlada i ve svých zhruba sedmdesáti letech? Tyto otázky jsem si kaldl a v srdci se těšil spíše na jejich zodpovězení, nežli na samotný koncert. Ale!
Jeho trapnost byla na první pohled táž, ve větším dávkování a v celku všehomíra však kupodivu nevyznívala trapně, naopak velice svěže a šarmantně! Poslouchat jeho přeháněné chvástání před publikem bylo jako pozorovat rozhovor dvou manželů, kteří si navzájem ještě po čtyřiceti letech manželství připadají vtipní a smějí se všem svým neustálým vtipům. Karel totiž nezpívá před publikem, Karel zpívá před svým publikem, a to je cítit neuvěřitelně silně. Karel je frází řečeno skutečný lev minimálně jednoho salónu, který se může rovnat i takovým tygrům jako je Tom Jones nebo Elvis Presley. Ani jednoho nepřebíjí a ani jeden nepřebíjí jej, je totiž svůj, a to i když třeba zrovna zpívá na jejich hudbu - snad naopak právě tehdy je opravdu svůj a opravdu náš.
Takovou energii jsem na koncertě ještě nezažil. Tak dlouho(tři hodiny), vysoko(dé fis až cé mol dur a možná ještě víc a to i několikrát po sobě), silně(když se Kájovi zachtělo, řvoucí orchestr nebyl slyšet) a dokonale (trilky, vzlyky, kňouránky, protahovačky, vyšlapy, tygry) jsem ještě neviděl nikoho zpívat, natož sedmdesátiletého starce.
V záchvatu psaní o božském Kájovi nevím jak nenásilně tento proud přetrhnout, abych mohl do tohoto článku vetknout zmínku o Felixovi Slováčkovi, (nejen) klarinetistovi, který byl jediným Kájovým hostem, a který dostal dvakrát příležitost, aby předvedl, co umí. Kája se ztratil - Felix beze slova začal v doprovodu Boom! bandu hrát. Nádhera. Dokonalý doplněk, posouvající koncert o laťku výše. Nejkrásnější hra na klarinet, jakou jsem kdy slyšel, a to klarinet na cédéčku nepoznám
Po koncertě jsem zcela změnil pohled na Káju Gotta. Poslouchat ho nebudu, to zas pr, ale je to sakra borec, je to velikán! Plynule zakončuji.
14.11.08
Když do nebe, tak s Karlem!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Poznatek ze strany prastaré posluchačky Karla Gotta (není to samé co fanynka, fanynka zbožňuje, posluchačka jen ráda poslouchá, protože ho má na mnoha a mnoha deskách a protože neměla jiný přehrávač ničeho a protože má moc pěkné písničky a protože ji uklidňovaly a rozveselovaly ;o) ), tak teď ten poznatek:
Koncert sehnal Zámkův tatóšek, páč věděl, že jsem ho často poslouchala a páč na jemné sondování u Širokého, zda by to nechtěl vidět, zjistil, že "by ho to moc zajímalo" (taktní Široký), usoudil, že Široký po tom také děsně touží a napnul všechny lístky a v čase již vyprodaného koncertu je nám sehnal... A tak jsme šli!
S jistou obavou jsem čekala Širokého reakci - a jeho článek vskutku nelže. Ženským periferním viděním jsem během koncertu viděla, jak se neustále uculuje, a když jsem se k němu po kde které písničce otočila, tak první co ucedil skrze úsměv bylo nadšené "je to borec", či "ten kája je borec", "je to frajer" atd. ;o)
Zámek byl co se týče koncertu před koncertem celkem vlažný, neboť má hlavu plnou starostí a čekal... tedy takový úžasný zážitek nečekal. Kája i mě takto naživo neskutečně překvapil. Je to profesionál. To se říká o kde kom, pravda, ale tady to sedí jak čtyry. Ale o kdekom se nedá už říct, že je machr, a že je machr v sedmdesáti to jsem tedy vůbec nečekala. Živé koncerty mají tu výhodu, že poznáte, jak moc kvalitní zpěváci a hudebníci to doopravdy jsou. A Kája si těch x moc slavíků setsakra zaslouží. Já bych mu různá ulévání či hlasové indispozice drobné prominulo, ale tohle jsem nečekala.
A hlavně... Ať už je jeho morální profil jakýkoli, ať už měl těch žen v životě kolikkoli, tento Bůh žil svůj sen a do své práce dává všechno. On si to tam nešel odzpívat, on zpíval pro to publikum, jen jemu a ze všech sil a to bylo tak znatelná, jak jsem se s tím v životě ještě nesetkala.
Široký to napsal velmi trefně. Chcete-li změnit názor na Karla, ať už ho máte úplně jakýkoli, běžte na jeho koncert. Gott je God!
tak to mrkám, poslední dobou mne široký se zámkem zahambují... jakých děr v mém vzdělání nalézají atd. Tedy už vím, že musím na operu a pak také na karla gotta... což jsem tedy nečekal. Ale snad mám ještě šanci. Karel přeci jen tak neumře.. tak třeba ještě někde zahraje.. škoda jen, že chodím na koncerty jen na filmovce.... třeba by se tam karel dal pozvat.. nevím.
Okomentovat