Havelka je operní génius

Tak jsme se zámkem zas jednou vyrazili do divadla, do samotného Národního divadla v Brně a ne jen tak na ledacos! Na nové operní dílo od režiséra Ondřeje Havelky, recenzemi vychvalovanou propojeninu dvou menších oper Gianni Schichi od Giacoma Pucciniho a Komediantů od Ruggera Leoncavalla.

Libreto se nám zdálo být vcelku slibné, jméno dirigenta osvědčené, přehled sólistů uspokojivě vyrovnaný. První z oper byla žánru komediálního, zaujaly především na operu nevšedně bohaté herecké výkony. Pěvecky vyčnívala snad jen pěvkyně pějící Zámkovu oblíbenou árii O mio babino caro.



Po přestávce přišla druhá z oper, tentokrát tragická. Finta byla v tom, že první představení bylo jakoby hráno před vesnickými diváky komediálním spolkem, zatímco druhá opera byla tragédií popisující právě tento komediální spolek. Havelka tak mistrně využil potenciální propojenosti obou samostatných kusů aby vytvořil zcela unikátní a neobyčejně působivý celek. Druhá opera přišla do již hotového světa, ze kterého vytěžila maximum, s mocným přispěním skvělých pěveckých i hereckých výkonů hlavního šaška - vlastníka a provozovatele celé potulné společnosti - a jeho ženy. Spojení komedie s tragédií, dvou zcela odlišným způsobem psaných libret, uvolněného hereckého projevu vnuknutého geniálním Havelkou se skvělými výkony exaltovaných protagonistů, to vše nás při závěrečném potlesku nutilo zvednout se ze sedadel a tleskat ve stoje, ale báli jsme se.

TEAM

(Dém) oni

Vytrhovali JÍ duši z těla.
Napínali JÍ krční svaly jako koni.
Plašili JÍ srdce.
Drželi obličej rukou,
aby nemohla dýchat.

Ržála - divoce splašená - Ržála.
Musí odejít,
ale přijdou
ZAS.

-... / .- / ... / . / -. //

Černé...............kabátky
Ovečky..............ve vlasech
Františkovy....................oči

Manželství..........se uzavírají
.........................v nebi
....................... - -

ikea NAVŽDY

Je to zvláštní, ale vypadá to, že u nás doma v milém vyhnanství, kde bydlíme s princeznou a kočkama, to vypadá na to, že cenu za nejlepší parádičku sezóny získá ikea. Konkrétně vlastně reklama na ikeu. Strávili jsme prohlížením téhle věci poslední hodinu a stále jsme se jen smáli. Prostě neuvěřitelné a skvělé.

"No tohle.. tohle získalo pro mě ikeu NAVŽDY na mou stranu.. a rozhodně si nemyslím, že je to šmejd." Tak zní doslovný přepis slov, která princezna po shlédnutí celé aplikace vydechla. "V takových chvílích mám opravdu dojem, že počítačový svět opravdu stojí zato. Jinak ho nenávidím, ale toto mě přesvědčilo," dodala.

Tedy: až jakákoli kika, asko a jiný nuly budou někdy schopný pouhé desetiny toho, co bozi ze Švédska, ostříhám si plnovous a princezna začne nosit kalhoty.

Smekáme a mrkáme.

Vyhnanci vědy

Seznam laureátů letošních Ig Nobel Prizes
(trpce žertovných verzí nobelových cen):



ARCHEOLOGIE: Astolfo Gomes de Mello Araujo a José Carlos Marcelino za důkaz, že pásovci mohou poškrábat archeologické vykopávky.

BIOLOGIE: Marie-Christine Cadierguesová, Christel Joubertová a Michel Franc za objev, že blechy žijící na psech skáčou výš než ty, co žijí na kočkách.

EKONOMIKA: Geoffrey Miller, Joshua Tyber a Brent Jordan za objev, že exotické tanečnice vydělávají víc, jsou-li na vrcholu plodného období.

FYZIKA: Dorian Raymer a Douglas Smith za matematický důkaz, že prameny vlasů nebo prakticky čehokoli jiného se nevyhnutelně musejí zacuchat.

CHEMIE: Sheree Umpierreová, Joseph Hill a Deborah Andersonová za objev, že Coca-Cola zabíjí spermie. Cena se ovšem dělí a dostali ji také C.Y. Hong, C.C. Shieh, P. Wu a B.N. Chiang za důkaz, že to není pravda.

KOGNITIVNÍ VĚDA: Tošijuki Nakagaki, Hirojasu Jamada, Ryo Kobajaši, Acuši Teró, Akio Išiguro a Agota Toth za objev, že améby dokážou řešit rébusy.

LITERATURA: David Sims za svou studii "Ty bastarde: Narativní výzkum zkušeností s urážením v rámci organizací."

MEDICÍNA: Dan Ariely za demonstraci faktu, že drahé falešné léky jsou účinnější než levné falešné léky.

MÍR: Švýcarský federální etický výbor nehumánní biologie a občané Švýcarska za přijetí právního principu, že rostliny mají svou hrdost.

VÝŽIVA: Massimiliano Zampini a Charles Spence za demonstraci faktu, že jídlo chutná lépe, pokud má lepší zvuk.

Impossible Germany

Tak si jedu Vysočinou, v kapse třikrát za pětsetpáďo (kdo chce porozumět tomu, co tím myslím, nechť se nechá zaměstnat u ČSOB Pojišťovny a.s. člena holdingu ČSOB Group) a poslouchám vám Český Rozhlas, tentokrát 3. Obyčejně poslouchám 1, ale v 19 hodin zpravidla přepínám na 3, v tu hodinu totiž bývá na jinak vážnohudebnějším rádiu slýchat elektronika, world music, jazz, rock... prostě Čajovna. Tentokrát byla na paškál vzata skupina s názvem Wilco. Nejdříve jsem si poslechl povídání zastřeného odborníka na rock, který naznal, že frontman je skvělý kytarista (viz sólo v ukázce). Slyšel jsem jednu skladbu, která mne věru zaujala a následně ještě dvě další. Prý si berou inspiraci z Beatles a několika dalších kapel, nevím jakých. Zámek, když šla později kolem mne poslouchajícího tuto kapelu, optala se, zda to poslouchám Johna Lenona, což mluví za vše. Posuďte sami text a píseň z jejich nového alba Sky Blue Sky.




Impossible Germany
Unlikely Japan
Wherever you go
Wherever you land

I'll say what this means to me
I'll do what I can
Impossible Germany
Unlikely Japan

Fundamental problem
All need to face
This is important
But I know you're not listening
No I know you're not listening

This was still new to me
I wouldn't understand
Impossible Germany
Unlikely Japan
This is what love is for
To be out of place
Gorgeous and alone
Face to face

With no larger problems
That need to be erased
Nothing more important
Than to know someone's listening
Now I know you'll be listening

PORTISHEAD - THIRD

Silence

(Esteja alerta para as regras dos três
O que você dá, retornará para você
Essa lição, você tem que aprender
Você só ganha o que você merece)

Nové album portished mně zcela učarovalo a to první píseň začíná neznámým jazykem, následující hudba je ale pravým balzámem na srdce unaveného nuzáka. A časem se ozve i beznaděj naší milé zpěvačky, která zpívá samozřejmě o tom, že to je v prdeli. Ale ta hudba... prostě je to zajímavé, neznámé, skvělé.

Hunter

No one said
We'd even known each other
And new evidence
Is what we require
In this world

A hudba pokračuje, tentokrát je to píseň slečny z nějaké bondovky svíjící se na podiu v mexikánském podniku..nebo kubánském..nebo asijském. uf uf

Nylon Smile

I'd like to laugh at what you said
But I just can't find a smile
I wonder why I can't
I struggle with myself
Hoping I might change a little
Hoping that I might be someone I wanna be

A teď to začíná podivně opakujícími se zvuky, takové kňour, kňour, cink cink na hrnek.... jak depresivní jsou... a text je emblematický pro portishead .. no uplně. Refrén 'Cause I don't know what I've done to deserve you / And I don't know what I'd do without you ..... dává vzpomenout tím, jak je zazpíván a tak vůbec, na legendární 90. léta. Third vyšlo totiž po deseti letech, aby bylo jasno.. poslední kousek je z 98

The Rip

As she walks in the room
Centered and torn / Scented and tall (?)
Hesitating once more
And as I take on myself
And the bitterness I felt
Realize that love lost

Wild white horses, they will take me away
And the tenderness I feel
Will send the dark underneath
Will I follow?

Tahle písnička je prostě krásná.. to je u mě píseň za srdce chytající. Tak chytající, jak toho nikdy portishead pro mě nebyli schopní. Je to takové křehké, že. A pak nakonec to vezme zvláštní konec.. dynamiku... ale jinak je to kolovrátkové opakování takové básničky spájené se zvláštní kolovrátkovou hudbou... hudbou.. ano, ted to zkusím pojmenovat, hudbou vesmírných zvuků... takového toho radarového vlnění na oběžné dráze... prach vesmírný atd.. je to zvuk zvláštně retro.. jsou to synteťáky? Přidávám i video.. animaci jednoznačně oceňuju a chválím!



Plastic

I wonder why
I don't know what you see
Of course I care
I won't pretend
It's just a thorn
I'd said enough

No taktoto je zase odjinud... je to jiné zkrátka... drsné, a zcela jasně vesmírné.. trubky hlásící příjezd marťanů.. výrazná vrtule vrtulníku...

We Carry On

The taste of life I can't describe
It's choking up my mind
I'm reaching out
I can't believe
The faith it can't decide

Zase nějaké bubny.. a a pípající zaseklá vysílačka.. k tomu jednoduché... pam pam padáda.... a zcela zvláštní na portishead způsou zpěvu... a hezký refrén.. u mě
On and on I carry on / But underneath my mind / And on and on I tell myself / It's this I can't disguise ... a píseň jede, jede, mě se to líbí. PA PA pa pa pa

Deep Water

I'm drifting in deep waters
Alone with my self-doubting again
Try not to struggle this time
For I will weather the storm

A tohle je zase odjinud.. zpíváno vychlastanym hlasem nejake opilkyně z nádraží. A pak tam začnou přizvukovat ty zvláštní hlasy..cha.

Machine Gun

I saw a savior
A savior come my way
I thought I'd see it
In the cold light of day
But now I realize that I'm
Only for me

A tohle je mimetické.. že .. jako že to zní jak machine gun... a k tomu ten zpěv velekněžky na nějakém šutru s dýkou v ruce... co je to savior? Že prý zachránce, spasitel. Precet sem si celej text.. a jo, je to zpěv nějaké vestálky na šutru... přesně.

Small

If I remember the night that we met
Tasted a wine that I'll never forget
Opened the doorway and saw through the light
Motions of movement an I felt delight

opět táhlé krásné zpívání..už víte,že to mám rád. A k tomu takový text.. no tedy.. Píseň zakončuje zpěv jakéhosi chóru, který tedy jakoby vyřkl ortel ... "You tried to understand / But you're just a man" .. a pak to závěrečné "Hating the Lord". To tedy nechápu... síla, to sakra jo.. fakt velmi temná píseň. Mam dojem, že nejtemnější, co svět viděl.

Magic Doors

I can't deny what I've become
I'm just emotionally undone
I can't deny I can be someone else
When I have tried to find the words
To describe this sense absurd
Try to resist my thoughts but I can't lie

Vtipné první dva verše, že.... beznadějná píseň fracka z města.. Je to taková street píseň..o flákání.. možná.. aspon to vidim v tonu s jakym to zpívá.

Threads

Better if I could find the words to say
Whenever I take a choice it turns away

I'm all tired of my mind (?)
I'm all thinking of why (?)

I'm always so unsure

stereotypní smyčka na kytaru o stereotypním opakování chyb..nejspíš. Ha.. už nemůžu, tohle je konec alba a je to taky konec mé recenze.
I am alive when I sleep / Why am I not in all that I got? / I can't find no one to blame / Stand, stand, damned one / Damned one / Damned one / Damned one / I am one / Damned / One / Where do I go?

A závěrem zní opět naše známé vesmírné trubky volající a vítající marťany a kosmické prostory.

Reportáž psaná na Hromádce... (Fotoreportáž focená na Hromádce)

life´s too short

Milí vyhnanci, snad vám nevadí moje spamovací nálada, kterou poslední dobou mám. Já jen, že bych rád ukázal, jak se taky dá udržovat blog, když se dostanete do úzkých s vlastní tvorbou, důvtipem a vkusem. ...když z vás práce začne sdírat poslední zbytky volného času a vy už nemáte sílu na nic smysluplného. Já třeba poslední dobou tak moc pracuji, že nemám ani kdy stonat. Když jsem se třeba onehdá před pár dny v pátek přiondal domů, lehl jsem si pouze a začal trpět. Rýma mne neopustila až do nedělního odpoledne. Dnes jsem zbytky té nemoci v práci vyseděl. Náhodou jsem přitom zahlédl nápis, který říkal: "život je moc krátký na to, abys ho marnil ve špatné práci." Myslíte, že se mi tím něco naznačuje? Myslíte, že toho mám nechat.. a to i když je to TOLIK zajímavá práce, TOLIK dobře placená a TOLIK prestyžní?

Tak vám ty nápisy tady ukazuju. Podívejte se a popřemýšlejte. Popřemýšlejte o svojí práci a taky možná o tom, kdy naposledy vás nějaká reklama pobavila? Byl to čtvrtníček? Nebo reklamy na Hornbach? Nebo reklama na takové to domácí žvýkání?

Ekologické ZOO

Zdravím vyhnance, kterým přináším pravidelnou zprávu o stavu-internetu-právě-teď. Dnes bych rád upozornil na jedno menší japonské ekologické zoo. Věřím, že všechny vyhnance potěší a snad i přiměje k zamyšlení.

Co myslíte, není to úžasné? Taky vámi hýbe, že netušíte, jak tohle někdo mohl dokázat? Taky vás štve to nehorázně veliké množství kreativity, které do tohoto absurdního projektu někdo vložil?

Tři kousky

Půlnoc a vítr

Byla už sotva nedělní noc,
lidé se potichu bavili či spali -
zatímco na poli hlučely v obilí stromy,
na návsi do oken šuměl jen jediný keř.

Vyšla jsi malátně na verandu,
překvapená, jak málo svítá, nahá,
ospalá jako zub moudrosti
vyjmutý z lůžka sladkého usínání...

Ráno tě našli v tom keři.
Oblečenou.





Svědomí

Půlnoční bouři jsem neviděl,
pouze na černém nebi v dálce
přes obzor trčící polovinu
zapáleného stromu.

-

Když zapadla i ta poslední
viditelná větev,
jakoby začínalo červenavě svítat
- ale po chvíli vyšla tma.





Ve víru kašny

Ve stále stejném víru kašny
choulí se malá vichřice
a její zvuk je tolik strašný,
až drolí soškám chrliče.

Na lodi ani kládě z voru
neustojíš to těžiště -
nehybné je a do mramoru
zapisuje, že nevíš vše.

Pozdrav z Hromádky (s opatřením proti útokům "ban comic sans")

Jak se žije na Hromádce

Tak už bydlíme. Bydlíme čile, hbitě, divě, ale bez netu... Jestli my to přežijeme... Jestli to přežijeme, vložíme sem reportáž psanou na Hromádce.

Vyhnanství vyznání

Kdy již budu dostatečně starý, abych mohl vyzvat Boha na souboj, na souboj se svým srdcem, které si tak dlouho pěstuji? Mohlo by snad přijetí takové výzvy znamenat konečné naplnění? A mohlo by její odmítnutí znamenat konečnou urážku? Snad ano. Každopádně budu i nadále zarputile stárnout a těsně před smrtí to zkusím... Protože, co když má každý jen jeden možný pokus? Pochybuji, že to kdy někdo poprvé zkusil v devadesáti pěti letech... Jsem nervózní, jsem šťastný.

Fatamorgána sirény

Když ve středu 7.1. 2009 přesně v poledne začala na celé Rosice houkat siréna, odtušil jsem, že je to jen obvyklá zkouška sirén, která se pravidelně odehrává každou první středu v měsíci. Jako obvykle touto dobou, měl jsem zase pravdu. Když ani po pěti minutách nevtrhl do ulic chaos, když bylo opět jasné, že nejhlasitější zvuk tohoto dne a možná nejhlasitější zvuk v dějinách Rosic od dob poslední války bude nadále právě zvuk této sirény, povzdychl jsem si nad ztracenou příležitostí k rychlému hrdinství války, skrze kterou, jak věřím, by mne bezpečně, ale přesto velkolepě a hrdinsky provedl Bůh.

Vždy jsem o této nepřístojné touze přemýšlel jako o paradoxním cynismu, ke kterému mne a jistě i mnohé další lidi dovedla „dnešní doba odosobňujících médií“. Ve skutečnosti jsem si ale při tom nikdy nepřipadal tak, jako když bývám cynický. Za cynika jsem se označil vždy až později, když jsem se snažil zařadit své pocity do kategorií, odpovídajících běžnému lamentování.

Ne, nejde o cynysmus, spíše o dětské zklamání, že zase nebudu rytířem. To ale také není přesné. Když řeknu „dětské zklamání“, vybaví se představa rozmazlenosti. Já měl však na mysli něco jiného, jistou naivní čistotu, s jakou je požadována proměna právě a jedině v rytíře, vznešeného bojovníka proti všemu zlému a nepravému. Nikoli rozmazlené „já chci“, ale čisté „já toužím“.

K rytířství se však váže násilí. A který naivně čistý dětský bojovník by si mohl přát příchod násilí jen proto, že nikde zrovna není žádné, se kterým by šlo bojovat? Možná takový, který cítí zlo a nepravost na nespočtu míst, která jsou ale mimo jeho dosah. Který si nepřeje vyvolání násilí, ale přivolání.

Je to snad požadavek slabocha, který nedovede zlo a nepravost sám vyjít hledat do světa, který se zdráhá zaplatit za své poslání ztrátou domova? Ne, slabošství jsem v tu chvíli zklamání po ztichnutí sirény také necítil, právě tak, jako jsem necítil ani cynismus. Možná, že obojího je schopen dospělý bojovník, ale ve mně je dítě a dítěti je domov celým světem - nemůže z něj nikam „dál“, přestože jej lákají zvláštní fatamorgány.

behind YOU

Jak jsem (si) poskočila

Poskočila jsem si, když jsem poprvé u svých objednávek uviděla červený vykřičník, který značí novou objednávku. Je to tak! Poskočila jsem na FLERU z pozice vystavovatel do pozice prodávající. Mám teoreticky prodané tři výrobky, prakticky dva, za něž už na účet došla platba a které jsem už odeslala. A protože si buduji jméno a protože mi přijde, že to nejen vypadá líp, ale hlavně velmi potěší, snažila jsem se o to, aby moje horký zboží odcházelo ode mě jaksepatří ohozené.



Ano, prodal se Záchranný kruh i s Širokého autorskou básničkou! A zmizely také plstěné fanynky:



A protože jsem došla k závěru, že jsem šikovná a zasloužím si odměnu, a protože už nemám z čeho tvořit, objednala jsem si až z Prahy rouno. No nádhera!!! Ach, ty barvy!



Takže až i poslední vyhnanec zmizí na filmovce, sabotážně jim zaplstím tento blog od sklepa až po půdu! Ha!