Chtěl jsem dnes večer doladit pf pro tento rok, ale zase to budu muset odročit.. alespoň do zítřka. Začetl jsem se totiž do článku na jednom mém oblíbeném blogu. Tak vám sem odkaz na tento zajímavý článek a koneckonců na celý blog spemuju. Blog Perfect Crowd je myslím tímto článkem vystižen domrtě.
ps: nezapomeňte číst i diskusi pod článkem, je zajímavá hlavně tím, že se v ní vyskytuje nějaký podivně chytrý magor... opravdu pozoruhodně chytrý.
03.01.09
Trocha toho marketingu
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Zajímavý článek. Diskuse už mně tak moc nevzala. A zajímavá stránka se zajímavou hlavičkou.
A těšíme se na dlouhého péefko ;o)
Pěkný článek, hnedle jsem jim odpověděl. Ten domácí psycholog je trochu moc zaujatý evoluční inspirací. Ne že bych mu nedával v ničem za pravdu, nicméně myslím, že většinu takovýchto sebezáchovných psychologických momentů sdílí i muži. Nadto sedomnívám, že lidská mysl je až příliš roztěkaná, aby se dovedla držet v mezích evolučně úspěšných schémat a nedělala četné odbočky poplatné momentální inspiracím. Navíc se reakce tohoto rozumbrady téměř netýká úvahy, na kterou reaguje - pouze u ní startuje svůj sexistcký výklad, tvářící se jako gendrový.
kladu si otázku.. nad tvým příspěvkem do diskuse na perfect crowdu... proč já nikdy v životě do tech skvělých diskusí nepřispěju... proč jsem nikdy nechatoval, neseznamkoval, nekomentoval, nehrál online hru. Nějak většinou nemám potřebu. Není to otázka ostychu. Já prostě vůbec nemám potřebu přispět,takže si ani nepoložím otázku, zda se náhodou nestydím přispět.... čím to je?.. možná tím, že nemám jiskřivé myšlenky....ale asi víc tím, že se v posledku asi stejně bojím toho hrozného internetu.....
jo bojim se ho
Myslím, že je ot tím, že jsi ostýchavý chlapec, který v životě vybavoval akorát s učiteli, klukama ze třídy, svou dívkou, s bratranci a sestřenicemi, sourozenci a rodiči. Veškerý sociomilný pud tvůj sublimoval do touhy hráti fotbal. Nejde tedy o strach, ale o pocit absurdity. Nikdy jsi takovéto zásahy do hovůrů, do kterých jsi nebyl vnějšími silami přizván, nepodnikal a tak tě to ani nenapadlo. Podobné je to s naším Béďěm. Jelikož ještě nikdy nedostal u stolu při obědě kostečku, nenapadá ho zatím škemrat. Je to trpká pravda, Bratře, ale někdo ti ji už musil říci.
no i to je možné... jsem pokažený... nebo vlastně nepokažený.. jako béďa
Okomentovat