Škoda slov

Je mi líto slov. Zbytečných, prázdných, obyčejných, zaprášených slov. Slov vířících v proudu slunečního světla, které padá sklepním okénkem. Kdo si tě povšimne, prachu prášíčku?

Božský Široký

Největší hity - právě v prodeji

(Zámek)

tak opět je tu to vzrušení, opět je tu ta naděje. Sledujte, jak si povedou popoví mniši na threadless a hlavně nezapoměňte...všichni moji milí blízcí příznivci... zahlasovat a podpořit tak dobrou věc!

zážitek

hej, křivonohá slečno, nemáš ňákej drobák?

řek mi dneska jeden mladej, špinavej vandrák.

S tím světem už to jde fakt s kopce.

Pošlete cokoli na poetry.com

Howard Ely, Managing Editor

--------------------------------------------------------------------------------

Dear TomᚠGabriel,

I am delighted to inform you that your poem "Machine That Used Me" has been awarded our prestigious Editor's Choice Award because it displays an original perspective and unique creativity -- judged to be the qualities found most in exceptional poetry. Congratulations on your achievement!

TomᚠGabriel

2007

Your poem is also featured in a deluxe hardbound edition. This anthology, as expected, will soon be sold out. We have, however, reserved a limited number of copies that are now available only to poets included in this distinctive volume. Because you are one of these poets, we wanted to remind you of its limited availability. If you haven't already ordered a copy or wish to obtain additional copies, this is your last opportunity to do so. Don't miss out on owning this unique edition featuring your poem!

Display Your Poem For All The World To See!

Many people have asked if we can make available a commemorative plaque to present their poetry in formal fashion. We are glad to be able to do this. Your poem can be beautifully typeset on archive quality vellum with your choice of borders, then mounted on a walnut-finish plaque under Lucite. These 10 1/2-inch by 13-inch plaques are truly impressive ways to exhibit your work. They also make wonderful gifts. Please see the attached material for further information. Again, congratulations on your achievement!

Imagine Having Your Poem Professionally Recorded . . .

Every so often, as our Editors review the poems that have been presented our Editor's Choice Award, they personally select a few poems that they believe would have a wonderfully expressive quality if read by a professional reader. Your Editor has suggested that you become one of 33 poets whose artistry will be recorded professionally as a special part of a new CD poetry collection -- The Sound of Poetry.

I would like your permission to include your poem "Machine That Used Me" in this highly acclaimed and internationally distributed collection. The Sound of Poetry, released as a 33-track, three-album CD set (one track for each poet), features an inspiring introduction as a prelude to the selected artistry, as well as a brief commentary about each featured poem and poet. Captivating Baroque music forms the background to the spoken words.

And TomßÜ, if you wish to obtain a copy of this three-CD set, select the option on the Artist Proof where it says “Yes, I wish to own a copy of The Sound of Poetry. I must be completely delighted or my money will be promptly refunded.”

Just imagine how your friends and family will feel when they see this remarkable album set, which comes in three high-quality, colorful protective cases all housed in a distinctive slipcase . . . when they hear your name . . . your words . . . all presented as part of this exclusive collection. These albums will instantly become a treasured keepsake to all who see, hear, and enjoy them.

Sincerely,

Howard Ely

Managing Editor

P.S. Go here to commemorate your achievement.

volovo vůle
(jako slonovo slůně)

mám dost
jsem na kost
jen vůle žije
hyjé

vole, vůl nemůže mít vůle
protože je jalovej

Ona byla vydavatelkou Demlova díla, odpověděla sečtělá studentka z katedry bohemistiky na dotaz, kdo to byl pavla kytlicová.

Smrt ševce nerušila.

jupí, vykřikla dívenka v lesíku, černý rybíz bez umělých aromat a barviv, to musí být extra hustý!

jazykozpyt

Vážení,

jak vidím, je to tady jedna chytrá hlavinka vedle druhé. Proto jsem si pro Vás připravila sice malou, ale neobyčejně náročnou a zábavnou hru. Pečlivě si přečtěte následující otázky, poté se na ně pokuste odpovědět. Nemělo by vám to trvat déle než půl hodiny. Odpovědi zasílejte jako komentáře, samozřejmě řádně očíslované, aby se ve Vašich odpovědích dokázali orientovat ostatní členové našeho klubu.

Předem upozorňuji, že je zakázáno vkládat jakákoliv moudra z příruček, z přednášek, z knih. Naším cílem není dokázat, jak jsme sečtělí, anóbrž pokusit se definovat svůj vztah k jazyku a komunikaci. Avšak je třeba ještě zdůraznit, že neusilujeme o sice originální, ale nepravdivé, vymyšlené odpovědi, o kterých autor nebude vnitřně přesvědčen.

1. Čím je jazyk důležitý pro společnost?
2. Čím je jazyk důležitý pro jedince?
3. Čím je jazyk důležitý pro Vás samotné?
4. Co je to komunikace?
5. Jaké jsou její možnosti a omezení?

pravděpodobně portrét jednoho ze starých kamarádů mýtu

... a jeho kamarádi

mýtus

moudří brambůrek a hruštička

Já, ty, on – pomozte mi myslet

Technologie psaní jako způsob artikulace Logu ovlivňuje sebepojetí básníka a vytváří fiktivní realitu, která má nejen tendenci stát se regulativním obrazem skutečnosti, ale stát se realitou skutečnější než skutečnost sama. Psaný text je nástrojem i materiálem analýzy, přetvoření a fixace reality. Současně vytváří novou, odvozenou, očištěnou, utříděnou, pochopenou „pravou realitu,“ která chce být platnou normou pro všechny časy. Básník se mění ve filosofa a proroka. Vypravěč (básník) přednášel původně svůj příběh konkrétní skupině posluchačů na konkrétním místě a v konkrétním čase, přičemž čerpal z ústní tradice (zásoby motivů a jazykových figur, které uměl zpaměti) a momentální konstelace své individuální i skupinové (vnější i vnitřní) reality. Svou písní (příběhem) apeloval na city a rozum posluchačů teď, v této reálné chvíli, na tomto místě, na společně sdíleném každodením světě. Sdílenou realitu zprostředkovávaly vědomí všech obecně akceptované výklady, které byly zakotveny v minulosti, v mýtu, v něčem, co bylo větší, než vypravěč, co on sám neměl v moci. Svět a jeho výklad od sebe nebyly odděleny. Obdobně od sebe nebyly odděleny jednotlivé profesní jazyky. Mýtus platil a stmeloval. Jeho nejnovější, aktuální verze přednesená vypravěčem, byla jedinou dostupnou verzí.

Píšícímu autorovi, který, na rozdíl od...

O kolejích, dálnici a ovcích

Jedu právě vlakem za svou dívkou do Brna, přesněji do jednoho nejmenovaného městečka u Brna a přitom z okna zkoumám krajinu mezi Prahou a cílem své cesty. Překvapuje mne, že nad ní co chcvíli musím žasnout. Buď byli stavitelé této železniční dráhy sadističtí přírodokazové a schválně trať nechali vést jen těmi nejmalebnějšími vesničkami, stráněmi, potůčky a tak dále nebo je krajina České republiky skutečně tak krásná. Byl jsem jí, pravda, udiven již v době, kdy jsem za svou milou jezdil autobusem po dálnici D1, ovšem s krásou železničního koridoru se ten dálniční nedá srovnat - až na určitá místa, samozřejmě.

Právě jsem minul ohradu s pasoucími se ovcemi. Například. Když jsem byl malý, pořídili si rodiče místo prasete ovci. Starý pan Holovský nám ji prodal nebo možná dal - byl to hodný vesnický křesťan a ti zejména v stáří často rádi jen tak dávají. Pamatuju si, jak tátovi říkal dvě pravdy o ovcích. První, že ovce, když jí třeba vlak ujede nohu, což se právě jedné jeho ovci kdysi stalo, tak skoro vůbec nekrvácí. A druhá pravda byla, že když se huňaté, kulaté ovečce ostříhá vlna, je z ní jen drobný ratlík, masa tak na tři obědy.

Dívám se na siluety okolních kopců a něčím mi ty ovce připomínají. Zdají se být naduté a oblé, ale při pohledu zdola jim proti nebi prosvítají stromy, někde až do hloubky dveceti metrů - jen vzít motorovou pilu a oholit je. Spíš by se ale dalo říci, že zdejší krajinu přejel vlak a ona nekrvácí. Dříve snad koleje prostřené krajem dráždily srdce přírodomilných kardiaků, podobně jako dnes dálnice, dělící vše na to vlevo a to vpravo. Mně ale koleje k přírodě docela ladí, asi jako dávno zacelená rána k tělu, jako jizva po dávném boji s mocným zvířetem, kterou se krajina teď pyšní.

free tibet---pomalu se blížíme k cíli

ich Úzkostná

Chtěla jsem vědět jaké to bude. Vyšla jsem ven. Nabrala opatrně trochu chladivého podzimního vzduchu a poté ho velice pečlivě všechen zase vydechla. Zkusila jsem to ještě jednou. Rychlý krátký nádech a pomalý dlouhý výdech. Dýchám. Dýchala jsem ale opatrně, měla jsem strach, aby se zase něco nepokazilo. Velmi jsem se bála okamžiku, kdy se dech zastaví a budu s vytřeštěnýma očima zoufale lapat po vzduchu. Teď však můžu dýchat a už nechci myslet na to, jaké by to bylo… Vyšla jsem si na procházku, abych na to všechno zapomněla. Opatrně a pomalu kráčím parkem. Netušila jsem ještě, kam půjdu. Netušila jsi, že dnes večer mě čeká zvláštní setkání, ale tys to věděl. Čekal jsi na mne v jabloňovém sadu. A já zatím bloudila prázdným parkem.

Každou chvíli si kontroluju tep, srdce mi divoce buší, to proto že se nemůžu zbavit strachu. Zdá se mi, že nemám dostatek vzduchu, že omdlím, že ačkoliv se hrozně snažím nadechnout, nedokážu své plíce dostatečně naplnit vzduchem. Zmocňuje se mě úzkost. Znovu a znovu si kontroluju tep, je opravdu velice zrychlený a už zase myslím na smrt.

Bála jsem se, nevěděla jsem, co dál. Přemýšlím, jestli se radši nemám vrátit. Ale to přece nejde! Šla jsem dál. Třásla jsem se po celém těle zimou, ale nevšímala jsem si toho, snad mi to bylo i příjemné. Snad proto, že jsem alespoň na chvíli mohla cítit něco jiného než strach, úzkost a smutek. Začalo se rychle stmívat, ale už jsem ti byla blízko. Stačilo, abych ušla ještě deset metrů kolem starých mohutných javorů, zabočila doleva a ocitnu se jabloňovém sadu až na samém konci parku, kam vůbec nikdo kromě takových blázínků, jako jsem já, nechodí. Místo toho jsem si rychle strhla šálu z krku a sáhla si jako už tolikrát na krční tepnu. Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. - - - Ale ono bilo. Nezastavilo se!

Noc. Mezi sešlými jabloněmi leželo poloshnilé listí. Udělala jsem ještě pár kroků po chodníku, rozhlédla se a sešla z cesty. Motala jsem se mezi stromy. Zmrzlými prsty jsem hladila jejich drsnou kůru. Zdálo se mi, že ty staré smutné stromy nechápou, proč jsem vlastně přišla. Jak by mi taky mohly rozumět?! To jsem tak naivní nebo bláznivá?… Nekonečně dlouho jsem popocházela mezi jabloněmi a zpívala. Byla to tklivá píseň. Ty ses ale ani nehnul. Chtěl jsi zůstat nezpozorován tak dlouho, jak jen to bude možné. Naslouchal jsi mé písni, stejně jako ty napůl mrtvé jabloně.

Náhle rozčíslo tichou tmu krátké zabzučení. Trochu jsem se lekla, ale zakrátko jsem tu hádanku rozluštila. Byl to zvuk rozžíhající se lampy. Dívala jsem se, jak se ta zaprášená lampa zaplňuje mdlým, bílým světlem, které se ale záhy začalo probarvovat do oranžova; nakonec se lampa rozhodla pro sytě žlutý tón. Sledovala jsem ten banální proces se zatajeným dechem a myslela, že jsem jediným svědkem toho „zázraku“… Nechal jsi mě ještě chvíli snít a mumlat do větru vyznání a bolestné prosby. Déle´s to ale nemohl vydržet!… , a tak jsi vyšel ze svého úkrytu. Zahlédla jsem tě a zůstala stát. I ty ses zastavil, ale já jsem v tu chvíli vykročila k tobě a tiše na tebe zavolala. Šel jsi mi vstříc jako bys mi chtěl říct, že tu celé odpoledne čekáš jen na mne a … A teď tu konečně jsem a ty najednou nevíš, co dělat, nevíš co dál…

Jabloně nás sledovaly, ale na tom nesejde. Seděli jsme tiše na lavičce. Ticho nás obklopovalo. Choulil jsi se na mém klíně. Moje promrzlé ruce tě něžně hladily. „Ach zůstaň, ty má úzkostná,“ pomyslel sis. Ale já jsem náhle vstala a rychlými kroky se vydala nazpět. Byl čas vrátit se na oddělení. V prstech jsem cítila špinavou srst na tvém kočičím hřbetě, hlavě i ocásku.