svatební oznámení 1

Tato krása vznikla zcela neúmyslně, nearanžovaně a bezelstně, když jsme chtěli s princeznou pořídit nějaké skenované fotky na lfs. No a výsledek se nám zdá zajímavý... myslíme, že by z toho mohlo být celkem epesní svatební oznámení. Říkejme tomu svatební oznámení 1

myšlenka oznámení užívající nádražní fotky z automatu patří princezně již hezkých pár let (a před ní možná josephu beuysovi)

Prozaičtější překlad Joy Division

Pokusil jsem se o prozaičtější překlad, ale nějakým způsobem mi při čtení originálu samy naskakovaly různé rýmy a asonance, takže jsem se jim nevyhnul. Nejsou ale pravidlem, které by mne svazovalo(jak to bylo u minulého překladu), naopak se podvolují snaze o věrnost obsahu překladu.

Puntík námořníkem

Stalo se, nestalo, že jeden malý puntík začal námořničit. Nemaje s tímto drsným prastarým povoláním pražádné zkušenosti, napustil si vodu do vany. Až po okraj! Z včerejších novin si složil loďku, nasadil si námořnickou čepici a tradááá do vany! Brázdil od jednoho okraje k druhému tak divoce, až rozhoupaná hladina cákala po celé koupelně a loďka se povážlivě rozmáčela. Když měl vody až po puntík v "puntiku", doplul rychle ke břehu vany a vyskočil... A brblaje si, že takto se nedá pořádně námořničit, odkutálel se do pokoje vyrábět záchranný kruh.

A takto to dopadlo:



A nezahálel ani Široký a ubásnil k tomu na míru toto:

studiocom

Poprvé v životě jsem měl to potěšení příïjímat někoho do zaměstnání. Napsal jsem tedy s pomocí princezny inzerát a čekal jsem. Přihlásil se mi s ukázkami své práce leckdo. Nejzajímavější ale rozhodně zůstává nabídka pana studiocom. Pro radost všem ji tu vystavuji.

Diskuse o překladech Joy Division

Ještě jednou se omlouvám za tón, kterým jsem vše sepsal, především princezně, která si do mne narozdíl od dlouhého nerýpla a můj tón si nezasloužila. Pokusím se být věcný. prosil bych vás taky o konkrétnost. Soudy, který překlad je lepší, jsou zcela na nic, když se nemluví o konkrétních místech v textu. Odložme emoce, odložme soudy, zaoberme se překladem jako takovým.

Nejdřív ale musím reagovat také obecně. Nechci rozhodně říci, že můj překlad je lepší proto, že jsem vymyslel rýmy, ael prostě proto, že jsem respektoval, že autor použil rýmy. Kdyby je nepoužil, rozhodně by nebylo v pořádku překládat text s rýmy. Je samozřejmě také pravda, že pokud to překladatel tak cítí a dovede nahradit rýmování jiným prvkem a nepochopitelně tak docílí větší věrnosti řpekladu, je to v pořádku. To jde ale udělat jen ve velmi výjmečných případech a překladatel musí být opravdu dobrý.

Počítat slabiky mne nenapadlo, příliš by mne to svázalo. Nejde ale ani tak o počet slabik jako takový, ale o držení jakéhosi metra, systematické střídání trochejů a daktylů. Kopírovat originál by v tomto směru jistě šlo, i když velice obtížně. Obrazy by musely být ještě odvážnější, protože by se prostě nedostávalo slov, která by sedla jak do smyslu, tak do metra. Hlavní problém je ale ten, že angličtina má zcela jiné přízvuky a tak je "kopírování" metra prakticky nemožné. Je třeba nějaké metrum zvolit. Pouhé dodržení počtu slabik (v prvních 3 verších máte 3x17) z rytmického hlediska nic neřeší. Například "v" se při čtení čte spojitě se slavikou "je" a hned vám počet slyšených slabik klesl o jednu. Přepis metra mžoná nedovedu udělat uplně přesně, je to poměrně složité věc, ale zhruba by to bylo asi takhle:

(T - trochej, Xx)
(D - daktyl, Xxx)

Zmatek v jejích očích mluví za všechno
T,T,T,D

Confusion in her eyes that says it all
D,T,T,T,T (poslední neuzavřená("all" = X-), tedy jamb)

Váš řádek tedy končí brzdícím daltylem, zatímco originál vzletným jambem, očekáváním, nakročením. Začátek verše je zas opačný, začínáte úderným trochejem kde je uvozující daktyl. Tady ale musím dát za pravdu, že je možné interpretovat confusion i jako trochej, má totiž přízvuk na prostřední slabice (xXx) což v češtině neexistuje a tak je to takový hybrid mezi daktylem a trochejem.

Můj překlad je takovýto:

Zmatek v jejích očích říkajících vše
T,T,T,T,T,T(jamb)

Zachoval jsem vyznění řádku(jamb), začátek jsem vzal rovněž trochejově. Co se týče počtu přízvuků tak vy jste na čtyřech, originál na pěti a já na šesti. Počet slabik jako takový je irelevantní.

Potom je tu refrén.

Shes lost control again
Přepisovat na trocheje a daktyly tu skoro nejde, vypíšu jen počet přízvuků, jak je Ian zpívá.
XxXXXXX

Rytmicky tomu podle mne nejlépe odpovídá:
Ona je bez sebe, zpíváno takto:
XXXXXX Tedy důraz na každé slabice

Když si to zkusíte, jde to zaspívat stejně jako shes lost control again. Narozdíl od neovládá se. I kdybychom taky dávali důraz na každou slabiku, jedna chybí. navíc kladení důrazu na každouslabiku ve víceslabičném slově (neovládá) je problematické. Snažil jsem se překládat tak, aby text šel stejným způsobem zpívat.

Když chce překladatel držet rytmus, musí se držet především toho, co již napsal. Každý řádek, který má nějaké metrum, vyvolává očekávání podobného metra v dalším řádku. toto očekávání lze naplňovat a zklamávat, nebo něco mezi - obohacovat, rozvíjet. Například já jsem se v prvním a třetím řádku držel trochejského rytmu s jambovým koncem, ale na začátek jsem nedal trochej, nýbrž daktyl. Druhý a čtvrtý řádek jsou refrény, rytmicky samozřejmě totožné.

Vzniká tak takováto sekvence:

Zmatek v jejích očích říkajících vše
Ona je bez sebe
Proplouvá kolem těla nejbližšího chodce dnem
Ona je bez sebe

T,T,T,T,T,T(jamb)
DD
D,T,T,T,T,T,T(jamb)
DD

I graficky je vidět plynulý vývoj rytmu. Refrén jsem vyznačil jako dva daktyly, protože vyznačovat samé důrazy je hnus. Volně čteno jsou to dva daktyly „Onaje Bezsebe“. První a třetí řádek jsou identické, s tím že přibyl jeden nakopávající daktyl. Když se oba řádky přečtou po sobě, je v nich posun, ale plynulý.

U vás vzniká takováto sekvence:

Zmatek v jejích očích mluví za všechno.
Neovládá se.
Chytá se nejbližšího kolemjdoucího,
neovládá se.

TTTTD
TTT(jamb)
DTTTD
TTT(jamb)

Zde je změna o něco zapeklitější i když uplně drhnoucí není.Místo prvního trocheje v prvním řádku se objevil daktyl. Tedy dvě změny, zmizení trocheje a přidání daktylu. Zvukově to má ale jedno úskalí. Kdyby byl daktyl pouze přidán a zbytek by zůstal, přečetli bychom jej jako úvod k zopakování známého metra. Takto je nutno číst verš rovnou a jedna slabika prostě přebývá. Není to nutně chyba, je to posun k méně vázanému metru. Jinak řečeno se jedná o rezignaci na počítání slabik, nikoli naopak.

Přesně přepsat originál je těžké, ne-li nemožné. Je třeba použít citu překladatelova, který sám zvolí odpovídající metrum v češtině. Zda je lepší mé metrum nebo vaše není lehké rozhodnout, jistě by šlo zvolit ještě několik zcela jiných. Podstatné je jak se tohoto započatého metra držíte v přeloženém textu.

Další kapitolou je volnost překladu. Já jsem se daleko víc uvolnil a byl jsem proto obviněn z přebásnění. V některých případech bych s tímto obviněním souhlasil, je velice těžké zvolit odpovídající obraz, aby byl věrný originálu. Princip vytváření zdánlivě vlastních obrazů je ale velice široce rozšířený a pro dobřý překlad nutný. Zde bych souhlasil s Annou Kareninovou která „se stavěla za to, aby překladatelé dbali především na jakýsi smysl básně, snažili se najít to správné lexikum, významově odpovídající originálu.“ Ukázkovým příkladem jsou idiomy. Nelze je překládat vždy otrocky, většinou je daleko citlivější zvolit idióm, který koluje v našich luzích a hájích. Například „nemusí pršet, jen když kape“ nelze přeložit do angličtiny doslovně. Je třeba jít po významu a typickém použití idiomu a zvolit podobně oblíbený idi´´om anglický. Idióm totiž nenese jen svůj význam, ale také svou idiomatičnost, která by se prostým překladem ztratila a text by tak působil naprosto jiným dojmem. V angličtině by ona část textu byla brána jako pokus o tvůrčí obraz zatímco u nás jako neinvenšní využití lidové slovesnosti. To je ovšem extrémní příklad. Jde o to, jaké si zvolí překladatel priority. Například když by překládal homéra a snažil se dodržet hexametr nebo co to tam je, podřídil by tomuto úzkostlivě drženému pravidlu tu slovosled, tu celý obraz. Samozřejmě to nemůže dělat libovolně, musí se ve všem snažit přiblížit k originálu.

Abychom se vrátili k mému překladu. Ve zkoumaných prvních čtyřech řádcích je patrně sporný překlad spojení „passer by“. První, co mne napadlo, byl překlad „proplouvá kolem těla nejbližšího míječe“, tento jsem ale zavrhl pro přílišnou výraznost onoho novotvaru „míječe“. Potřeboval jsem tři slabiky které se dají číst jako jamb. „Chodce dnem“ mi nakonec posloužilo. Zeptal jsem se sám sebe, jaký je v té písni onen passer by. Je to nahodilý člověk, na kterém stojí za zmínku jen fakt, že míjí. Je to bezejmený člověk hledící do země a kráčející dlouhou ulicí. A k němu se ona přichyluje?... toto slovo je těžké přeložit. Slovník napovídá, ale většina významu tohoto slova (clinging) je spíše v jeho zvuku. Ale držme se překladu spojení passer by. Představil jsme si jej takto a stvořil jsem osobu kterou charakterizuje pouze chůze dnem. Je stejně bezejmenná. Chybí jí ale exprese míjení. To je škoda, ale věrnější překlad jsem v daných mezích nedovedl stvořit. „Chytá se nejbližšího kolemjdoucího“ je po této stránce přesnější, ovšem za cenu jednak rytmu (viz výše) a druhak zvuku (viz minule zmiňované zdvojení zájmena „se“). Pěkné a odvážné (ačkoli mne obviňujete při odvaze z přebásňování) je přeložení clinging jako chytání se. Správně jste pochopili jádro situace, o kterou jde a odvážně zvolili neslovníkový překlad.

Pochybuju, že jste až sem dočetli, soudě podle podráždění, jaké jsem ve vás vyvolal. Mě se ale také nelíbí, když ze mě děláte blbce a paušálně odmítáte všechny argumenty jako špatné bez sebemenší pochybnosti. Trochu se zamyslete a pohrejte si, tady o nic jiného nejde.

Prosím o toleranci k nepřesnostem, nejsme tu proto, abychom jadem druhého při každé příležitosti potupili. Mě opravdu baví a zajímá překládání. Netvrdím že můj překlad je skvělý, jen se snažím, aby takový někdy byl.

A je to tu!

Oznamuji slavnostně, že jsem dnes s úderem zhruba pěti hodin vrthávávala na FLER. Po dlouhých dnech hledání toho správného názvu pro mou "značku", jsem ze zoufalství přijala za svůj "puntík". Grafická úprava bude pilována (nechť zdejší grafici vezmou na vědomí), je prozatimní, nicméně "myšlenkově" to bude asi zhruba nějak takto.

www.fler.cz/puntik

A malá ukázka mé prezentace výrobků (velmi seriózní zubatý emotikon).

JOY DIVISION

Intelektuální hádanka

Protože je tu strašně mrtvo a protože já jsem v poslední době strašně živá a protože mi bylo vedoucím řečeno, že tato stránka netrvá na svém přísně filosoficko-umělecko-literáně-intelektuálně a podobně takovém zaměření, tak sem hodím něco ze své dílničky. Jeden šev (který ovšem na fotce není vidět) je mým prvním regulérním nezkušebním švem šitým na stroji, všechny ostatní švy a stehy jsou již jen ruční prací.







A protože si přece jenom myslím, že bych to tu neměla začít zamořovat svým v nejlepším případě "užitým uměním", zpravidla však prostě rukodělným tvořením, a protože mi to Široký poradil, vyhlašuji (intelektuální) hádanku o to, co to vlastně je. Podle mě je to naprosto jasné, ale Široký, který to sám netušil, tvrdí, že to nebude nikdo vědět, leda snad Princezna. Tak se ukažte!



(Zámek)

O tom, jak koťata spala - 2. fotopohádka

(zámek)

Vyhnaní na třešně - 1. fotopohádka o čtyřech dějstvích

(zámek)

Mám já to zapotřebí... (2)

Předchozí díl

Mám. „Bez ženy muž je jako růže bez ženy...“ zkusil Sam rychle splodit geniální verš, ale pustě blikající nádvoří Kulturního domu jej příliš rozrušovalo. Už nebyl čas na hravé rýmování, ani na uchechtnutí se tomu, jaký že blábol zase narychlo vznikl. Trnul přímo pod uliční lampou, jakoby myslel, že je to svícen s tmou. Popravdě si v tu chvíli vůbec neuvědomoval, že existuje také jiné světlo, než to u vchodových dvěří. Není tu. Uf. Mohla si jít zakouřit, nebo vyběhnout ven mezi stromky vyčůrat se, říkal si v duchu a rychlým pohledem prozkoumal blízké okolí, jestli tu někde nestojí toaletní budky. Samozřejmě, že ne, kouří se uvnitř a kulturák má záchod také uvnitř, vybavil si Sam úlevnou vzpomínku na svou poslední návštěvu tohoto domu. Bylo to asi ve třetí třídě, školní hala se zrovna opravovala, a tak se výroční besídka konala výjmečně zde. A dalo se tu čůrat.

Hej, Same, co tam stojíš jak měkký i! De z tebe strach, tak pocem! zvolal najednou pokuřující svalovec ze židle u vchodu a zacinkal na Sama pokladničkou. Jó jó... já jdu, už du, nazdar... Jardo! nejistě a tápavě odvětil Sam, který až ke konci věty rozpoznal v onom svalovci spolužáka Jardu. Ve skutečnosti nebyl vůbec nijak zvlášť svalnatý, jen měl tu správnou bezrukávovou vestu a dával si dobrý pozor, aby jej přilehlý reflektor tím správným způsobem nasvěcoval. Když Sam přišel blíž, musil uznat, že i z blízka budí Jardova vizáž respekt. Jarda dělal ve městě divadelního osvětlovače a dovedl s reflektory divy - značnou měrou se podílel také na instalaci osvětlení uvnitř diskotéky. Byla to prý jeho „labutí píseň“, s osvětlováním totiž končí: „má na víc“. Hele neviděl jsi tu Markétu? zeptal se Jarda. Měla by dneska přijít, pučil jsem jí minulý týden na tábor velkou baterku... Jó přijde, určitě, mám s ní sraz - odvětil Sam a hned se pro sebe zachechtl: stačí, aby někdo promluvil o táboření a já místo rande, schůzka, spich či scuk řeknu „sraz“. Kdyby Jarda mluvil místo o táboření o politice, patrně by mne napadlo, že tu mám s Markétou sněm... zkoušel Sam v duchu protáhnout onu příhodu do vtipu, už v polovině však shledal, že se nudí. Přesto vtip v duchu dokončil, ale neposlouchal se.

Sraz? pobaveně se zarazil Jarda a začal rovněž vymýšlet nějaký ten vtípek. Sam na něj ale už nečekal, vrazil mu papírovou padesátikorunu, světácky rozrazil prosklené dveře a vsunul svou útlou postavu do štěrbiny mezi dvěma visícími vchodovými koberci.

Ocitl se na okraji parketu. Hudba byla ohlušující, světla oslepující, kouř zadušující a atmosféra povzbuzující. A pak ji spatřil. Tančila jako šílená, nohy jí klikatě vlály, ruce divoce vystřelovaly a hlava bušila střídavě do ramen zad a prsou - tak to alespoň Samovi připadalo. K jeho zděšení si jej Markéta patrně také hned všimla, a začala se pomalu sunout i se svým zběsilým tancem směrem k němu. Občas pohledem zachytil pohled, úsměvem úsměv, intuicí kapku odletujícího potu. Nehybně stál, jakoby zapomněl, že stojí a sledoval její tělo. Trvalo asi půl minuty, než se k němu docela přiblížila. Aniž by přestala tančit, plácla Sama žertovně tam, co ženy mívají boky a mírně hecujícím tónem mu naznačila, aby též začal tančit. A Sam se vrátil do sebe a tančil.

Jak jeho kreace vypadaly, cestou domů nevzpomínal. Stejně tak nevěděl, co mu Markéta v průběhu večera řekla a co on jí, jestli vůbec něco. Cítil jen zasychat zbloudilé kapky jejího potu na svém těle, a to bylo vše, co potřeboval k životu.

Samuel...

a) chodí s Markétou do jedné plovárny.

b) potkává Markétu každý den na brigádě sbírání jahod.

c) bydlí naproti Markétě, která se před rokem přistěhovala.

Každodenní péče o bonsaj

Zalévám svou bonsaj
můj čajovník
Louhuju pět lístků
v konvičce
A odlévám strasti.

Popěvek odkvetl
teď jen zelená
bují a těch pár květů
uschlých z bílé do hněda
na stolku
nechávám ležet
vedle prachu
za tři týdny

Tak dlouho jsem si v duši nepoklízela.




(Zámek)

Ona je bez sebe

Zmatek v jejích očích říkajících vše
Ona je bez sebe
Proplouvá kolem těla nejbližšího chodce dnem
Ona je bez sebe
Vydává tajemství své minulosti
A říká jsem zase bez sebe
Hlas který jí říkal kdy a kde se čeho zhostit
Říká jsem zase bez sebe.

Otočila se a vzala moji ruku říkala
Jsem zase bez sebe
A nikdy nedovím se důvody a zda
Řekla jsem zase bez sebe
A řvala na boku a kopala a vykřikla
Jsem zase bez sebe
A složila se na zemi já myslel že mi umře
Řekla že je zas bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe

Musel jsem volat jejímu příteli a popsat mu svou situaci
A říci že je zase bez sebe
Zpovídala všechny chyby a všechno co ztrácí
A řekla jsem zase bez sebe
Měnila tak často řeč a intonaci
A byla zas bez sebe
Až došla k té hraně kde se únik ztrácí
A smála se jsem zase bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe
Je zase bez sebe
Je bez sebe

Mohu žít o trochu lépe s mýtem a lží
Když temno vpadlo sem já plakal povalený
Mohu žít o trochu šířeji
Až změny pominou a nutnost odezní
Abych byl bez sebe Až přijdem my

She´s Lost Control

Nedávno jsme s princeznou navštívili kino. Šli jsme v Olomouci a šli jsme na "nejkrásnější film o sebevraždě", jak psal respekt. Zrovna jsem dojel z Prahy. Na nádraží jsem rychle podal ruku na uvítanou princezně a už jsme běželi do kina metropol. Přišli jsme pozdě. Paní za sklem v pokladně se ušklíbne. Uvaděč típne cigaretu a otráveně začne hledat baterku. Potom už jen trocha trapnosti v samotném sále a je to. Je tma, milenci se smí líbat.

S kolegyní princeznou jsme ovšem přišli do kina za jiným cílem. Byl jím film Control - pravdivý příběh britských legendárních pankáčů (nebo post-pankáčů?) Joy Division. Takovéto filmy většinou nevyhledávám. Ale jak naznačeno, Control posvětil respekt - časopis, který poslední dobou užívám místo mozku - a tak jsem se nechal zviklat. Princezně (smrtečce) stačilo pak už jen říci o sebevraždě hlavního hrdiny a ráda mne doprovodila.

Žádné kritiky nejsem příliš schopen. Dojmy byly silné, broukání mě zcela neopustilo doteď. Říct bych k tomu ale asi chtěl jen toto:

Před týdnem snad (nebo ještě dřív) jsme s princeznou navštívili umělecký večer Jana Buriana. Burian byl vtipný, zpíval a o přestávce nás žádal o otázky, které bychom napsali na papírky, a na které by on mohl později odpovědět. Tak mě spontánně jedna napadla: Nemáte někdy dojem, že jste geniální? A jestli jo, jak se s tím vypořádáváte? Myslím si, že vím, proč jsem se ho na to chtěl ptát. Je to starý proklatě sympatický chlap. Má naprosto všech pět pohromadě, je úplně rozumný a lidský. Přitom je schopen, pravděpodobně jen tak mimochodem (jak si to představuju), psát skvělé texty, doprovázet se k tomu parádně na klavír a vůbec produkovat věci, které vůbec neumím, a které obdivuju. Tedy si říkám: takový člověk to přeci o sobě ví. Je tak skvělý a neubrání se jistě často, aby sám sebe neplácal po rameni. V menším tímtéž trpí asi každý člověk, já tedy určitě.

Protože jsem se bál, otázku jsem na ten papírek nenapsal...

Proti Burianovi byla postpunková genialita Iana Curtise, frontmana Joy Division, jistě jiného ražení. Takového klasičtějšího druhu: rozervaný, nestálý, s epilepsií, nevěrný a v třiadvaceti mrtvý. Tato genialita nás s princeznou nadchla. Myslím, že si tu hudbu stáhnu, myslím, že si snad pořídím triko. Každopádně doporučuji k vidění a slyšení.

Teď už jen zůstává otázkou, co doporučuju k slyšení a vidění. Jestli soundtrack plný velmi dobré, očištěné hudby Joy Division nebo originální nahrávky samotných mistrů osobně. Jestli doporučuji dobová videa na youtube nebo útržky filmu Control k shlédnutí tamtéž ...nebo třebas celý film.

Pokud mám mluvit za sebe, jsem pro originál. Pro autentické, nelíbivé zvuky Joy Division, tak jak zněli-tehdá-kdysi. Nadchl mě spíše příběh podivného zpěváka, než skvěle hrající herec, který se do Curtise, jak říká respekt, doslova vtělil.

Zkrátka, jak mě kdosi kdysi učil: dodatek "podle pravdivé události" je ve filmovém umění kontraproduktivní. Ruší estetickou distanci a svádí člověka k tomu, aby film bral jako historii. 8-)



Confusion in her eyes that says it all.
She's lost control.
And she's clinging to the nearest passer by,
She's lost control.
And she gave away the secrets of her past,
And said i've lost control again,
And a voice that told her when and where to act,
She said i've lost control again.

And she turned around and took me by the hand and said,
I've lost control again.
And how i'll never know just why or understand,
She said i've lost control again.
And she screamed out kicking on her side and said,
I've lost control again.
And seized up on the floor, i thought she'd die.
She said i've lost control.
She's lost control again.
She's lost control.
She's lost control again.
She's lost control.

Well i had to 'phone her friend to state my case,
And say she's lost control again.
And she showed up all the errors and mistakes,
And said i've lost control again.
But she expressed herself in many different ways,
Until she lost control again.
And walked upon the edge of no escape,
And laughed i've lost control.
She's lost control again.
She's lost control.
She's lost control again.
She's lost control.

I could live a little better with the myths and the lies,
When the darkness broke in, i just broke down and cried.
I could live a little in a wider line,
When the change is gone, when the urge is gone,
To lose control when here we come.

Noční rozcvička

Na zemi ležel,
že neměl dost síly stát,
sedět v tom pádu
již nestihl...

Na zemi dřímal,
po vší té hrůze, kterou padl
bylo mu opět dobře
a začal závodně plavat.

Had

O sobě mohu šířit lži.

Nelze mne ale obvinit

ze zrady pravdy, jíž jsem já.

Vše budou jenom hříchy a

ovinou tě a uštknou --- a

budeš se mnou spát.

MIRIAM

Miriam je moje sestra.

Miriam je královna nedýchavečků.

Miriam nemá jméno.

Miriam je zapletená do jeho hedvábí.

Miriam slyší jen chrpy.

Miriam křičí na ořechy: Jsou bezbožné!

Miriam je moje smrtečka a milenka vlčic.

Miriam neví

je vlk.

Miriam říká: Srdce svého nejez!

Miriam jí to srdce.

Miriam neví

je anděl.

levný Buster Keaton

O víkendu jsme se s bystrozrakým zúčastnili archivního semináře věnovaného grotesce. Nemůžu tvrdit, že bychom byli až takovými fanoušky grotesky před začátkem semináře. A taktéž jsme se jimi asi ani nějak nestali během semináře.

Nevím. Prostě jsme shlédli Laurela s Hardym, Chaplina, šlehačkové dorty, honičky, šlupky od banánů. Bystrozraký vše vesměs sledoval zpoza zavřených víček.

Jeden z umělců nás ale oslovil. Buster Keaton. Vážný muž bez úsměvu. Viděli jsme jeho povedený film Frigo plave za povedeného doprovodu Těch syčáků. Nejsem si jist, ale mám dojem, že v dílech tohoto pána je toho jaksi víc, než kde jinde. Respektive předpokládám, že v nich bude víc. Neviděl jsem totiž krom plovoucího Friga nic.

V současné době Bustera Keatona nabízí levné knihy za 29 korun. Na jejich keatonovském DVD není bohužel ani jeden z filmů, které sám Keaton považoval za nejlepší. Totiž Frigo plave a Frigo na mašině. Škoda.

Levné knihy nabízí Friga v balóně pospolu s dalšími drobnými scénkami (jednou z nich je Frigo staví dům, což by širokého, ale v současné době hlavně bystrozrakého, mohlo velmi zajímat). Jistě to bude také zábava.

Vyzývám tedy bratry a sestry vyhnance: nakupte Bustera a pokochejte se jeho rezignovaným výrazem tváře. Ten člověk byl velký umělec. To je jisté.