Běsnila moje
sestra dýchala
bláznivě
Jakoby jí anděl škubal
křídla na dušičku
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
Obrázek pro tuto chvíli
Moudro pro tuto chvíli
Ať ten, který tvrdí, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.
— čínské přísloví
Rubriky
- vlastní tvorba (39)
- všelicos (37)
- vyhnanství (13)
- Skládám se z písmen (12)
- časopisy (8)
- Spor o existenci andělů (5)
- e-Fix Šalda (5)
- Na pokračování (4)
- kurz angličtiny (4)
- stav-netu-právě-teď (4)
- threadless (4)
- Fotopohádky (3)
- Jak si Široký vzal Zámek za svůj (3)
- Opera (3)
- folk (3)
- překlad (3)
- Retrokénko (2)
- citáty ve stínu 2 (2)
- eliášovo vyhnanství (2)
- evokace (2)
- Deník pojišťovacího básníka (1)
- Praktická věda (1)
- Prokryvy (1)
- Spor o existenci Boha (1)
- Spor o existenci smrti (1)
- citáty pod lampou 1 (1)
- fotoreportáž (1)
- jarní básnění (1)
- časopis (1)
4 komentáře:
moc se mi líbí představa chystání křídel.. aby byly připravený v pravou chvíli.. že jo, když by se to zanedbalo, nemuselo by byt na čem letět
Jakoby jí anděl škubal křídla na dušičku je povedený obraz. Je tak plný, mnohoznačný a konkrétní, že mne trochu zaráží rizí popisnost textu nad ním. Možná ale nemá cenu vyjadřovat se k takto malé básni tímto způsobem, tedy snažit se z ní udělat funkční miniaturu, když to hlavní co ze svého pohledu vidím, je nerozvinutost básně. Je to docela povedený začátek básně, popisnost by nijak nevadila, kdyby obraz s křídly došel naplnění v chybějícím zbytku básně. Takto leží tak nějak nevyužit. I tennejlepší obraz potřebuje protipól, nebo nějakou svou alegorii v básni, jinak vyznívá jako manýra. Je to jen o tom nespokojit se s tím, že člověk napsal pět řádků, které mu přijdou dost dobré a dál už nepíše, protože cítí, že by přidával řádky horší a nechce si ten pěkný začátek pokazit. Ale ona inspirace odešla a vůbec... Znám tenhle stav mysli a básně moc dobře, je to děsný problém. Je ale pravda, jak říkal nějaký francouzský klasik, asi Baudelaire, že na básni je potřeba především tvrdě pracovat, že můza je plodem tvrdé práce. Do té se ovšem nějakým záhadným způsobem básníkovi bytostně nechce, namlouvá si, že to není jen o snaze, že si nemůže prostě říct a přimět se k inspiraci. Ono to jde, ale brání v tom jakási zdvojená lenost, možná zdesetinásobená. Člověk by raději přeházel hromadu uhlí. Jsou okamžiky, kdy tato lenost jakoby zázrakem pomine a pár slov se vynoří bez námahy. Je to jako droga. Problém je, že takto lezou jen začátky.
mně se to zdá takhle ukončené a nemysli, že jsem to napsala jen tak halabala najednou. Vracela jsem se k tomu textu ještě několikrát a předělávála jej. Ale díky za upozornění, rozhodně mě nenapadlo, že by to na někoho mohlo působit neukončeně, budu o tom přemýšlet. Ale upřímně, ten poslední verš mi nepřijde jako manýra, je přece (pro mě) zhušťěným vyjádřením nebo spíš vysvětlením prvních tří veršů. Podle mě už za ním nemůže nic být, když je takhle poslední, tak vyzní právě naplno, jinak by hrozilo nebezpečí, že se v delší básni zcela ztratí, možností by bylo, udělat z něj refrén...hmmm uvidím.
Že by poslední obraz byl zhuštěným vyjádřením předchozích třech řádků mi nepřipadá, především proto, že v tomto obrazu vidím mnohem mnohem víc, než je v oněch předchozích řádcích. První tři řádky v podstatě říkají, že jistá sestra blázní. Poslední obraz oproti tomu otevírá mnohem více. Představa anděla, který sestře škube, vytahuje ze zad křídla, aby se z ní stala duše podle andělova vkusu... toť má interpretace tohoto obrazu a toť mnohem více než mi nabízejí předchozí řádky. Poslední obraz přidává téma anděla, který škubá křídla... z nějakého důvodu, nějakým zpsůsobem... Řádky nad tímto obrazem jsou buď navíc a nebo mají epizující funkci... ale děj jaksi nepokračuje. Rozhodně bych pokračoval.
Okomentovat