Deník nezaměstnaného

Myslím, že naše právo nazývat se "vyhnanci" je nemile otřeseno. Může snad někdo znás dokázat, že je opravdu v úzkých? Že mu to nějak nejede, že se mu nevede? Nemůže.... přinejmenším jistě ne tolik, jako hrdina blogu Deník nezaměstnaného, který s pravou opravdovostí ukazuje nám všem, co to je srab a jaké to je v něm být. Počtěte si a vyjádřete našemu blízkému podporu.

3 druhy grafiků a řemeslníků vůbec

Kdesi na NYXU řekl jakýsi RICHARD03:

Je všeobecně známo, že existují tři kategorie designérů (a řemeslníků všeobecně). - jedni dělají to co zákazník potřebuje, pro ty je důležité odvést dobrou práci. - druzí dělají to co zákazník chce, pro ty je důležité dostat zaplaceno. - třetí dělají to co chtějí sami a to jsou buď umělci nebo looseři.

Tak mě to zaujalo, protože jsem samozřejmě autorem číslo 2. Jako každý takový borec neustále nadávám na klienta, měním všechno donekonečna podle jeho připomínek a nakonec se od výsledku distancuju, protože: "je to vinou klienta sračka nehorázná".

Tedy řemeslník druhé kategorie není nutně, jak naznačuje zmínka o penězích, sviňa myslící jen na zisk. Je to většinou prostředně schopný makáč, který nemá sílu, přesvědčivost a sociální demenci řemeslníků prvního druhu. Tihle nejlepší z nejlepších, tyhle jedničky, kdykoli klient promluví vytahují obočí a přesně zvoleným tónem hlasu mu dávají jasně najevo, kdo je tu odborník a kdo jen tupý vůl. Jsou to lidi sebevědomí a arogantní.

Kladu si teda otázku co s tím. Co mám dělat? Bylo by dobré být jedničkou, ale stačí si uvědomit kolik práce to stojí! Kolik přesvědčování a napůl -hádek. To, že jsem grafik číslo 2 má i spoustu dobrých, pragmatických důvodů: nemusím se donekonečna hádat, nikdy neztratím zakázku atd. Ale uspokojení z práce jde do háje, a to mě na tom asi štve nejvíc.

Barborka

S tetkou a strécem ;o) :












A dárek od puntíka - plstěná kokeshi panenka pro štěstí (plná symbolů...)

Odpočívej v pokoji Rodino a zdraví a jiní

Všude po světě se zavírají časopisy. Právě teď tento osud potkal RAZ. Pláču nad tím hlavně proto, že jsem o prázdninách připravil redesign, který by tenhle titul konečně nakopl a taky proto, že jsem musel vyhodit grafika, kterého jsem vůbec nechtěl vyhazovat. No škoda slov.

Jak můžete číst ve výkřiku na obrázku nahoře _ Nedostatek překvapení a inovace u mainstreamových titulů hrál významnou roli v jejich úspěchu, teď ale přispívá k jejich pomalému úpadku.

Tahle moudrá věta cosi znamená, na něco navazuje.... bohužel zbytek článku, z něhož je vytržená, nemám. Nezbývá mi tedy než si o ní přemýšlet po svém a pozvat k tomu přemýšlení i ostatní vyhnance.

Podnikat v časopisech je blbej nápad. Jak zjišťuji od lidí kolem sebe, prodělečný je i Respekt - časopis mých snů. Časopis, který je pro mě synonymum úspěchu. Nelze se tedy divit úmrtí malé hnidy, která se jměnuje RAZ. Od začátku to byl blbej nápad, ale to necháme stranou.

Jak se dělá časopis? Vždycky se někdo sebere, vezme na sebe zodpovědnost a "vymyslí" ho. Přijde s nějakou tou šokující představou, inovativním nápadem. Najde díru na trhu. A práce je hotová. Inovace spočívá v tom hledání díry, případně vymyšlení nového mixu, který tu ještě nebyl. Dál se v inovativnosti jít nesmí! To pozor! Časopis musí vypadat stejně jako všechny ostatní, texty musí být stejný, články musí být stejný atd.. vždyť experimentování se zavedenýma postupama, jak psát článek, by čtenáře zmátlo. A dělat originální grafiku je taky blbost, vždyť přece naše čtenářky jsou krávy: můj šéf při navrhování (bohužel nerealizované) titulky RAZU například otevřeně kalkuloval s tím, že si v trafice časák čtenářky SPLETOU s Ženou a život, případně jiným zavedeným časopisem.

Například: na filmovce jsme s bystrozrakým viděli časopis Sanquis, časopis o umění a o zdraví. Článek o malíři vedle článku o menopauze, vše ozdobené geniálním podtitulem "Zdravý životní styl je umění". Zkrátka jseme viděli neuvěřitelný paskvil, kdy opravdu každý zůstane hledět a nevěří svým očím. I prosté lidi napadají otázky typu: Pro koho to je? Inovace se vyčerpala promixováním zavedených formátů. Samotný obsah, samotné texty, jsou stejné.

Tedy postupy vytváření nových časopisů, případně rozvoje zavedených titulů stojí na zlatém pravidle, které zní: Hlavně nic příliš neměnit, hlavně čtenáře nepřekvapovat. Výše zmíněná citace mluví o tom, že tahle filozofie nejspíš začíná selhávat. Lidé začínají být vůči časopisům slepí a lhostejní (snad až natolik, že si jsou schopní nějaký časopis koupit v trafice omylem), což znamená, že se o ně ve skutečnosti nezajímají. Cestou ven by možná mohla být odvaha a kuráž dělat něco zcela jiného. Doopravdy inovovat a to nikoli grafiku, ale to co je v časopisech opravdu ztuhlé. Totiž obsah, textové formy. Zbavit se zaručených pravd typu: každý ženský časopis musí mít horoskop a křížovku. Zkusit překvapovat.

Ps: Jako zapřísáhlý Respekťák nečtu Reflex, ale mam dojem, že aspoň na titulkách se právě tenhle časák snaží v poslední době šokovat.. viz Rath jako Hitler apod., prý je to snad práce nového šéfredaktora, který se zjevně ničeho nebojí. Asi je to dobře.

ESTELLE´S

Milí vyhnanci, trocha informací ze světa časopisů: Máme zde zajímavou novinku. Nový lucemburský měsíčník City Magazine se rozhodl, že bude měnit jméno s každým číslem. Jméno mu každý měsíc určí titulní hvězda čísla. V prvním čísle bylo touto ctí ilustrátorce Estelle Sidoni, s kterou časopis udělal rozhovor. Krom tototo zajímavého faktu je sama o sobě pozoruhodná i forma zpracování titulní strany. Nemyslíte?

Open publication - Free publishing - More shopping

Ještě pro pány...

Něco pro pány. Mám z nich hroznou radost, tak se musím pochlubit i tu v převážně pánském osazenstvu, a doplnit minulou přehlídku zápisníků. Začalo to knírkem, takže plus mínus zhruba s jistým přeháněním lze říct, že prvotní inspirací mi byl Široký...