vyhnanství: března 2008

30.03.08

Ráno v koupelně

Mám nejasný,

ale o to naléhavější pocit

že právě teď je třeba

vyměnit zubní kartáček,

že jsi již po ránu příliš rozcuchaná

a já špinavý.

25.03.08

...a ostatně

a ostatně "milá" Kamilo
ani ovečky
nerozpoznají někdy
beránka od tygra
- - -
Nepřistupujte k tomu tak emotivně

P. K.

ovečka

můžeš plakat
nevýslovnou
tesknotou
ale ovečka ti stejně řekne
za celý svůj život jsem neviděla
anděla

18.03.08

17.03.08

Všemi odstrkovaný Bystrozraký se i přes svou nelehkou finanční situaci rozhodl odcestovat společně s kamarády do amerického velkoměsta. Držel se v ústraní, tak, jak je mu vlastní, a sbíral odvahu oslovit své krajany. Nemá jim za zlé, že odvahu nenašl..

16.03.08

Ach, New York!

Díky nabídce Student Agency vyrazili o víkendu všichni vyhnanci (krom zraněného bystrozrakého) do New Yorku. Množství dojmů je obrovské, postřehů bezpočet. Nenacházím slov, která se však zařekl najít široký. Do 24 hodin se prý máme těšit na reportáž.

(na fotografii zleva: dlouhý, široký, zámek a černokněžník. U fotoaparátu princezna.)

15.03.08

Hercegovina, jedna rovina

Proč jsou věci jednoduché a proč jsou zároveň tak složité? Kdo se v tom všem, co se v člověku a kolem něho děje, má vyznat, Pane Bože? Na čem vlastně záleží? Na čem skutečně, doopravdy záleží? Odpovídám, jako svatý Tomáš Akvinský: Člověk je šitý podle tvé míry, Pane Bože. Záleží na všem a nezáleží na ničem.

Vezměme si například tak jednoduchou věc, jako je čtení. Děti se učí číst už v první třídě. Ema má maso. Ó my se máme. Zvládne to i ten nejhloupější školák. Stačí, když má v hlavě mozeček. Jenže zná někdo větší záhadu, než je dětský mozeček? Může mi někdo vysvětlit, jak v dětském mozečku vzniká jediné slovo?

Obávám se, že si z nás Pán Bůh dělá srandu. Bojím se, že nás bere vážně. Raduji se a jásám, že si z nás dělá srandu a že nás bere vážně.

Mám o sobě přehnaně vysoké mínění. Pěstuju si iluze, jako domácí zvířátka. Bez nich by mi bylo těžko. Stanu se básníkem a filosofem. Napíšu knihu knih. Udělám..., Pane Bože, co vlastně udělám? Jo, už to mám! Napíšu knihu knih.

14.03.08

Hlupák se smrti nebojí

Ležím v rakvi a celý svět mi leží u nohou. Mám teď konečně dost času, abych si udělal v hlavě pořádek. Člověk musí být mrtvý, aby se mu alespoň trochu rozsvítilo. Ostatně nikdy jsem nevěřil, že život končí smrtí. Ne proto, že to neomylně učí katolická církev, která mi, doufám, zítra vystrojí slušný pohřeb, ale že jsem si nedovedl představit, že by se mnou mohl Bůh skoncovat jen tak. Není pravda, že člověku po smrti už na ničem nezáleží. A už vůbec není pravda, že při posledním vydechnutí se všechno vyřeší a že i ten největší pitomec při umíráčku zmoudří. Člověku sice spadnou šupiny z očí a konečně svůj život uvidí v celé jeho slávě i bídě, ale to neznamená, že své hříchy jednoduše hodí za hlavu.

Přirozeně mám v nové situaci nové schopnosti. Stačí, abych jen pomyslel, a octnu se na libovolném místě v průběhu celé historie vesmíru. Tahle vlastnost se myslím od pradávna přičítala andělům, jenže co já vím o andělech. Také mohu, abych tak řekl, cestovat do problému. Stačí mi, když se z vnějšku podívám na nějakou „věc“ a hned jsem uvnitř. Bez potíží chápu všechny podstatné souvislosti a vím, jak celá záležitost stojí. Ačkoliv tohle není zas tak velká záhada, mám teď prostě vyšší IQ. Žhaví mi to, hádám, na takových 180 až 190 – přiznám se, že dodnes nevím čeho (samozřejmě ne stupňů Celsia, to mi došlo už ve škole). Jsem zkrátka posmrtný génius.