Proč jsou věci jednoduché a proč jsou zároveň tak složité? Kdo se v tom všem, co se v člověku a kolem něho děje, má vyznat, Pane Bože? Na čem vlastně záleží? Na čem skutečně, doopravdy záleží? Odpovídám, jako svatý Tomáš Akvinský: Člověk je šitý podle tvé míry, Pane Bože. Záleží na všem a nezáleží na ničem.
Vezměme si například tak jednoduchou věc, jako je čtení. Děti se učí číst už v první třídě. Ema má maso. Ó my se máme. Zvládne to i ten nejhloupější školák. Stačí, když má v hlavě mozeček. Jenže zná někdo větší záhadu, než je dětský mozeček? Může mi někdo vysvětlit, jak v dětském mozečku vzniká jediné slovo?
Obávám se, že si z nás Pán Bůh dělá srandu. Bojím se, že nás bere vážně. Raduji se a jásám, že si z nás dělá srandu a že nás bere vážně.
Mám o sobě přehnaně vysoké mínění. Pěstuju si iluze, jako domácí zvířátka. Bez nich by mi bylo těžko. Stanu se básníkem a filosofem. Napíšu knihu knih. Udělám..., Pane Bože, co vlastně udělám? Jo, už to mám! Napíšu knihu knih.
1 komentář:
Napiš, čerňo, napiš. Je to jednoduché! Prostě je k tomu třeba postupovat stejně jako ten prvňák nejhloupější.... Nedumat o mozečku a prostě se naučit číst.
Myslím, že problém je v přílišné reflexi..možná, snad, třeba
Okomentovat