vyhnanství: června 2009

23.06.09

Šerm & Švuňk

A: povidej
B: nejdřív hodíš na iniciativu
B: každej má nějakej základ podle zbroje a schopností
B: třeba jeden má 0 s normál brněním a druhej minus 1 s o neco lepsim
B: tezsi brneni trochu oslabuje obranne cislo, ale zlepsuje zbroj
B: No takze boj probiha takto
B: Hodi si dva iniciativu, kdo ma vic, muze utocit
B: zvoli, jestli chce utocit na meč, nebo na tělo
B: když na meč, má bonus plus čtyři, když na tělo tak nic
B: nejdřív útok na meč
B: jde o to, fláknout do protivníkova meče větším útokem, než kolik hodí na obranu
B: když se zadaří, má útočník do budoucna plus 1 na iniciativu
B: a jde další kolo
B: kdyby obrana byla silnější než útok, inc bod by měl k dobru bránící se
B: Když získá útočník bonus za iniciativu a v dalším kole opět vyhraje (ať už jako útočící nebo bránící se) dostává další bod iniciativy
B: Takhle je může sbírat dokud vyhrává
B: Nepustí pak soka k útoku
B: dokud ho on nepřekoná obranou a iniciativa se neobrátí na jeho stranu.... resp. bonus iniciativy
B: To jsou všechno jen šermířské serepetičky
B: Může se ale udělat útok na tělo.
B: Ten je bez bonusu. Když ho obránce nevykryje, je tu zásah
B: na zásah se hází jako na útok, přičemž útočné číslo je hod kostkou plus o kolik útok přehodil obranu
B: Takže třeba jsem útočil 12 a on se bránil 8. Zasáhl jsem. Zásah bude hod kostkou plus 4
B: No a on se brání svou kvalitou zbroje, plus hod kostkou. Takže třeba má tu těžkou zbroj... 6... plus hod. Když se podažří přehodit zbroj, je tu zásah.
B: Zraněný má po zásahu iniciativu mínus tři a v dalších kolech mínus jedna permanentně. Po dvou zásazích už mínus dva...
B: No pak je tam ještě jedna vychytávka
B: Obrana
B: Bránit se můžeš buď normálně...
B: a nebo tak, že deš na férovku po meči, což ti dává obranný bonus plus 4, ale nemůžeš v následujícím kole útočit na tělo
B: No a poslední vychytávka je ještě s tou zbrojí.
B: Každá zbroj má nějakou kvalitu a inc postih žejo
B: To je normální. Ale zásadní věc je to jaké má ta zbroj pokrytí těla.
B: To je vyjádřeno u každé zbroje procenty.
B: Takže třeba hadrová zbroj má 40 procent nechráněných míst
B: Rytířská 10
B: Vtip je v tom, že když jde na zásah... tedy už jsi překonal obranu a deš proti zbroji
B: Tak si můžeš říct, že chceš útočit na nechráněné místo
B: Po hodu proti zbroji si ještě hodíš ta procenta... A když se trefíš do 40 resp do 10 u rytířské... tak jsi způsobil dvojnásobné zranění. Jinak nic
B: a to je celé :-)
B: zkusil jsme si souboj a krásně to fungovalo. 11 kol, dva zásahy a byl tuhej
B: krásně se dá taktizovat
B: Ještě je tam pravidlo, že po neúspěšném zásahu se iniciativy nulují
B: a při dvojnásobném překonání obrany při útoku na meč či dvojnásobné překonání útoku jakoukoli obranou je bonus ne 1 ale 2
B: tys usnul
A: ne..si to ted, kdyz vidim, že si zkoncil zkusim precist... jinak navrhuji abys to zkopiroval a dal na vyhnanstvi
A: to je zásadní připomínka

22.06.09

Pohádka, ve které hříbky hrají jen malou, ale důležitou roli

V každém zkušeném lese se vyskytuje několik zkušených medvědů. Většinou samotaří na svém bodličkovém teritoriu a trvají na tom, že lidé jsou zlí, protože jedí o Vánocích medvědí tlapky.

V této nezkušené pohádce se vyskytuje jeden malý nezkušený medvěd. O lidech a jejich zálibě v pojídání medvědích tlapek pochopitelně slýchal už od raného dětství, takové věci se vykládají medvíďatům, když nechtějí večer zalézt do nory a spát. Tento malý nezkušený medvěd má za sebou pravou medvědí výchovu, ale protože je ještě docela malý, těžko se vyrovnává s okamžikem, kdy ho máma medvědice plácla po prdýlce a vyslala ven do lesa, aby si našel vhodné místo k samotaření. Méďa už zná les jako své blechy, ví, ve kterých stromech se schovávají hnízda lesních včel a kde může přejít řeku suchou tlapkou, ale pořád mu nějak není jasné, co si tu celý ten dlouhý čas sám počne...

Občas v lese potkává lidi. Chodí si tam se skloněnou hlavou, s očima upřenýma do jehličí, tak se vždy stačí před nimi schovat dřív, než si ho všimnou. Asi hledají medvědy, nebo přímo medvědí tlapky, myslí si, vůbec by se tomu nedivil, oni mu ti lidé nepřipadají příliš důvtipní, často stál jim po větru a zvětřili ho někdy? Kdepak! Zato se nadšeně vrhají ke každému hříbku a zcela nelogicky a hloupě je rvou ze země a strkají do lesklých ošklivě barevných tašek místo toho, aby si hezky sedli a pochutnali si na houbové lahůdce. Méďa má houby rád. A proto nerad vidí, když mu je všechny lidé vysbírávají.

Jednou se takto náš Méďa prodíral malinovým křovím a zčista znenadána se vynořil na mýtince a tam člověk jako hrom!
Teda vlastně to nebyl ani tak člověk jako člověčí mládě a vlastně nebylo jako hrom, ale spíš jako věchýtek. Sedělo na pařezu a koukalo tuze smutně. Méďa se pochopitelně polekal a zkusil nebezpečného vetřelce vystrašit mohutností svých tlap a mocností svého hlasu!
Jenže, když se v medvědí škole bralo zastrašující mručení, zrovna nedával pozor, a tak z něj vyšlo jen nesměle a tiše něco jako: „Brum um, bum?!“

Lidské mládě se na něj podívalo modrýma očima, vzdychlo si a to je všechno. Mohl se teď pochopitelně otočit a utíkat, co by mu síly stačily, ale Méďa byl už dlouho sám, a když si to mládě tak vzdychlo, vzdychlo si i něco v něm samém.

Chvíli přešlapoval na místě a pak si přisedl kousek od mláděte na zelený palouček. Žádný z nich nic neříkal, ale jak tam tak spolu svorně notnou chvíli seděli, přestal se Méďa cítit sám. Ale malý človíček měl v očích pořád ten smutek, až se Méďovi srdce svíralo.
Tu si všiml, že na paloučku kvetou kytičky, modré, jako oči toho dítěte.

Utrhl jednu z nich, takové drobné malé kvítečko to bylo, a podává je tomu mláděti...

Dnes už se nedovíme, proč bylo to lidské dítě takové smutné. Víme jenom, že smutek občas dopadá nejen na všechna lidská mláďata, ale i na ty veliké, že má mnoho různých důvodů a příčin. Ale také víme, že občas stačí jedna malá podaná kytička od někoho, kdo sice netuší, proč nám je smutno, ale má v sobě kus medvědí dobrosrdečnosti, a hned se ten smutek tak trochu zmenší...