V každém zkušeném lese se vyskytuje několik zkušených medvědů. Většinou samotaří na svém bodličkovém teritoriu a trvají na tom, že lidé jsou zlí, protože jedí o Vánocích medvědí tlapky.
V této nezkušené pohádce se vyskytuje jeden malý nezkušený medvěd. O lidech a jejich zálibě v pojídání medvědích tlapek pochopitelně slýchal už od raného dětství, takové věci se vykládají medvíďatům, když nechtějí večer zalézt do nory a spát. Tento malý nezkušený medvěd má za sebou pravou medvědí výchovu, ale protože je ještě docela malý, těžko se vyrovnává s okamžikem, kdy ho máma medvědice plácla po prdýlce a vyslala ven do lesa, aby si našel vhodné místo k samotaření. Méďa už zná les jako své blechy, ví, ve kterých stromech se schovávají hnízda lesních včel a kde může přejít řeku suchou tlapkou, ale pořád mu nějak není jasné, co si tu celý ten dlouhý čas sám počne...
Občas v lese potkává lidi. Chodí si tam se skloněnou hlavou, s očima upřenýma do jehličí, tak se vždy stačí před nimi schovat dřív, než si ho všimnou. Asi hledají medvědy, nebo přímo medvědí tlapky, myslí si, vůbec by se tomu nedivil, oni mu ti lidé nepřipadají příliš důvtipní, často stál jim po větru a zvětřili ho někdy? Kdepak! Zato se nadšeně vrhají ke každému hříbku a zcela nelogicky a hloupě je rvou ze země a strkají do lesklých ošklivě barevných tašek místo toho, aby si hezky sedli a pochutnali si na houbové lahůdce. Méďa má houby rád. A proto nerad vidí, když mu je všechny lidé vysbírávají.
Jednou se takto náš Méďa prodíral malinovým křovím a zčista znenadána se vynořil na mýtince a tam člověk jako hrom!
Teda vlastně to nebyl ani tak člověk jako člověčí mládě a vlastně nebylo jako hrom, ale spíš jako věchýtek. Sedělo na pařezu a koukalo tuze smutně. Méďa se pochopitelně polekal a zkusil nebezpečného vetřelce vystrašit mohutností svých tlap a mocností svého hlasu!
Jenže, když se v medvědí škole bralo zastrašující mručení, zrovna nedával pozor, a tak z něj vyšlo jen nesměle a tiše něco jako: „Brum um, bum?!“
Lidské mládě se na něj podívalo modrýma očima, vzdychlo si a to je všechno. Mohl se teď pochopitelně otočit a utíkat, co by mu síly stačily, ale Méďa byl už dlouho sám, a když si to mládě tak vzdychlo, vzdychlo si i něco v něm samém.
Chvíli přešlapoval na místě a pak si přisedl kousek od mláděte na zelený palouček. Žádný z nich nic neříkal, ale jak tam tak spolu svorně notnou chvíli seděli, přestal se Méďa cítit sám. Ale malý človíček měl v očích pořád ten smutek, až se Méďovi srdce svíralo.
Tu si všiml, že na paloučku kvetou kytičky, modré, jako oči toho dítěte.
Utrhl jednu z nich, takové drobné malé kvítečko to bylo, a podává je tomu mláděti...
Dnes už se nedovíme, proč bylo to lidské dítě takové smutné. Víme jenom, že smutek občas dopadá nejen na všechna lidská mláďata, ale i na ty veliké, že má mnoho různých důvodů a příčin. Ale také víme, že občas stačí jedna malá podaná kytička od někoho, kdo sice netuší, proč nám je smutno, ale má v sobě kus medvědí dobrosrdečnosti, a hned se ten smutek tak trochu zmenší...
A na to si, milé velké děti, kdykoli uvidíte pomněnku, vzpomeňte...
6 komentářů:
Nemohu než obdivně se uklonit mistryni jehel, paní Plstičce, madam Rounu, lejdy Pelt.
já též nemohu jinak než se sklonit před bohyní Advertismentu, královnou Šálení, guruem prodejnosti, Obrem mezi marketéry.
zámku, je to velmi hezké, koukám, že i cena je odvážně sebevědomá. tak to má být.
Dlouhý, s tím advertismem to až tak žhavé nebude, poněvadž ta prodejnost je čím dál slabší a slabší, resp. téměř žádná...
Cena je sebevědomá (po zvážení všech pro a proti - sečtení hlasu lidu (z kuchaře) plus hodnota přidaná v podobě paloučku a kytičky (kterou kuchařské vox populi nevidělo) .. ale hlavně.. cena je formována pro Evropu... jojo.. fler půjde do Evropy, tak se puntík na to už cenově chystá :-D Doufám, že jsou na to připraveny i evropské peněženky...
Hoja, no tedy by mne zajímalo, čím to je..ta nízká prodejnost. Jistě je to věc celoflérovská (nevěřím, že zrovna tobě by odpadly faninky). Jistě o tom celý flér filozofuje. jaké jsou názory? Je to ekonomickou krizí? nebo snad už lidi nechtějí flér jako takový? Nebo je z módy plsť?
Tož ve chvíli času chci podrobit podrobnému zkoumání svůj byznys, nicméně nejedná se o věc celoflérovskou (flér kvete stále více), ale posteskly si na to i jiné, dříve velmi úspěšné, fleristky... Zato jiným se dařilo a daří stále, obávám se, že nejde o ekonomickou krizi, alébrž o puntíka (a pochopitelně další) jako takové...
Můj první předpoklad, že je to dáno souhrou několika faktorů se zcela nepotvrdil - vybrakovaný krámek jsem pilně po nocích doplnila na nabízených 60 kusů různého zboží, takže malou nabídkou to není...
Malou veřejnou činností nepochybně - tedy málo často jsem v topu (díky googlu analytics vím přesně, jak moc to "dělá"), málo často píšu blogy, málo často (vůbec) si kupuji místo ve flershow atd. Zkrátka jsem málo vidět a slyšet, ačkoli zboží přidávám...
Konkurence ale roste a roste, takže přidané nové zboží se ocitá v kupce sena.
No a konečně boom plsti trochu povadá, to je podle mého taky nepochybné.
A přišlo léto a s ním chutě na jiný druh zboží a přišla krize a s ním upřednostňování zboží jiného druhu - to jsou vnější, ale určitě roli hrající okolnosti.
Nicméně puntík se nedá - má cíl mít do konce roku relativně stabilní obrat (nikoli příjem) 5.000 káčé a bude na tom pracovat ze všech sil...
Více v mém obchůdku... již zít.. ehm.. příští týden!
dekuji za hezkou analýzu. Je vidět, že o svém byznysu zdravě uvažuješ, proto se nebojím o puntikovu budoucnost. Jistě do týdne přijdeš s novou kampaní a vše zvrátíš v opak.
Jak si tak o tom laicky uvažuju, myslím, že největší potenciál má blogování... nevím. myslím, že asi moc aktivních blogerek na fleru nebude..tedy pokud se puntik vzchopí, může shrábnout moře lačných čtenářek.
Ale pozor.... blogování je sviňa. Se musí denně psát.
Ale do dvou měsíců můžeš začít prodávat na svém blogu banerové pozice (po dohodě s majitely servru), za prachy psát recenze nějakých fleristek atd.
puntik milionářem!!!
Okomentovat