Kdesi na NYXU řekl jakýsi RICHARD03:
Je všeobecně známo, že existují tři kategorie designérů (a řemeslníků všeobecně). - jedni dělají to co zákazník potřebuje, pro ty je důležité odvést dobrou práci. - druzí dělají to co zákazník chce, pro ty je důležité dostat zaplaceno. - třetí dělají to co chtějí sami a to jsou buď umělci nebo looseři.
Tak mě to zaujalo, protože jsem samozřejmě autorem číslo 2. Jako každý takový borec neustále nadávám na klienta, měním všechno donekonečna podle jeho připomínek a nakonec se od výsledku distancuju, protože: "je to vinou klienta sračka nehorázná".
Tedy řemeslník druhé kategorie není nutně, jak naznačuje zmínka o penězích, sviňa myslící jen na zisk. Je to většinou prostředně schopný makáč, který nemá sílu, přesvědčivost a sociální demenci řemeslníků prvního druhu. Tihle nejlepší z nejlepších, tyhle jedničky, kdykoli klient promluví vytahují obočí a přesně zvoleným tónem hlasu mu dávají jasně najevo, kdo je tu odborník a kdo jen tupý vůl. Jsou to lidi sebevědomí a arogantní.
Kladu si teda otázku co s tím. Co mám dělat? Bylo by dobré být jedničkou, ale stačí si uvědomit kolik práce to stojí! Kolik přesvědčování a napůl -hádek. To, že jsem grafik číslo 2 má i spoustu dobrých, pragmatických důvodů: nemusím se donekonečna hádat, nikdy neztratím zakázku atd. Ale uspokojení z práce jde do háje, a to mě na tom asi štve nejvíc.
14.09.09
3 druhy grafiků a řemeslníků vůbec
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Milý dlouhý, já ti nevím... Ono do té první kategorie spadají i "ti, co si myslí, že ví, co zákazník potřebuje" a to může být ošemetné... A na to sebevědomí a aroganci to chce nějaké zázemí, pochybuji, že i "ti, co skutečně dělají to, co je zákazník potřebuje a odvádí dobrou práci" nějak začínali, než si mohli dovolit zákazníkovi arogantně diktovat, co potřebuje (přel. než jim to zákazník je ochoten žrát)...
No a v té první kategorii, přiznejme si, jsou i tací, co jsou bohem nadáni, a beze vší arogance vždy jen tak mimochodem vypracují naprosto úchvaný návrh, který usedlého konzervativního kýčomilovného zadavatele naprosto usadí a rázem umělci vnutí trojnásobný honorář. A pak je tu ještě jiný pohled na skupinu číslo dva, který sedí na náš příklad. Arogantní beze slova animrknoucí tvrďáci, kteří se strašně naserou, když musí toto vše potlačit a raději udělat na jistotu bez odmluv požadovaný kýč. Tito si pak léčí své umělecké potlačené choutky, zpravidla na dobrovolných projektech typu Kafe.
Myslím, že grafici prvního řádu jsou arogantní odjakživa..samozřejmě potřebují nějaké zázemí a sebevědomí. To jim ve většině úřípadů udělá škola. Je už jedno, jestli mají nebo nemají pravdu.. jde o přístup.
děsí mě zkrátka strategie, kterou jedu já a bystrozraký... plánujeme teď katalogy, že. No tak to je práce naprosto odporná, kdy lze jít do klienta a hádat se s ním, ale myslím, že to bude ukázkový případ rozčarování a tupého poskakování pod bičem klienta.. bysrozraký se hádat nebude, známe ho.
Myslím, že cesta vede skrze změnu sebe sama. Pokuste se být co nejlepší v popu - i to je výzva. Kvalitní grafika nemusí nutně být kontroverzní.
Okomentovat