Zalévám svou bonsaj
můj čajovník
Louhuju pět lístků
v konvičce
A odlévám strasti.
Popěvek odkvetl
teď jen zelená
bují a těch pár květů
uschlých z bílé do hněda
na stolku
nechávám ležet
vedle prachu
za tři týdny
Tak dlouho jsem si v duši nepoklízela.
(Zámek)
12.06.08
Každodenní péče o bonsaj
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Moc pěkná, ač trpce rozporuplná záležitost. První sloka je problém. Odvážná výměna správného "svůj" za "můj" je zajímavá jako oko v hlavě. Tato rebelská záměna vrhá pozornost více na čajovou bonsaj, nežli na osobu zalévající. Češtinářská problém je hravě přehlédnut, jelikož čtenář z prvního řádku ví, že autorka umí správně rozlišit, kde dát "svůj" a kde "můj". Když potom v druhém řádku přijde záměna obou entit, tleská kritik nad onou odvážnou deformací. Dvakrát použité "svou" a "svůj" by naši vkusoměrku zatížilo přílišnou zájmenovitostí. Tomu se ale zámek vtipně vyhnul protiútokem, ve kterém z obou zájmen učinil jádro obrazu a povíšil je tak nad obyčejnou zájmenovitost.
Čistě obrazně mi první sloka připadá nesrovnatelně nemotornější než následující sekvence. Přenos lístků z bonsaje do čaje je zachycen heslovitě, ačkoli jinak je pro báseň charakteristická celistvost a plynulost.
"Odlévání strasti" je jakási předzvěst a návěstí posledního řádku celé básně. Tento zdvojující prvek, kdy první čtyři řádky první sloky jsou jakoby znovu vyloženy a rozvedeny celou druhou slokou a poslední řádek první sloky je také znovu zpřítomněn a rozšířen posledním řádkem, se mi líbí.
Teď ke druhé sloce. Ta je skvělá. První čtyřverší skvěle zní, asonance "zelená/do hněda" je čupr. A ta práce s přesahy v druhém a třetím řádku! Rovněž následující minimalistické rozvedení s autorčiným typicky puntičkářským citem pro vtip a detail, je kouzelné.
Polopatičnost poslendího řádku působí rozporuplně. Na jednu stranu mne dráždí lopatovitost, na druhou stranu k autorčině poetice takovýto styl upřímnosti a přímosti neodmyslitelně patří, je to autorčin způsob intimity. Takto jsem také nakonec poslední řádek po více čteních přijal.
Moc se mi líbí... poslední verš od někud znám..znám..nevim..od někud jej znám... nejak mi to kazí dojem.. nevim proc.... na původnost nevěřím, není nad citace a výpůjčky ;)
ale stejne..treba kdyz bych si vzpomněl
ted si du precist širokého plky.
nevim, nevim jak na to...proste se mi to líbí.. nenacházím interpretaci nenapada me nic a to je dobře. myslím, že je to asi poezie.
ta druhá sloka je opravdu hutná..což neznamená, že jsem schopen neco vytknout první sloce..... proste mam podezreni, že tam nekde bude nejaky smysl, ktery mi ale ne a ne docvaknout
Okomentovat