Píšu do písku své jméno. Jediné jméno z bezpočtu lidských jmen. Skládám z písmen sám sebe. Myslím, že se mnou bude legrace.
Proč se nesnažím dělat něco pořádného? Například postavit dům. Ale já se snažím. Píšu a píšu už třicet let. Slovo vedle slova. Vdechy a výdechy. Údery srdečních chlopní. Každý rok osmdesát miliónů.
Možná si myslíte, že jsem blázen. Žádný blázen. Pisálek. Netalentovaný až pánbůh brání. Poeta, básník. Nic seriózního. Nebesa, hvězdy, atomy, písek na břehu mořském. Roztřesená flaksa, nezřetelný tvar.
Moje máma byla krásná a je z ní stařenka. Táhnu za sebou pupeční šňůru už padesát let. Odšmikli mě o půl šesté ráno. To už tatínek chodil do práce.
22.01.08
Skládám se z písmen
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
I ty jsi vyhnancem
- černokněžníku
svým jménems proklál zem
z legrace do písku
Jsi bláznem vyhnaným
z domova blázince
a žalmem zpívaným
u brány káznice
černokněžníku, nu už se těšíme na další vyprávění. Jestli opravdu tolik žiješ slovem, jsi-li celý z písmenek... tak to asi můžeme očekávat nějakou velmi podrobnou autobiografii.
Zdá se, že to bereš od zrození... nechtěl bys psát spíš každodenní deník?
A ještě jedno: velmi ti to sluší, černokněžníku!
Okomentovat