Na železničním mostě dělníci tlukou, tlukou rez
a píseň padá střemhlav do údolí.
Tohle je píseň! Za krkem až bolí
a chlapík, který zpívá, zaklesnul se jednou nohou do traverz
a druhou nepřestává nad propastí kývat.
Vemte mne, chlapci, s sebou do party,
tohle je čistá práce pro básníka!
My také bušíme a otloukáme rez.
Dovedem odfouknout i hořkou pěnu z piva,
i s námi vítr zlý
na tenkém lanku smýkal,
a místo orchidejí
svým láskám nosili jsme ze zahrádky bez.
6 komentářů:
Náhodou mám přístup k tajnému archivu, ve kterém jest uložen Skácelův původní rukopis. Je to možná až šokující, ale ta báseň takto není celá! Chybí jí poslední dva verše, snad je zvládnu takto z patra paměti.
"A my tě k sobě béřeme,
kovati smíš i dvéře mé."
Dovoluji si domnívat se, že důvod, proč tato část básně nebyla otištěna v oficiálních vydáních je ten, že kdosi nechtěl, aby přišla nová vlna poezie, kterou Skácel právě přelomovou zěmnou slohu v samotném vrcholu básně signalizoval.
ee
široký, já bych tě furt jen plácal po zádech. V tobě ožívá něco z velkého Buriana.. a kousek snad i z Pana Wericha
No milý Dlouhý, tak ti na to plácání Širokého po zádech, půjčím moje pravítko. Hodlám si pořídit nerozbitné.
sadomasochismus?
erotika?
ee!
Okomentovat