Art director magazínu Time Arthur Hochstein sestavuje rok co rok žebříček top deseti nejlepších časopiseckých titulek. Žebříček za rok 2008 si můžete prohlédnout ZDE. Hochstein ke svému hodnocení vždy přidává krátké povídání. Komentář z loňského roku věnovaný vítězné titulce vám teď přináším v překladu, zaznívá v něm totiž leccos zajímavého. Vyhrál samozřejmě New Yorker ;)
Legendární ilustrátor a designer Milton Glaset často mluví o čtenářích časopisů jako o "kmenu". Jistě jen málo časopisů tuto myšlenku demonstruje lépe než The New Yorker, který šije svůj obsah a redakční skladbu na míru čtenářům jistého přesně určeného nastavení mysli bez ohledu na to, kde žijí. Toto jasné sebeurčení dává New Yorkeru velikou volnost při tvorbě titulních stran. Dává redakci možnost mluvit zvláštním kódem určeným členům kmene. New Yorker tuto svobodu využívá opravdu skvěle a tento seznam, který vám přináším, by mohl být klidně naplněm jen jeho titulkami. Já se však zaměřím na jedinou: titulní stranu, která vyšla ihned po prezidentských volbách. Ilustrace od Boba Staakea zobrazuje měsíc - chytře zbavený vnitřku tak, aby zobrazoval písmeno "O" z názvu časopisu - vrhající svůj svit na Lincolnův památník. (Nejsem si jist, že by se v této záři mohly sloupy tak moc odrážet, ale co, to je umělecká licence.) Proč je tato titulka skvělá? Nepředvádí nějaký vítězný tanec. Spíše šeptá čtenářům (kmeni): "Všechno je v pořádku - naše země je zase v bezpečí." Celá scéna je situována do nočních hodin, kdy se sice dějou různé nekalé věci, ale je to zároveň čas, kdy lidé bezpečně a klidně spí. Krom toho je celý výjev krásně vyveden. Podtrženo: tato titulka je zkrátka vynikající.
04.11.09
The New Yorker, Nov. 17, 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Titulka je hezká, něžná, čistá a vkusná, ale nechápu, proč by měla být nejlepší. To se mi nezdá. Zas takový dojem na mě neudělala.
O její výjimečnosti mě nepřesvědčila ani autorova interpretace onho krásného obrázku od Boba. Znepokojuje mě vyřízlý měsíc ve tvaru "O"... jedná se přece o zatmění. A to pro mě není zrovna symbol tichého bezpečí.
No nejlepší je asi proto, že byla v daném roce jednou z nejpovedenějších prezentací "jiné sémiotiky", "zvláštního jazykového kódu" či "šeptání kmenu" New Yorkeru. Je zřejmé, že autor žebříčku by jinak nechal vyhrát jinou jeho titulní stranu, protože z jeho hlediska představuje mezi časopisy jaksi vyšší level.
Krom toho je to titulka vyšlá ve velmi významný den, zatížená velikou pozorností veřejnosti. Je to příspěvek k jistě velmi uniformě idiotskému oslavování nového prezidenta. Je to titulka, na které NENÍ tvář Obamy, i když zrovna tohle je den, na kdy to měl cela jasně předplacené.
Kvalita titulní strany se podle mě nehodnotí hlavně podle své "krásy" a nádhernosti. Je to vždy nositel nějaké zprávy, přispívá to k dialogu. Proto je užitečné číst odůvodnění pod jenotlivýma titulkama, které se v onom top 10 umístily (já to tedy nečet). Jediným příkladem, kde bodovala jen forma je snad titulka Interview... zvláštní je pak titulka Rolling Stone, kde je přes celou jen smějící se Obama.. tahle titulka vyhrála první místo ještě v nějakém jiném žebříčku.. tenkrát jsem si četl odůvodnění.... psali: byly tisíce titulek s obamou, tisíce fotografií, ale žádná nedokázala opravdu vystihnout DUŠI Obamy, vystihnout jeho osobnost, to jaký je, co do něj američané vkládají za naděje.. až tahle fotografie na titulce rolling Stone...
je na tom všem zkrátka vidět, že v zahraničí je časopisecký průmysl na výši vysoké.. dovedou tam dělat esoterické titulky New Yorkeru.. dovedou tam ocenit pouhou dobrou fotku a tak.
A nakonec k princeznině velice správnému upozornění na zatmění měsíce. To mě nenapadlo :) Je to kritika na té správné úrovni, je to jaksi možná nechtěná chyba.. co víme. Když bych byl komentátor v nějakého konkurenčního plátku a chtěl bych New Yorkeru naložit, byl bych velice šťastný, když by mě tohle napadlo.. titulek zní: Zatmění měsíce nad Bílým domeme... nebo tak nějak
Ta titulka je vskutku velmi vkusná, stejně jako jiné jeho titulky, jak jsi nám je představil v minulém příspěvku. Vyjadřuje to, jaké to je, když Obama... Přišla noc, černota, ve které svítí bílá duše ameriky. Měsíční O připomíná spíše americké dreamworks, což dokresluje atmosféru docela trefným prvkem. Jen ten rybařící šotek chybí - jsme přecijen v realitě. Zatmění měsíce je sice logicky vzato přítomné, exprese celého obrazu i grafická podoba tohoto tohoto zatmění však nemluví pro tento výklad, právě tak jako mnohé básnické metafory neznamenají to, co doslovně znamenají. Vždyť uprostřed toho zatmění vrcholí gradient okolní záře. Je ro spíš průstřel měsíce, jak kdesi napsal Mikulášek.
Okomentovat