Nemohu žít tak lehkomyslně, jako jsem žila dosud. V pětadvaceti už má mít člověk rozum. Měl by vědět, co chce a co ne. A proto jsem nechala školy. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Studium hrálo významnou roli v mém životě velmi dlouho. Nechci zcela potlačovat jeho význam, zejména poslední léta strávená na FF UP v Olomouci pro mě byla přínosem. Jazyk i literatura pro mě nabyly zcela nové podoby a významu. Dál však jít už nechci a ani nemohu, protivila bych se sama sobě. Probudilo se ve mně srdce. Neznámým jazykem mi vypráví příběhy. Nechci, aby přestalo. Jazyk srdce je jiný než jazyk lidí. Je plný krve, je to jazyk ducha. Je těžké mu porozumět. Ale je to nezbytné. Musíme si jej znovu osvojit. Na FF UP jej nevyučují.
27.01.10
- - -
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
12 komentářů:
Asi není úplně košér, když se k příspěvku jako první vyjadřuje jeho autor, nicméně nemohu odolat.
Až teď mi došlo, jak srandovně to celé působí: pětadvacetiletá kočka, která se svěřuje, že nemůže žít tak lehkomyslně jako dosud. Neuvěřitelně komické.
Černá nesmrtelná kočka, ve které se probudilo srdce. Něco jako by se po nekonečně dlouhé době v katovi vzbudilo svědomí a on již nemohl dál. Tato bytost již nechce šířit smůlu mezi lidmi, chce opustit starou obnošenou vestu svého života, chce se dát odbarvit.. chce lidem pomáhat, vrnět na jejich klínech.
Pro upřesnění dodávám, že Černá je mojí vnučkou, já jsem matka její matky.Mňauííííííííííííííííííííí!
Některých rozhodnutí člověk možná později lituje, některá rozhodnutí nejsou možná vůbec rozumná, ale někdy jsou to přesně ta, která člověk měl udělat, aby ho to zavedlo někam, kam chce, měl by jít nebo kde ho čeká štěstí. Pro život, svět a hlavně člověka samotného je myslím ale vždy tím správným, pokud je to on, kdo rozhoduje a pokud rozhoduje uvážlivě, třebas nerozumně, ale neustupuje, není k takovému rozhodnutí vehnán (nebo vyhnán?!), ale on sám rozhoduje a rozhodne. Ať žije člověk rozhodný a ať tato cesta je pro princeznu šťastným krokem!
Snad to nebude znít příliš cynicky, ale mám takový pocit, že Pán hlouposti zachvacuje celý náš rod. Název vyhnanství snad ani nemohl býti více věšteckým. Měli bychom říct tátovi, aby na naši ochranu založil neziskovku.
Milá princezno, přeji vše nejlepší k rozhodnutí. Nemohu než poukánaz na to, co byla řekla Zámek. Bez Mgr. se sice bude složitěji uplatňovat než s Bc., ale i s tím už to de a pokud se dostaneš někam, kde se ti bude líbit a kde bude Mgr. žádoucí, můžeš si v kterémkoli věku s kolika chceš dětmi toto přidělat. Nyní již jen přeji brzkou svatbu a... ono probuzené srdce, není to náhodou devítiměsíční srdce?
Tak za prvé, ani Erik Tabery není magistr, ale myslím, že jen bakalář. A za druhé a za hlavní: nevím, jestli to studium není cesta do pekel. Normální svět se od toho akademického značně liší. Bojím se, že se naučím žít mezi akademiky, a pak budu muset jednoho dne z jejich doupěte odejít a učit se zase všechno od začátku.
Zjistila jsem, že neumím normálně žít, dokážu jen chodit do školy, číst knihy a psát referáty. To mě dost děsí. Už jsem kvůli tomu i plakala. Laila mi podávala kapesníčky a snažila se mě rozveselit fingovanými pády a veselými kočičími písničkami.Nakonec mi dokonce povolila, abych si sáhla na její nejjemnější kožíšek na bříšku.
Tojo, normální svět je jiný a člověk do něj dřív či později vyjít musí... Proto je dobré mít na něj nějaké berličky, jako třeba tu školu, čím víc berliček, tím se v tom normálním světě žije líp.. Ale jde to i bez toho. A taky je možnost v tom akademickém světě zůstat nafurt.. A kdyby všechny dny v normálním světě byly jako můj včerejší, tak bych udělala pro to všechno, abych se v ak. doupěti zahnízdila... Ale nikde není růžovo.
Kája zpívá "jdi za štěstím..."
http://www.youtube.com/watch?v=kzrn4rQb8z4
Tak za prvé, Já dokonce nejsem ani Bc. a za druhé, ono skoro spíš než že by se člověk zabydlel ve světě akademickém a nebyl způsobilý pro ten svět reálný hrozí, že se člověk nezabydlí ani v tom světě akademickém a celý svět včetně akademie mu do smrti zůstane záhadou.
široký, na tom něco bude, nechci v životě žádné záhady...
Dnes jsme byli ve spořce, a tam se nás ta úřednice ptala na nejvyšší dosažené vzdělání. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nechalo klidnou. Možná, že kdyby Dlouhý dostudoval, budeme mít lepší koeficient...
Já se moc necítím na to, abych to dostudovávala pozděj. Buď teď, anebo nikdy.
Navíc mě dere přestava, že někdo získá "moje" téma diplomky a bude o něm psát u "mého" konzultanta! No, a pak že na tom akademickém světě nejsem závislá.
Cítím se rozervaná a rozevlátá a volám spoluvyhnance o pomoc.
Letní semestr má 13 výukových týdnů, myslíte, že je to moc?
Milá princezno, vidím, že jsi na ochybách a tak neváhám a letím ti vstříc s povzbuzením. Neboj se na to vykašlat, jednou ses tak rozhodla, tak si za tím stůj. K čemu být magistrou, důležitější je cítit jazyk plný krve a srdce uvnitř srdce. Pokud otázka zní teď, nebo nikdy, tak jednoznačně nikdy!
A já zas pořád říkám, že takováto rozhodnutí je třeba dělat v běhu a ne před, kdy je čovek ovlivněný, nechce se mu, necítí to, ale až je v tom, pak totiž třebas zjistí, že ho to vlastně ba, že ho to těší a že to chce... Anebo ne. Ale nepřipraví se předem o možnost to zjistit.
Okomentovat