05.02.08

Nepoznány se míjejí duše,
každá svou rozžatou svítilnu při potkání cloní, nedůvěřivá.

OTOKAR BŘEZINA

Vystavil/a princezna v 18:40

3 komentáře:

černokněžník řekl(a)...

Napsali jste k mým pokusům spoustu milých i kritických slov. Princezna, myslím, byla nejpřímočařejší. A já vlastně nic, nebo skoro nic. Jako bych při potkání sklopil nedůvěřivě svou luceru, jako bychom se nepoznáni míjeli. Přitom jsem se spoustu věcí dozvěděl o tobě Dlouhý, Princezno, Zámku, Široký i o sobě. Nemůžu říct, že bych vás nepoznával. A nemyslím, že vašemu pohledu uniklo blikotání mé hromničky-bludičky. Potkal jsem vás a minul téměř mlčky jen proto, že reagovat nedokážu. Ne proto, že bych byl nedůvěřivý, ne proto, že bych měl strach, ale proto, že nezvládám odžít, co bych chtěl a měl. Není to tak většinou mezi lidmi?

5. února 2008 v 21:13
Tomáš Gabriel řekl(a)...

Nepropadej depresivním melancholům, statný čárostřelče. Povznes se levitačním kouzlem. Toto je svět literatury, nikoli odžití problémů. Co se napíš, nemusí být odžité jinde, než v životě právě napsaného písma. Jestlis něco nedobrého ukrutně začaroval a zaklel a jsi tedy vyhnancem, nic ti nebrání ve vyhnanství spolu s ostatními vyhnanými výt. Jen pojď, cernokněžníku milý, zkust to a uvidíš ajké to je sladké napsat kupříkladu pod mé příspěvky, že jsou krásné, ale že bys ve třetí větě vyměnil alébrž za nýbržlež.

Neb kdo je němý,
bojí se neví...
Neb kdo nic nekoná
třese se jako opona
Neb kdo nic nepíše
žužlá trpkého slepýše

5. února 2008 v 22:01
dlouhý řekl(a)...

rozhodně bych to takto viděl i já..copak černokněžníka pamatuje někdo jinak než s andělským úsměvem?

5. února 2008 v 22:07

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)