Vážení,
jak vidím, je to tady jedna chytrá hlavinka vedle druhé. Proto jsem si pro Vás připravila sice malou, ale neobyčejně náročnou a zábavnou hru. Pečlivě si přečtěte následující otázky, poté se na ně pokuste odpovědět. Nemělo by vám to trvat déle než půl hodiny. Odpovědi zasílejte jako komentáře, samozřejmě řádně očíslované, aby se ve Vašich odpovědích dokázali orientovat ostatní členové našeho klubu.
Předem upozorňuji, že je zakázáno vkládat jakákoliv moudra z příruček, z přednášek, z knih. Naším cílem není dokázat, jak jsme sečtělí, anóbrž pokusit se definovat svůj vztah k jazyku a komunikaci. Avšak je třeba ještě zdůraznit, že neusilujeme o sice originální, ale nepravdivé, vymyšlené odpovědi, o kterých autor nebude vnitřně přesvědčen.
1. Čím je jazyk důležitý pro společnost?
2. Čím je jazyk důležitý pro jedince?
3. Čím je jazyk důležitý pro Vás samotné?
4. Co je to komunikace?
5. Jaké jsou její možnosti a omezení?
19.02.08
jazykozpyt
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
Tak to vypadá na příkladně nastolenou plodnou debatu! Jak znám Širokého, tak až to uvidí, hned mu budou hořet prsty v naději na správně nabroušenou diskusi...
(Posouvám se do roli zamčeného pozorovatele... a jdu žďuchnout do Širokého, jestli ovšem už zrovna v tuto chvíli nežhaví klávesnicu ;-) )
1. Čím je jazyk důležitý pro společnost?
Zejména svou jazykově společenskou funkcí. Pokud by odpoveď měla být přesnější, bylo by třeba specifikovat druh společnosti. třeba pro společnost podnapilých dam je jazyk zhola nedůležitý. Naopak pro společnost střízlivých mužů, snažících se oblouznit mírně podnapilé dámy, je jazyk prostředkem svrchovaně důležitým, pokud ovšem dány nejsou svolny s nejazykovou manuální manipulací. Šlo-li by o společnost všehomírnou, pak je pro ni jazyk čímsi, co by se dalo definovat jako dorozumívací prostředek nebo dokonce předpoklad možnosti myšlení vůbec, což ovšem neplatí, jelikož je to z knížky. Dále je třeba míti na paměti aspekty mezijazyčné, jazyky jsou různé, pročež si pramálo rozumíme s cizinci, což je mimořádně rozšířený fenomén.
2. Čím je jazyk důležitý pro jedince?
Jedinec, ovládající jazyk, má vyhráno, jelikož se velice pravděpodobně alespoň s některými lidmi na zeim domluví. Důležitý je ale také pro toho, kdo se ocitne v naprosté izolaci. Díky jazyku může sám sebe o této izolaci informovat, jakož i o jiných jevech, což ale již není dostatečně banální pohled, takže byl jistě i v knížkách. Pak by se dalo pohovořit o vztahu umělce literárního k jazyku. Mohlo by se říci, že básníci překračováním pravidel konkrétního jazyka jazyk překračují. Překračují jej ale jazykově, tedy je tu cosi podezřelého. LOGOS je ale z cizí knížky, takže konec.
3. Čím je jazyk důležitý pro Vás samotné?
Především bodem 1 a 2. Občas se mi velmi líbí jeho konkrétní použití, což mne nezříka dojímá. Většina lidí mi jeho prostřednictvím posílá různé informace.
4. Co je to komunikace?
Komunikace je přenos informace, což je ovšem z nějaké knížky, ale omlouvá mne snad, že v té knížce to jistě napsali trochu jinak a správněji. Možná že komunikace je jen oboustranná, tedy by jí nebylo mluvení k bohu, možná že ne... co já vím, to záleží skutečně jen na tom, jak někdo moudrý komunikaci definoval.
5. Jaké jsou její možnosti a omezení?
Možnosti komunikace jsou takové, jaké jsou popsány v její definici, kterou jednak přesně neznám a druhak bych ji stejně nemohl využít, jelikož by byla z knížky. S omezeními se to má podobně. Laicky bych ale řekl, že komunikovat se dá jen tehdy, když mne druhá strana může nějak vnímat. Takže by omezením mohla mýt třeba stěna, nebo vákuum. Jde samozřejmě o to, jaký typ komunikace by měl být nastolen, zda zvukový, literární, manuálně dotekový či hravě střídavý, mentální a podobně. V možnostech komunikace by pak zejména mohlo být něco sdělit, dozvědět se, poslat informaci, nebo lhát či lichotit ženě, poppípadě jí poslat poštou nějaké psaní nebo v kombinovaném případě i pásku v audio nahrávkou.
ale zámku, nikam se, prosím, neposouvej, zahraj si taky. Vždyť je to jen hraaaaa. Důležité je shromáždit co nejvíce odpovědí. Ta pravidla, která uvádím platí pro všechny bez rozdílu. Nebojím se proto, že nás široký zase zavalí svou "antropologií".
Čím více hráčů, tím lépe, jenom tak se dozvíme něco skutečně zajímavého o sobě, o jazyku, o světě.
No já kapituluji - neb jsem bohužel již příliš poznamenaná teorií o teoriích komunikace... a neb jsem dnes příliš myšlenkově vyhořelá, abych se dokázala od nich odpoutat...
No a katapultuji se s řehotem po přečtení Širokého komentáře, zejména bod jedna a jeho příklad důležitosti komunikace pro společnost mě dostal. Vyčetla bych mu nereálnost daného příkladu, protože pravděpodobnost, že by se někde našla zároveň podnapilá ženská společnost a střízlivá mužská, je pramalá, ale nechci žertovně spamovat, protože to vypadá na velmi pěknou diskusi... tak hola.
Zámek pšt howgh
no, já jsem také hodně poznamenaná ze školy, ale zábavné a zajímavé je vymyslet to jinak, po svém. Přiznávám se, že už jsem dneska tuhle hru jednou hrála se spolužačkama a malým skřítkem ve škole. Měla jsem s tím dost problém, to jo... ale když člověk přežije první šok způsobený dotazem malého skřítka: "A jak ty to máš vlastně s jazykem?" už se nemusí ničeho bát, určitě nějakou tu odpověď nalezne.
Tak nědělej okolky, caviky a Zagorku, princezno, a něčím nás oblaž. Třeba i příklady toho co jiní povídali. Pakliže si přesně nevzpomínáš, udej i nepřesnosti.
1. Bez možnosti dorozumění nějakým jazykem není společnost společností. Byli by jen izolovaní jednotlivci. Vlastně nebyli. Leaže by bylo možné vrátit se do předlidského stavu a vytvořit nějakou "společnost" bez jazyka s vědomým, reflektovaným obsahem.
2. Je důležitý jednak k uvědomění si sebe sama jako lidského jedince (možnost říct já)a objevení vlastní role v životě, druhak, jak s oblibou říká Široký, k navázání kontaktu s okolím (lidmi).
3. Díky jazyku nejsem "němá tvář" navíc bez pořádných instinktů. A můži si povídat, něco někomu říkat a rozumět a reagovat, když mi někdo něco říká.
4. Navazování vědomých vztahů.
5. Možnosti jsou obrovské, myslím že téměř neohraničitelné. Omezení jsou dána tím, že každý z nás má k dispozici jen jeden lidský život. Ale věřím, že komunikace pokračuje i po smrti.
nemůžu dnes oblažovat, musím pracovat, opravdu tvrdě.
1.pro společnost je jazyk důležitý tím, že se díky němu můžeme pořádně naštvat (třeba já se dnes naštval..)... naštvat se komplikovaně a do hloubi... bez jazyka bysme měli v hlavě prázdno a bylo by to dost možná dost spokojené prázdno.
2. vším.. bez něj sme nic
3. vším, nepředstavitelně..bylo by třeba číst víc knih - po jejich přečtení bych asi napsal spíš "neeeeepředstavitelně".
4. Myslím, že to má něco společného se střetáváním se obecně. Při obědu komunikuju s polévkou, na záchodě s toaleťákem, a celý život budu komunikovat se vzduchem. Vždycky mně přišla zajímavá představa, kterou mi vnukl muj učitel biologie. Povídal, že bychom si měli uvědomit, že nás tu je třicet a že všichni dýcháme jeden vzduch, a že ten vzduch dýcháme po sobě, dýcháme vzduch, který byl v jeho plicích, v plicích každého z nás v učebně. Zkrátka poukázal na to, jak intimně se ohmatáváme a dotýkáme dýcháním.
Dlouhý, pravdu díš, ale bystro dodati, že intimně sdílíme nejen vzduch, ale i ta slova, které po sobě různě opakujeme. Otec Fura by ze mne měl jistě radost.
hmmm, ano, rozhodně, ta vzduchová metonymie je neskutečně inspirující, antré, arivé, resté, monté, alé jak by řekl můj kavkazský přítel Muji.
Okomentovat