Aktualizace - brože/placky vzbudily ohlas - jeden ohlas si dokonce zadal vlastní tématické jako dárek pro jistého pana Fenoména kulinářské blogové scény s přesahem - poznáte podle buttonů?
Drazí moji, postupně se mi rozrůstá škála dobročinného designování. Ať je to záslužný projekt Kafe nebo kniha pro kamaráda Jiřího T. Krále.
Mimochodem.... velkým krokem do světa dobrých činů je zřejmě dělání knih obecně. Láká mě to. Dojímají mě osudy nakladatele Floriana, podivína Váchala a jejich soudobých protějšků z různých bizardních mininakladatelství. Pravý nakladatel se pro věc samozřejmě obětuje. Rodina je živa z mála, a když se díky akci v supermárketu povede nečekaně ušetřit, peníze se vrazí do další knihy. Já jsem zatím nevrazil nic nikam. A nikdy nevrazím, protože moje nastávající je rozumná žena. Jediné co mi zbývá je štedré nakládání s vlastním časem. Práce zadarmo na všemožných frontách, zvláště těch, kde se nejedná o věčné hodnoty, ale o blbost. Protože ale moje žena je doopravdy rozumná, nějak mi nechce trpět ani tuto formu seberozdávání. Proto pro sebe potřebuju akce krátkodobé a rychlé... zde se dostávám na konec odbočky a nezbývá mi než osvětlit tajemný titulek postu.
48HR MAGAZINE je zajímavý projekt založený asi na tomto: jakási partička hodlá udělat během dvou dnů časopis od á do z. Od napsání, přes focení, designování, tištění, po rozeslání všelikým lidem. Vykrmit plánovaný časopis v dané době máme my, internetová komunita. Někdy v květnu bude nám všem, co se přihlásíme, zasláno téma čísla s tím, že pokud chcem, právě nám začalo odtikávat 24 hodin, během kterých můžeme poslat své kousky... texty, fotky, umění jakéhokoli druhu. Redakce to poskládá a nakonec pošle do vaší schránky.
Tak že bych to zkusil? Co vy vyhnanci, zkusíte? Myslím, že lze i posílat fotky uplstěných objektů.
Zapálil si a řekl:
Narychlo opuštěný byt,
ve kterém se ale na nic nezapomnělo...
Nedopalky cigaret
nejsou v popelníku
Dokonce i noviny s rozhozeným hřbetem
zdají se být již přečtené
Vrah po sobě nezanechal
ani vraždu
Všechen ten dokonalý spěch
ruší jenom šálek vyschlé kávy,
i když i ta vypadá, jako právě vypitá...
Je krásné se občas cítit obdivován. V poslední době se mi toho blaha dostalo od milé princezny a jejích spolubohemistek. Holky totiž organizovaly tradiční bohemistický večírek FFUP a já byl jakožto notoricky známý grafik vyzván k navržení propagačních matriálů. To je úkol, který nikdy neodmítám, jakkoli takový bystrozraký na takovéto věci má svůj vlastní velmi nepříjemný a důchodcovský názor.
Radostně jsem se tedy pustil do všeho toho navrhování návrhů, přepracovávání, posléze vyrábění různých mutací, tisknutí a ořezávání . Jediné co jsem nedělal bylo samotné vyvěšování plakátů a rozdávání pozvánek (plakát velikosti A3 i pozvánku pro učitele velikosti vizitky viz výše).
Na samotný bočírek jsem osobně zašel a musím říci, že zábava byla veliká, pivo levné, kapela dobrá a milé bohemistky krásné. Dokonce jsem dostal i zaplaceno: po odečtení nákladů na tisk apod rovných 50 korun, nepočítaje v to volný vstup na akci. No zkrátka bylo to krásné a jsem za to rád.
ps: přidávám bohemistický vtip na závěr, který pronesl do ztichlého sálu úpěnlivým voláním Měkký jer: "Je tady Jiří Orten? Prosím vás, je tu někde Jiří Orten?! Neviděl jste prosím někdo Jiřího Ortena?! Před klubem na něho čeká sanitka!"
Už je tomu téměř šest let, kdy se Ona, naivní venkovská dívka...
...a On pražský intelektuál, který se se svým světobolem utíkal k přírodě,...
jednoho dne potkali v lese a začali spolu chodit.
Blahopřejeme k výročí!!!
Zdá se, že naprosto nepřekonatelný vliv na sledovanost a troufnu si z vlastní zkušenosti říct , že i částečně na prodej, má, když se dostanete do fler novinek - tedy mejlu rozesílaným každé pondělí všem nakupujícím i prodejcům, kteří si o to řekli, nebo neřekli si, že nechtějí. Tuto skutečnost však naprosto nijak nemůžete ovlivnit, výběr do novinek je zcela v rukou flertýmu.
A protože fler prostě roste každým měsícem (o tom si můžete číst a strategicky pro vlastní účely spekulovat také na fleru), tak mě až překvapilo, jak velký vliv novinky mají.
Naposledy jsem to štěstí měla tuším někdy v říjnu a v pondělí 25.ledna 2010 přesně někdy po jedné hodině znovu a přineslo mi to naprosto rekordní sledovanost - přes osmset návštěv za den, což je vůbec nejvíce v historii mého sledování na googlu analyticsu od 1. března 2009, jakož zřejmě jistě celkově vůbec, protože prostě fler byl před tím prcek.
Jednalo se o tento zápisník:
Přesná čísla říkají 838 návštěv, 3183 kliknutí. Pro srovnání běžně puntík za den navštíví průměrně nejvíce od 100 do 200 návštěv a v historii další nejsledovanější výrobek a to také díky tomu, že se dostal do novinkového mejlu, byl palubní deník a měl 1825 kliknutí, tedy o polovinu méně.
Tak trochu jsem doufala, když jsem v sobotu vkládala první šité bubliny a setkala se s velmi pozitivními reakcemi, že by se třeba náhodou mohly dostat do novinek, ačkoli jsem tam byla před týdnem... A štěstí se na mě usmálo. Ve 13.30 přišel novinkový mejl a nyní v 15.30, tedy za dvě hodiny, se mi počet shlédnutí Béďi zvýšil dvakrát tolik, než za poslední dva dny.
(Mimochodem Béďa se cítí roztrpčen, že mu ani jeden vyhnanec nad jeho k sežráním kukučem níže nerozplýval - dokonce mi dnes při nafocování ještě jedné bubliny odmítl kvůli tomu modelkovat!)
A ještě ukázka všech minulý týden vložených nových zápisníků - aneb takto to dopadlo se všemi záložkami, které jsem plstila po dobu silvestrovského pobytu v Kuchaři:
...je stará a pochopitelně výborná veselohra s Oldřichem Novým v hlavní roli. O jiném Valentýnu nic nevím a nechci vědět, akorát prostě mě to zrovna napadlo... Tohleto:
... a šlo to do prodeje. První textilní dekorace u puntíka, malý odkrok od plstění... A na zkoušku šly do nabídky také tyto linorytové dekorace:
Uvidíme, jak si povedou...
Další novinkou je nová krásná modelka... Co říkáš Béďo?
Jo, aha, míítů :o*
Nemohu žít tak lehkomyslně, jako jsem žila dosud. V pětadvaceti už má mít člověk rozum. Měl by vědět, co chce a co ne. A proto jsem nechala školy. Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Studium hrálo významnou roli v mém životě velmi dlouho. Nechci zcela potlačovat jeho význam, zejména poslední léta strávená na FF UP v Olomouci pro mě byla přínosem. Jazyk i literatura pro mě nabyly zcela nové podoby a významu. Dál však jít už nechci a ani nemohu, protivila bych se sama sobě. Probudilo se ve mně srdce. Neznámým jazykem mi vypráví příběhy. Nechci, aby přestalo. Jazyk srdce je jiný než jazyk lidí. Je plný krve, je to jazyk ducha. Je těžké mu porozumět. Ale je to nezbytné. Musíme si jej znovu osvojit. Na FF UP jej nevyučují.
Ve 21.stol. našeho letopočtu , roku 2010 se stala zajímavá historicky neuvěřitelná událost. Jan Ámos Komenský se ničehož nic objevil na Staroměstském náměstí. Nikdo nechápal , jak se tam vůbec mohl dostat nebo co se stalo že dávno zesnulý člověk teď stojí mezi nimi. Tvrdil, že se ráno probudil uprostřed náměstí a cítil v žilách neuvěřitelnou sílu. Od té doby co se objevil v 21.stol. zíral na lidi , kteří kolem něho procházeli s mobilními telefony a různými technologiemi. Zdejší lidé , kteří se zajímali o jeho životní dílo , si Ámose vzali na starosti a začali ho seznamovat s nynějším světem. Ukázali mu , co jsou to počítače , dali mu mobilní telefon , který ho fascinoval jako první hned po prozření do 21.stol. I přesto , že byl z jiné doby , tak chápal jisté věci mnohem rychleji než někteří lidé. Velmi nadaný pedagog Jan Ámos Komenský si našel přítele , který vyznával hudební styl „gotiku.“ Jeho nový přítel Richmond mu pustil ghotickou skupinu Cradle Of Filth a Ámos si ji velice rychle oblíbil. Všichni o něho měli samozřejmě obrovský zájem a Česká Republika se stala jedním z nejnavštěvovanějším turistickým centrem. Ámos se kromě nových technologii a hudby zajímal také o současné školství. Když přišel do náhodně vybrané školy , byl nemile překvapen. Děti byli neukázněné a zcela nic nevěděli , jako by je posedl nějaký démon. Bylo tomu opravdu tak. Pán hlouposti ovládl děti a jejich inteligence byla takřka nulová. Démoni přebývali v tělech nevinných dětí a proto se rozhodl Ámos proti tomu bojovat. Založil si účet na Facebooku a tam založil skupinu s názvem „Revoluce ve školství.“ Tato skupina se stala obzvlášť rychle oblíbenou , ale pořád to neřešilo „tupost“ dětí. Ámos přišel na to jak se sem vůbec dostal. Měl nadpřirozené schopnosti a přišel na to , že sem sestoupil ze světlých výšin a dostal zvláštní poslání. V tom okamžiku usnul. Když se o pár hodin později probudil zjistil že má na prsou nebeské znamení. Oči mu modře svítili , v ruce držel hůl a na jejím konci byl nádherně zářící modrý kámen , který dodával holi kouzelnou moc. Na hlavě měl šedý špičatý klobouk a na sobě bílé otrhané oblečení. Přihlásil se na Facebook a zjistil že pán zla založil také skupinu do které se začali bezmyšlenkovitě přidávat lidé. Jeho revoluce se zdála být neuskutečnitelnou a proto se vydal do ulic mezi občany. Marně někomu vysvětloval situaci a tak chodil bezcílně po Praze. Najednou narazil na místo , které mu přišlo nějak zvláštně temné. Rozzářil svou hůl a pozorně se zahleděl do zdi , poté řekl nějaké zaříkávadlo a zeď se rozevřela. Naskytl se mu pohled do světa Pána hlouposti a ihned do něj vstoupil. Byla zde označena nějaká cesta a tak se Ámos vydal po ní. Hned za rohem ho napadl démon , kterého vyřídil jedním kouzlem. Pokračoval dál a po cestě ho napadali další démoni. Došel k obrovským zlatě lemovaným dveřím. Najednou ho začalo pálit znamení na prsou , bleskově mu došlo že za těmi dveřmi je ten koho hledá.Bouchnutím hole otevřel dveře a vešel dovnitř. Na zlatém trůně vystlaném hedvábím seděl Pán hlouposti. Měl rudý obličej , černý plášť a žluté zuby. Okamžitě se pustili do souboje. Ámos vyřkl zaříkávadlo a během chviličky Pán hlouposti padl na zem. Království Pána hlouposti padlo a Ámos se objevil před tou zdí , kterou vešel do toho království. Okamžitě se teleportoval do svého obydlí a přihlásil se na Facebook. Skupina Pána hlouposti byla ta tam. Vyrazil do škol. Žáci byli klidní , ukáznění a bez problémů věděli odpověď na každou otázku. Ámos se vrátil do svého obydlí a zavolal svému příteli Richmondovi. Povyprávěl mu celé své dobrodružství do detailu.Poslechli si spolu nové album skupiny Cradle of filth a pak usnuli. Když se ráno Richmond probudil zjistil že Ámos zmizel. Poté mu došlo , že splnil své poslání a vrátil se do světlých výšin.
Za devatero řekami a devatero horami leží říše pohádek,
kde všechno dobře dopadne a zlý dostane na zadek.
To u nás není čím se chlubit, nemáme tu pořádek,
u nás všichni zloduchové v klidu baští ovárek.
V ulicích to kočky škrábou do každé druhé omítky:
„Věci se hýbou, z hor k nám kráčí tajemný rok devítky.“
Kouzelný a pohádkový, spravedlivý, nesmlouvavý: rok s devítkou na konci.
Rok, kdy všechny princezničky rozeberou pitomci.
