Unavený Bob

Bob padl únavou na postel. Matrace byla ještě v igelitu, opřená vedle o zeď, takže si o překližku narazil rameno, pánev a čelo. Ta bolest Boba probrala. Zvedl se, hodil matraci jen tak na postel a samou únavou na ni opět padl. Po chvíli vstal, sundal z matrace igelit, došel si pro peřiny a definitivně si lehl. Záhy však zjistil, že nemůže usnout. Pořád musel myslet na všechny ty vyčerpávající věci, které se mu dnes celý den děly. Vracely se mu celé otravné konverzační epizody se spolupracovníky, problémy s uložením příliš těžkých duralitových kvádrů, drhnutí hřídele rotačního stroje poté, co na ni omylem nechal vytéct vyjetý olej z hradlové propustě. Teprve poté, co se hodinu a půl marně snažil usnout, vyčerpáním usnul.

V šest ráno zazvonil budík a Bob s překvapením zjistil, že tentokrát je plný síly. Pokusil se zvednout z postele, ale v tom okamžiku poznal, že celá jeho síla spočívá právě v tomto blaženém postelovém ležení, a že pro vše ostatní je předem vyčerpán. Vyčerpáním vstal. Jestli mne dnes ve fabrice nezastoupí u míchačky Ruda, tak končím. A taky skončil. Nebylo ani po obědě a Bob už si za vnějším plotem fabriky vychutnával volnost jako každý jiný nezaměstnaný. Kde dneska sehnat práci, říkal si kolem druhé hodiny odpolední, když platil kafe. V Edmontonu by mě možná chtěli. Ale Edmonton je v Americe nebo Kanadě. Na letenku bych sice měl, ale ten trapas hned v letadle, když by se mne krásná letuška cizím jazykem zeptala, jestli si dám kafe, jestli mi není špatně, jestli jsem dobře připoutaný… Netuším, na co by se mne mohla zaptat, aby šlo jen správně kývnout. Představa, že ona něco zašveholí, já kývnu, že ano a ona mne odepne od sedačky a půjde mi pomoci s močením… Ne, v Edmontonu to rozhodně zkoušet nebudu, ani kdekoli jinde za hranicemi.

Chorvati a Slovinci prý umí často česky. A mají snad i továrny, kde by mohli potřebovat laboranta kvality difusních hlavic. Pokud to u nich nedělá normální nástrojář jako ve Feroně. Navíc pochybuju, že zrovna tovární Chorvati a Slovinci se v češtině vyznají, to spíš plážoví prodavači zmrzlin, nebo hoteliéři. V Čechách už ale makat nebudu, všichni mě tu chtěj jen proto, že Unie mou profesi v každé větší továrně vyžaduje, dělám pak ale něco uplně jinýho, něco, na co nikdo jiný nemá specializaci, povětšinou něco, na co žádná specializace neexistuje. Bob se zarazil. A co Rejkjavík? Sice neumím islandsky, ale je to krásná země, prý tam mají nejvyšší hustotu nobelových cen na jednoho obyvatele. Nemůžu sice říct, že nemám rodinu, nemám ženu, nemám přátele a tak si můžu jet kam chci, ale kdo to dnes sakra může říct? Leda nějaký odstrčený dědek, nebo někdo, kdo měl fakt smůlu, větší než já včera. Můžu se na všechno vykašlat!

Bob se zvednul a vyrazil do nejbližšího obchodu s knihami, tam se zeptal, ve kterém obchodě s knihami se dá sehnat učebníce islandštiny a tam pak také zašel a učebnici koupil. Doma se docela divili. Proč jsi zas odešel z práce? A proč se chceš učit islandsky? Bob vyčerpáním padl do dřezu.