Havelka je operní génius

Tak jsme se zámkem zas jednou vyrazili do divadla, do samotného Národního divadla v Brně a ne jen tak na ledacos! Na nové operní dílo od režiséra Ondřeje Havelky, recenzemi vychvalovanou propojeninu dvou menších oper Gianni Schichi od Giacoma Pucciniho a Komediantů od Ruggera Leoncavalla.

Libreto se nám zdálo být vcelku slibné, jméno dirigenta osvědčené, přehled sólistů uspokojivě vyrovnaný. První z oper byla žánru komediálního, zaujaly především na operu nevšedně bohaté herecké výkony. Pěvecky vyčnívala snad jen pěvkyně pějící Zámkovu oblíbenou árii O mio babino caro.



Po přestávce přišla druhá z oper, tentokrát tragická. Finta byla v tom, že první představení bylo jakoby hráno před vesnickými diváky komediálním spolkem, zatímco druhá opera byla tragédií popisující právě tento komediální spolek. Havelka tak mistrně využil potenciální propojenosti obou samostatných kusů aby vytvořil zcela unikátní a neobyčejně působivý celek. Druhá opera přišla do již hotového světa, ze kterého vytěžila maximum, s mocným přispěním skvělých pěveckých i hereckých výkonů hlavního šaška - vlastníka a provozovatele celé potulné společnosti - a jeho ženy. Spojení komedie s tragédií, dvou zcela odlišným způsobem psaných libret, uvolněného hereckého projevu vnuknutého geniálním Havelkou se skvělými výkony exaltovaných protagonistů, to vše nás při závěrečném potlesku nutilo zvednout se ze sedadel a tleskat ve stoje, ale báli jsme se.