12.07.08

Diskuse o překladech Joy Division

Ještě jednou se omlouvám za tón, kterým jsem vše sepsal, především princezně, která si do mne narozdíl od dlouhého nerýpla a můj tón si nezasloužila. Pokusím se být věcný. prosil bych vás taky o konkrétnost. Soudy, který překlad je lepší, jsou zcela na nic, když se nemluví o konkrétních místech v textu. Odložme emoce, odložme soudy, zaoberme se překladem jako takovým.

Nejdřív ale musím reagovat také obecně. Nechci rozhodně říci, že můj překlad je lepší proto, že jsem vymyslel rýmy, ael prostě proto, že jsem respektoval, že autor použil rýmy. Kdyby je nepoužil, rozhodně by nebylo v pořádku překládat text s rýmy. Je samozřejmě také pravda, že pokud to překladatel tak cítí a dovede nahradit rýmování jiným prvkem a nepochopitelně tak docílí větší věrnosti řpekladu, je to v pořádku. To jde ale udělat jen ve velmi výjmečných případech a překladatel musí být opravdu dobrý.

Počítat slabiky mne nenapadlo, příliš by mne to svázalo. Nejde ale ani tak o počet slabik jako takový, ale o držení jakéhosi metra, systematické střídání trochejů a daktylů. Kopírovat originál by v tomto směru jistě šlo, i když velice obtížně. Obrazy by musely být ještě odvážnější, protože by se prostě nedostávalo slov, která by sedla jak do smyslu, tak do metra. Hlavní problém je ale ten, že angličtina má zcela jiné přízvuky a tak je "kopírování" metra prakticky nemožné. Je třeba nějaké metrum zvolit. Pouhé dodržení počtu slabik (v prvních 3 verších máte 3x17) z rytmického hlediska nic neřeší. Například "v" se při čtení čte spojitě se slavikou "je" a hned vám počet slyšených slabik klesl o jednu. Přepis metra mžoná nedovedu udělat uplně přesně, je to poměrně složité věc, ale zhruba by to bylo asi takhle:

(T - trochej, Xx)
(D - daktyl, Xxx)

Zmatek v jejích očích mluví za všechno
T,T,T,D

Confusion in her eyes that says it all
D,T,T,T,T (poslední neuzavřená("all" = X-), tedy jamb)

Váš řádek tedy končí brzdícím daltylem, zatímco originál vzletným jambem, očekáváním, nakročením. Začátek verše je zas opačný, začínáte úderným trochejem kde je uvozující daktyl. Tady ale musím dát za pravdu, že je možné interpretovat confusion i jako trochej, má totiž přízvuk na prostřední slabice (xXx) což v češtině neexistuje a tak je to takový hybrid mezi daktylem a trochejem.

Můj překlad je takovýto:

Zmatek v jejích očích říkajících vše
T,T,T,T,T,T(jamb)

Zachoval jsem vyznění řádku(jamb), začátek jsem vzal rovněž trochejově. Co se týče počtu přízvuků tak vy jste na čtyřech, originál na pěti a já na šesti. Počet slabik jako takový je irelevantní.

Potom je tu refrén.

Shes lost control again
Přepisovat na trocheje a daktyly tu skoro nejde, vypíšu jen počet přízvuků, jak je Ian zpívá.
XxXXXXX

Rytmicky tomu podle mne nejlépe odpovídá:
Ona je bez sebe, zpíváno takto:
XXXXXX Tedy důraz na každé slabice

Když si to zkusíte, jde to zaspívat stejně jako shes lost control again. Narozdíl od neovládá se. I kdybychom taky dávali důraz na každou slabiku, jedna chybí. navíc kladení důrazu na každouslabiku ve víceslabičném slově (neovládá) je problematické. Snažil jsem se překládat tak, aby text šel stejným způsobem zpívat.

Když chce překladatel držet rytmus, musí se držet především toho, co již napsal. Každý řádek, který má nějaké metrum, vyvolává očekávání podobného metra v dalším řádku. toto očekávání lze naplňovat a zklamávat, nebo něco mezi - obohacovat, rozvíjet. Například já jsem se v prvním a třetím řádku držel trochejského rytmu s jambovým koncem, ale na začátek jsem nedal trochej, nýbrž daktyl. Druhý a čtvrtý řádek jsou refrény, rytmicky samozřejmě totožné.

Vzniká tak takováto sekvence:

Zmatek v jejích očích říkajících vše
Ona je bez sebe
Proplouvá kolem těla nejbližšího chodce dnem
Ona je bez sebe

T,T,T,T,T,T(jamb)
DD
D,T,T,T,T,T,T(jamb)
DD

I graficky je vidět plynulý vývoj rytmu. Refrén jsem vyznačil jako dva daktyly, protože vyznačovat samé důrazy je hnus. Volně čteno jsou to dva daktyly „Onaje Bezsebe“. První a třetí řádek jsou identické, s tím že přibyl jeden nakopávající daktyl. Když se oba řádky přečtou po sobě, je v nich posun, ale plynulý.

U vás vzniká takováto sekvence:

Zmatek v jejích očích mluví za všechno.
Neovládá se.
Chytá se nejbližšího kolemjdoucího,
neovládá se.

TTTTD
TTT(jamb)
DTTTD
TTT(jamb)

Zde je změna o něco zapeklitější i když uplně drhnoucí není.Místo prvního trocheje v prvním řádku se objevil daktyl. Tedy dvě změny, zmizení trocheje a přidání daktylu. Zvukově to má ale jedno úskalí. Kdyby byl daktyl pouze přidán a zbytek by zůstal, přečetli bychom jej jako úvod k zopakování známého metra. Takto je nutno číst verš rovnou a jedna slabika prostě přebývá. Není to nutně chyba, je to posun k méně vázanému metru. Jinak řečeno se jedná o rezignaci na počítání slabik, nikoli naopak.

Přesně přepsat originál je těžké, ne-li nemožné. Je třeba použít citu překladatelova, který sám zvolí odpovídající metrum v češtině. Zda je lepší mé metrum nebo vaše není lehké rozhodnout, jistě by šlo zvolit ještě několik zcela jiných. Podstatné je jak se tohoto započatého metra držíte v přeloženém textu.

Další kapitolou je volnost překladu. Já jsem se daleko víc uvolnil a byl jsem proto obviněn z přebásnění. V některých případech bych s tímto obviněním souhlasil, je velice těžké zvolit odpovídající obraz, aby byl věrný originálu. Princip vytváření zdánlivě vlastních obrazů je ale velice široce rozšířený a pro dobřý překlad nutný. Zde bych souhlasil s Annou Kareninovou která „se stavěla za to, aby překladatelé dbali především na jakýsi smysl básně, snažili se najít to správné lexikum, významově odpovídající originálu.“ Ukázkovým příkladem jsou idiomy. Nelze je překládat vždy otrocky, většinou je daleko citlivější zvolit idióm, který koluje v našich luzích a hájích. Například „nemusí pršet, jen když kape“ nelze přeložit do angličtiny doslovně. Je třeba jít po významu a typickém použití idiomu a zvolit podobně oblíbený idi´´om anglický. Idióm totiž nenese jen svůj význam, ale také svou idiomatičnost, která by se prostým překladem ztratila a text by tak působil naprosto jiným dojmem. V angličtině by ona část textu byla brána jako pokus o tvůrčí obraz zatímco u nás jako neinvenšní využití lidové slovesnosti. To je ovšem extrémní příklad. Jde o to, jaké si zvolí překladatel priority. Například když by překládal homéra a snažil se dodržet hexametr nebo co to tam je, podřídil by tomuto úzkostlivě drženému pravidlu tu slovosled, tu celý obraz. Samozřejmě to nemůže dělat libovolně, musí se ve všem snažit přiblížit k originálu.

Abychom se vrátili k mému překladu. Ve zkoumaných prvních čtyřech řádcích je patrně sporný překlad spojení „passer by“. První, co mne napadlo, byl překlad „proplouvá kolem těla nejbližšího míječe“, tento jsem ale zavrhl pro přílišnou výraznost onoho novotvaru „míječe“. Potřeboval jsem tři slabiky které se dají číst jako jamb. „Chodce dnem“ mi nakonec posloužilo. Zeptal jsem se sám sebe, jaký je v té písni onen passer by. Je to nahodilý člověk, na kterém stojí za zmínku jen fakt, že míjí. Je to bezejmený člověk hledící do země a kráčející dlouhou ulicí. A k němu se ona přichyluje?... toto slovo je těžké přeložit. Slovník napovídá, ale většina významu tohoto slova (clinging) je spíše v jeho zvuku. Ale držme se překladu spojení passer by. Představil jsme si jej takto a stvořil jsem osobu kterou charakterizuje pouze chůze dnem. Je stejně bezejmenná. Chybí jí ale exprese míjení. To je škoda, ale věrnější překlad jsem v daných mezích nedovedl stvořit. „Chytá se nejbližšího kolemjdoucího“ je po této stránce přesnější, ovšem za cenu jednak rytmu (viz výše) a druhak zvuku (viz minule zmiňované zdvojení zájmena „se“). Pěkné a odvážné (ačkoli mne obviňujete při odvaze z přebásňování) je přeložení clinging jako chytání se. Správně jste pochopili jádro situace, o kterou jde a odvážně zvolili neslovníkový překlad.

Pochybuju, že jste až sem dočetli, soudě podle podráždění, jaké jsem ve vás vyvolal. Mě se ale také nelíbí, když ze mě děláte blbce a paušálně odmítáte všechny argumenty jako špatné bez sebemenší pochybnosti. Trochu se zamyslete a pohrejte si, tady o nic jiného nejde.

Prosím o toleranci k nepřesnostem, nejsme tu proto, abychom jadem druhého při každé příležitosti potupili. Mě opravdu baví a zajímá překládání. Netvrdím že můj překlad je skvělý, jen se snažím, aby takový někdy byl.

7 komentářů:

princezna řekl(a)...

to s těmi rýmy jsou pěkné kecy, zvuková složka je zkrátka něco jiného než ta významová, doprdele, už to široký pochop!

princezna řekl(a)...

chtěla jsem říct, je jasné, že ty se zaměřuješ na složku zvukovou a my především a pouze na tu významovou. Melodii a rytmus ať si člověk vychutná v originále.

Mně přijde ten náš překlad lepší, jasnější. Kdyby sis přečetl ty dva naše překlady a pak originál, opravdu bys klidně tvrdil, že ten tvůj je blíž než náš?
Víš co, ale nic si z toho nedělej,
Karenina říkala, že je to prostě dlouhodobý problém - tohle překládání básníků, kteří vlastně nepřekládají, ale tak nějak spíš přebásňují k obrazu svému.Je prostě těžké distancovat se od vlastního stylu, od vlastní duše...

Taky proto se A. K. v průběhu své přednášky zamýšlela nad tím, zda by překlady měli dělat básníci, nebo ne. Co myslíš?

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Prosil jsem o zdržení se soudů, kdo je lepší, ale prosím.

Významová složka je rozhodně něco jiného, než zvuková - souhlasím s tebou, princezno. V uměleckém díle jedna doplňuje druhou a tvoří celek. V tom je právě ono umění, v harmonii formy a obsahu. Tuto harmonii má překladatel převést do jiného jazyka. Nikoli jen formu, nikoli jen význam, ale obojí, celek. Souhlasím, že v tomto případě by možná šlo rýmování vynechat a udělat z toho topolovskou báseň. O něco takového jste se asi snažili. Podle mne ale neúspěšně. Docílit dobrého překladu při takto odvážném odchýlení se od formy originálu je velice těžké. Je třeba domalovat sohem to, co již nemalují rýmy. Tohle téma asi uzavřeme. Možná se pokusím o překlad bez rýmů i když si zrovna moc netroufám.

Spor o míru přebásňování rozhodně je, jistě to někteří překladatelé přehánějí, často právě básníci, jak říká tvá oblíbená A.K. Divil bych se, kdyby A.K. hlásala doslovnost překladů. Zcela určitě má namysli kompromis, který se jak jen to je možné drží originálu, ovšem ne křečovitě. Tvůrčí síla je potřeba vždy. Podle toho, jak o názorech A.K. mluvíš bych řekl, že chce aby tvoření obrazů bylo vedeno silným vctěním se do autora a odosobněním od vlastních tendencí. To ale není žádná novinka. O to se samozřejmě všichni snaží a kdo to dělá jinak, ten prostě dělá chybu. O mé snaze vcítit se do záměru a úst autora jsem psal v popisu vzniku "chodce dnem". Co ti(A.K) na mém přístupu nevyhovuje?

Zamyšlení A.K. nad tím, zda mají překládat básníci, je jen zamyšlením nad tím, že spousta básníků se nechala při překladu svést špatným (svým) směrem. Stejně tak ale spousta básníků splodila geniální překlady. O nebásnících, kteří splodili geniální překlady a o nebásnících, kteří splodili blbé překlady(nechali se svést stejně jako básníci) ani nemluvě. Takovéto úvahy jsou jen rétorické cvičení.

Pokusím se přečíst si oba překlady v klidu v celku a porovnat dojmy.

dlouhý řekl(a)...

milý šaldo,
jde o to, že každý z nás při překládání má jiné priority. Když čtu tvé analýzy, působí na mě cize, protože o něčem takovém jsme s princeznou vůbec nepřemýšleli. Ani jedenkrát jsme cokoli nepočítali. Žádné metrum, slabiky...nic. Ani jednou. Já tohle ani neumím.

Chtěli jsme pouze převést text písničky do češtiny tak, aby bylo jasno o čem se v ní zpívá.

Mám příběh našeho rozhodnutí: byli sme v kině a v místě, kdy začali hrát tuto píseň, šly pod tím titulky. Naneštěstí jsem nikde na youtube tento překlad nenašel. Tak jsme se rozhodli s princeznou, že si jej uděláme sami... prostě aby si každý mohl přečíst o čem to je.

Když si čtu originál, celkem dobře tomu rozumím. Rozumím, ale ne česky. Český překlad mě nenapadá. Chtěl jsem si ho tedy sepsat. Třeba proto, že to není nic jednoduchého.. a to i v případě "otrockého překladu".

S princeznou nám šlo opravdu o co nejlepší prozaické převedení obsahu písničky.

Šlo nám taky o vystihnutí atmosféry té písně... V tomto případě šlo o to, aby čeština zněla pokud možno stejně samozřejmě, jako angličtina. Aby v textu nebylo nic mimořádného, nic nepřirozeného.

Chtěli jsme říct to, co se v té písni říká a to pokud možno jazykem, jakym by to asi řek punkáč Ian.

dlouhý řekl(a)...

No a jeste neco. Když tedy nakonec vemu dva preklady vedle sebe. Ten tvůj, milý široký, je prostě originálu méně podoben.

Zde opět zní lekce A. Kareninové, která by řekla: ta báseň je zcela jinou básní než originál. Zachovat se na básni musí její podstata, nálada a smysl, nikoliv rýmovánky.

A uplně nakonec, nemyslím si, že jsme to s princeznou prelozili nejak dokonale. Opravdový překlad by na ty rýmovánky měl taky trochu myslet.... ale až v poslední řadě.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Takový přístup se mi, milý dlouhý, líbí a souhlasím. Věc sporu je už jen v názorové rovině, v názorech na vyznění obou překladů. "Rýmovánky" bych nenazýval rýmovánkami, nejde jen o ozdoby ale o významný prvek, vytvářející náladu básně a dokreslující citové zabarvení a vše ostatní. Já akceptuji, že je možné se s básní vypořádat i bez rýmů, vy akceptujte, že to nejsou "jen" rýmy.

Nejlepší teď asi bude přidat další kousek, abychom se pohnuli dál. Pokusím se o nerýmovaný překlad. Výhrady, které k vašemu překladu mám, jsou totiž především slohové a stylistické. (viz má poslední reakce pod vaším překladem). teď dostavím počítač a pak se to pokusím přeložít. A děkuji za tvůrčí přístup k debatě.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

A ohledně toho počítání slabik, já nebyl ten, kdo s tím začal... Osobně ale taky nic nepočítám, prostě to jen poslouchám a podle toho píšu.