08.07.08

JOY DIVISION



9 komentářů:

dlouhý řekl(a)...

Hrdou autorkou překladu je především princezna a taky trochu já.

princezna řekl(a)...

To není pravda, je to tak půl na půl, ale nehodlámm se tady něžně pošťuchovat, nechci být za "šulka".

Anonymní řekl(a)...

Ať tak či tak, mně to přijde dost povedené. Už si nepamatuju Širokého verzi, ale tahle se mi líbí.

dlouhý řekl(a)...

no ano, prave že by to chtelo precist si sirokeho verzi a rici si narovinu, že tudy tedy ne. On totiž širočina na to překládání moc není, že zámku ;)

nebo co myslis siroký? 8)

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Milý dlouhý, provokací sis řekl můj rozpačitě dosud tajený názor.

Především, můj překlad je pokusem skutečně dílo přeložit, tedy i s rýmováním, které je zkrátka a dobře použito, tudíž je třeba se s ním překladatelsky vyrovnat. Neříkám, že jsem se svým překladem nějak obzvláště spokojen, rozhodně by chtěl doladit. Ve srovnání s předloženým prozaickým překladem dlouhého a princezny...

Komické. To je slovo, které mne napadalo téměř při každém druhém řádku překladu. První řádek. "Zmatek jejích očí mluví za všechno. Neovládá se." Hned v úvodu je otrockým překladem slovo od slova docílené překrásného zmatení: neovládá se "zmatek" nebo "někdo"(ona)? Vzhledem k tom, že jiný podmět ještě není na scéně, doslova bije do očí první varianta. Druhou věcí je zvuk celého překladu, plynoucí především z nevyrovnaného a hrubého slovníku, který je rovněž "krásně" reprezentován hned onou první větou. "Mluví za všechno" zní vulgárně. Originál se přitom nenese v banálně vulgárním duchu ale jakoby na křídlech šílenství, zdůrazňuji na křídlech. odpovídající by v češtině měl být tedy spíš více knižní jazyk, vznešený. Toto pravidlo by diktovalo použít spíše "vše", než všechno a pokud možno se vyhnout celému spojení "mluvit za vše". Významově se síce pokrývá s ustáleným spojením "says it all", nikoli však svým vyzněním co se oné okřídlenosti týče. Uvedu ještě několik příkladů ze začátku překladu: "Chytá se" - chytat je hrubé slovo, ale šlo by použít, kdyby nebylo vyostřeno nechutným zdvojením zájmena "se", následujícího vzápětí po "neovládá se". Zvuk prvních dvou řádků zcela banální, nerytmický, tahající za uši a působící dojmem, že překladetel je počítač. "Přišla o své tajemství a řekla" tak tohle mne doslova rozesmálo. Uplně vidím ten moment jak "přišla" a hned jak to bylo hotovo tak řekla... tady ale už není překladatelem stroj, ten by totiž napsal podle originálu "a vydala tajemství své minulosti a řekla - zase se neovládám". V tomto případě by to byl lepší překlad. Další řádek je co do slohového provedení ryzí paskvil, takhle se česky nemluví. Chápu, že originál do takovéto slepé uličky zkrátka vede... je to "otrocky nepřeložitelný" řádek. Proto je třeba se uvolnit, nikoli rezignovat. další věc, na kterou jste rezignovali u tohoto prvního čtyřverší, je sekvence "A". Pro celý text je typická stylizace spěchu, udýchanosti. Ta je ospravedlněním pro roztříštěnou gramatickou vazbu. Vynecházím sekvence "A" se připravujete o stěžejní prvek, který tento dojem vytváří a ničím jej nenahrazujete. Dalším dosti významným a pro překald určujícím prvkem je výběr sousloví "neovládám se (zase)". Vazba na "se" působí nepříliš zpěvně, technicky a kostrbatě. refrén se musí opakovat, tedy musí být dokonalý, aby netahal za uši. Neovládám se nezní nijak vzletně (viz začátek) a významně se podílí na celkovém zborcení atmosféry překladu oproti originálu.

Nevím, jeslti mám takto procházet celý text, vypíchnu asi jen největší špeky. "Křičela, kopala kolem sebe a řekla:zase se neovládám" Opět jsem se rozesmál, tato věta jakoby vypadala z oka oné předchozí "Přišla o své tajemství a řekla." Skoro bych věřil, že se jedná o stylistický záměr, bohužel dosti humorný. "A ona zatím vyjmenovala všechny..." Neuvěřitelně odkouzlujucí překlad. Vyjmenovala. Vyjmenovává přeci příčetný člověk, ně někdo komu jde o vše a neovládá se. STačilo by třeba jen dát "jmenovala" a hned by si to šlo představit, jmenovat jde i v afektu. "Ale probrala svůj život ze všech možných stran" o samé, akorát na druhou. Zní to asi jako "Podrbala se na hlavě, zvážila pro a proti, zamyslela se, udělala si kafe a pak řekla že jo, že asi skočí z mostu." Zní to cynicky. Bohužel, na tomto místě překladu se o snahu o cynismus nejedná. Balancování na okraji propasti opět vyznívá cynicky, originál je přitom hystericky patetický. Celý překlad je ale především psán hrozně otrocky, křečovitě, bez citu, bez jakéhokoli šílenství - což je u tohoto textu docela s podivem.

Abych nebyl jen zlý dědeček, líbí se mi první řádek poslední strofy, který jste přeložili pěkně. Rovněž poslední řádek zřejmě odhalil ten správný smysl spojení "when here we comeL, který se mi nedařilo nalézt.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Omlouvám se za ten konfrontační tón, byl jsem krapet popíchnut a možná jsem to maličko přehnal. Samozřejmě jsem rád, že jste překlad stvořili, tenmůj taky není dokonalý. Chtělo by to stvořit ještě další překlad, konmrpmis mezi oběma přístupy. Ideální model pro to, jak se o překládání bavit by mohlo být odcitování nějakého řádku či pasáže z originálu, ode mne a od vás plus diskuse o plusech a mínusech, rozdílech... Ve finále by měla vzniknout nová verze překladu tohoto místa a nakonec celý nový překlad.

princezna řekl(a)...

Jak ti prosímtě "balancování na okraji propasti" může přijít cynické.....???!!!...široký,poslední dobou mám pocit, že máš vlčí mlhu před očima, třeba to s tím Burianem a jeho sarkasmem,...ale to teď nechme být. Upřímně: vůbec nesouhlasím s tvými argumenty. Přijde mi, že to s těmi rýmy jsou od tebe pěkně povrchní kecy. Rýmuje se to, no a co má být? Nechceš mi snad tvrdit, že jen díky tomu, že se ti povedly vytvořit rýmy,ti ten překlad přijde dobrý, povedený.
A napadá mě, hošku, počítal jsi v té "básni" třeba například jen tak mimochodem slabiky? Zkus srovnat svůj překlad s originálem a budeš se divit. A vůbec, máš pocit, že melodie originálu se shoduje s melodií tvého překladu? Mně to tak nepřijde.
A chci se zeptat, co je pro tebe vlastně při překladu důležité? Význam básně nebo spíš zvuková složka. Byli jsme s Dlouhým na přednášce Anny Kareniny a ta se stavěla za to, aby překladatelé dbali především na jakýsi smysl básně, snažili se najít to správné lexikum, významově odpovídající originálu. Zvukovou složku si člověk může vychutnat v originále. Když se povede obojí, je to dobré; ale dochází k tomu při překladech výjimečně.
Ten tvůj překlad mi přijde úplně mimo, úplně vyšinutý. Když ho čtu, není to překlad svého originálu, ale je to tvoje báseň, je to tvoje báseň na motivy toho textu písně.

A na závěr: nemám pocit, že je náš překlad křečovitý a necitlivý: je velmi citlivý, vystihuje podle mě atmosféru originálu.

A když jsi tak kousavý, tak si i já dovolím jednu poznámku: Nesnesu, když někdo svým pseudoknižním slohem říká - takhle se česky opravdu nemluví.

dlouhý řekl(a)...

Ano nechápu nedoceňuju a nevidím jedinou z tvých výhrad. Jediný moment, kdy ty vypukáš ve smích.

Tvůj překlad raději ani nebudu znovu číst, protože by mě to rozčílilo. Podle toho, co si o něm pamatuju, tvrdím, že je o deset levlů horší než ten náš.

Tomáš Gabriel řekl(a)...

Jen pár oznámek k těm detailům, které se vám nezdájí smysluplně obhájené.

Balancovala na okraji propasti a smála se: "Zase se neovládám"

Balancovala znamená, že už stojí nějakou dobu na okraji propasti a balancuje na něm. Je to stav který trvá a v reakci na toto balancování jí nezbývá než se cynycky a přiznávám že i šíleně smát: Jsem zase bez sebe!

V origninále je ale uplně jná situace. Walk upon není setrvalý stav balancování, ale děj, který právě vyvrcholil a vyústil v onen výkřik smíchu Ive lost control again! Tento smích není výsledek náhlého uvědomění si svého stavu balancování, ale něco vyraženého vyvrcholením krize, zděšené jsem zase bez sebe! I zde je stopa cynismu, vždyť smát se v tísni musí být vždy cynické. Je to ael cynicmus docela jiný. Ten váš je bláznivý. Balancovat na okraji propasti může také z vlastní vůle, protože je prostě bez sebe, bláznivá a najednou se šíleně zasměje tomu, co právě dělá. V originále pro takovou interpretaci není místo.

"Křičela, kopala kolem sebe a řekla" To, co vyvolává smích je po bližším prozkoumání kontrast nedokonavých "křičela", "kopala" a dokonavého "řekla". Když si to člověk představuje tak to evokuje představu že někdo kope a křičí,pak přestane a suše něco řekne. Odděluje to ony tři děje, které ale mají probíhat zároveň.